"Desku jsme vydali loni na jaře asi dva týdny poté, co se všechno zavřelo," přiblížila interpretka původem z Brna příběh své zatím poslední studiovky těm, kteří by ho náhodou neznali. A zatímco termíny tematických koncertů se ze známých důvodů stále přesouvaly, niterné výpovědi "Dopisů", inspirované skutečnými listy od fanoušků, zrály a zapouštěly kořeny.

V Jazz Docku ji na pódiu doprovázeli většinou muzikanti, kteří se na hudební náplni nahrávky podíleli. Vedle pianisty Petra Maláska, s nímž Lenka Nová na některých akcích vystupuje pouze ve dvojici, nechyběli ani kytarista Josef Štěpánek, baskytarista Rasťo Uhrík a Pavel Bady Zbořil na bicí. Zpěvaččin repertoár díky tomu mohli příchozí vstřebávat v aranžérském kabátku, který přirozeně souzněl s atmosférou proskleného jazzového klubu s nočním výhledem na Vltavu.

Umělkyně, která byla po dvanáct let součástí skupiny Laura a její tygři, představila naživo většinu dopisního materiálu. Zpívala o všem, co život přináší - láskách, ztrátách, proměnách i zklamáních. Někdy se vřelou nostalgií, jindy s lehkou ironií a nadhledem, vždy ale s ojedinělým prožitkem.

Svoje písně adresovala běžným smrtelníkům i nahoru do nebes, v jednom případě dokonce samotnému Bohu - byť s vědomím toho, že "možná máme špatnou adresu". Snad každého z přítomných ty skladby chtě nechtě nutily k zamyšlení, jejich témata totiž opravdu vycházejí z každodenní reality. To, které konkrétní kusy z repertoáru Nové se posluchačů dotýkají a jak moc, proto hodně závisí na životní fázi, v jaké se zrovna nacházejí.

"Víš, všechno, co ses naučila, je sbírka holejch nesmyslů, světlo je tma, černá je bílá, kdo káže dobro, slouží zlu," otevírala oči "Mladšímu já" hned v první písničce. V rozjímavé "Spolu" zase vyrovnaně a láskyplně připomínala chvíle, kdy "cítili jsme teplo na tvářích a pohyby větru ve vlasech a tu náhlou radost, že jsme spolu", zkrátka takové, na které "nejde zapomenout".

Nevadí přitom, že si slova nepíše sama. Svou cituplnou interpretací vdechuje jednotlivým příběhům a myšlenkám život. Odehrávají se posluchači přímo před očima a stávají se takřka hmatatelnými.

V tomto směru se v minulosti osvědčila spolupráce s Michalem Horáčkem, jehož texty rovněž tvořily podstatnou část repertoáru - ať už šlo o oblíbenou píseň "A staré rány nebolí" z projektu "Český kalendář" nebo o songy z alba "Čtyřicítka", které vzniklo právě ve tvůrčím tandemu Nová-Horáček. Také těm jako by čas přidával na hodnotě a síle, což se ukázalo třeba ve skladbě "Postrádám". V ní se hlavní aktérka večera vyznávala z toho, že "to, co postrádám, víc každým dalším rokem, je můj plyšovej medvěd s jedním okem".

Vystoupení rozdělila dvacetiminutová pauza, po níž se sálem pouze za doprovodu akustické kytary rozezněla nádherná výpověď "Z cest". Takto komorní pojetí Nové nadmíru sluší, vyniká v něm totiž civilnost jejího projevu - vlastnost, díky které dává smysl, proč se necítí být šansoniérkou, i když je tak občas označována.

Na jevišti se v jejím případě opravdu nesetkáváme s dramaticky artikulující herečkou, což je úloha, která v tuzemském chápání k tomuto pojmu tak trochu patří. Spíše vystupuje jako prostá žena z lidu, osoba z masa a kostí.

Ve druhé polovině večera několika skladbami vzdala hold Haně Hegerové, která by před pár dny oslavila 90. narozeniny. Nešlo v jejím případě o žádné prázdné gesto, protože po pravici měla Petra Maláska, muže, který Hegerovou po léta doprovázel. Zmíněnou teatrálnost však například taková "Všechno nejlepší", na kterou došlo v přídavku, vyžaduje. Proto lze konstatovat, že vlastní repertoár sedí zpěvačce nejvíc, a je škoda, že nezbyl prostor třeba na výtečnou "Poslední noc".

Večer strávený ve společnosti Lenky Nové byl večerem vlídným, přátelským a srdečným. A to navzdory pozdnímu začátku v deset večer, který překvapil i samotnou interpretku. "Chvíli jsem uvažovala, že nepřijdu," zavtipkovala mezi písničkami.

Pro velký zájem vystoupí na témže místě ještě v neděli 31. října, vstupenky jsou ještě v prodeji. Pomyslnou poštovní schránku otevře tentokrát ve 21 hodin. A můžete si být jisti, že stránky těchto "Dopisů" jen tak nezežloutnou.