O svých interpretačních kvalitách nemusí Martin Chodúr určitě nikoho přesvědčovat, ostatně byl to právě jeho charakteristický statný hlas, který mu v roce 2009 dopomohl k triumfu ve známé pěvecké soutěži. Ta sice v jeho kariéře sehrála podstatnou roli tím, že mu otevřela dveře k početnějšímu publiku, jinak už ale není žádný další důvod ji ve spojení s jeho jménem připomínat.

Ostravský rodák si jde po léta svou vlastní cestou, která se s tou třpytivou televizní míjí. Debut "Let’s Celebrate" z roku 2010 sice ještě slavil značný komerční úspěch, další dvě řadovky "Manifest" (2012) a "3" (2015), stejně jako sváteční nahrávka "Hallelujah - Vánoční písně a koledy (2018)", však již na běžné středoproudé konzumenty necílily.

Ne snad proto, že by se Chodúr nějak výrazně vzdálil populární hudbě. Pro českého většinového posluchače se však jeho umělecký svět jeví jako komplikovaný, chtělo by se napsat příliš intelektuální. Nezrcadlí se v něm moderní pop, ale věrnost tomu tradičnímu, který v posledních desetiletích až na pár výjimek z mainstreamových žebříčků prakticky vymizel.

Album "Tisíc a jedna noc" je v tomto směru odlišné než ta předešlá. Všestranný muzikant si kromě hudby a textů připravil také všechna aranžmá a sám si nahrál hned několik nástrojů - vedle kytar, piana, saxofonu, příčné flétny či klarinetu sáhl také po syntezátorech. Při bádání nad tím, jak zůstat věrný svému autentickému tvůrčímu cítění a zároveň nabídnout jistou atraktivitu, došel k nápaditému konceptu vypůjčenému z legendárních orientálních příběhů.

Podobně jako bájná Šeherezáda se i on snaží udržet naši pozornost líčením různorodých zápletek. Nad všemi stojí ústřední téma táhnoucí se celou deskou - láska mezi mužem a ženou. Mimo tuto jednoticí linii mu ale takové pojetí umožňuje značnou žánrovou i obsahovou pestrost.

Dovoluje mu třeba v nečekaně uvolněných a hravých tónech písní "Tajemství" nebo "ON" posluchače s lehkostí roztančit. Jeho hlasu zrovna tak sluší poeticko-dramatický nádech kousku "Blíženci", ale i civilnější vypravěčská forma titulní skladby. Ta skrývá jeden originální fórek - zpívá v ní totiž o palindromu, tedy prvku, který se čte stejně jak zepředu, tak zezadu, přičemž zde sám palindromy používá nejen v textu, ale i ve struktuře melodie.

Singl "Beskydy v mlze" skýtá prostor pro bossa novu, žánr, po kterém Chodúr pokukoval už v minulosti, a nechybí v něm ani bouřlivé kytarové sólo. Vynalézavé je i metaforické vyobrazení zamlžených Beskyd, které se stávají paralelou milostných hrátek.

Autor pracuje s mnoha kulturními odkazy, často převzatými z literatury - ať už jde o Aladina a džiny v lahvi nebo o filozofické myšlenky. V songu "Chopin ve Valldemosse", jehož refrén si šikovně vystavěl na míru pro svůj vokál, pak čerpá z osudu dvou osobností klasické hudby.

"Je každou noc a každý den někdo k bídě narozen, někdo je Chopin ve Valldemosse, někdo hluchý Beethoven," připomíná oba geniální skladatele, sice políbené štěstěnou talentu, ale limitované zdravím. V jiné části textu dokonce přemítá nad tím, "jak 'Ódu na radost' v němém pekle psát, pro nekonečnou zlost hlasitě se smát".

Chodúrovy tvůrčí schopnosti přesahují dobu, o čemž svědčí nejen překvapivě okázalá melodie písně "Romantika?", řadící se k vrcholům desky. Do svých kompozicí se nebojí začleňovat ani různé nevšední zvuky - například hlasovou šifru ukrytou v takřka existenciálním songu "Skryté tváře milenců" rozvíjejícím bezvýchodnou tezi: "V každé lidské myšlence vždy zbude celý svět." "Malí lidé" zase zahrnují hlásek jeho pětiletého syna.

Faktem zůstává, že interpretův hluboký hlas, atypický pro současný pop, nemusí sedět každému, stejně jako staromilecká nátura jeho tvorby. Tu nezapře ani v příběhovém konceptu, vstřícném širšímu publiku. Těžko však zpochybňovat, že jako autor populární hudby dozrál. V tomto ohledu dnes patří k nejvýraznějším osobnostem své generace.

Dosud o oprávněnosti těchto slov svědčil hlavně výčet hvězdných jmen, pro které Martin Chodúr skládal - od Karla Gotta přes Hanu Zagorovu až po Štefana Margitu. Nyní se tím nejvýmluvnějším argumentem stává právě deska "Tisíc a jedna noc".