Filmový snímek "Je Suis Karl" režiséra Christiana Schwochowa si odbyl premiéru na letošním festivalu Berlinale v sekci Berlinale Special a do našich kin doputuje na začátku příštího roku. Část snímku, který koprodukovala společnost Negativ, se natáčela ve zdejších lokacích. Středobodem příběhu je mladá Němka Maxi a její rodina, která přímo nahlíží na sílící radikalismus pravicových nacionalistů. Výraznou domácí stopu pak nese i Tomáš Dvořák, který se pro tento projekt znovu spojil s Tomem Hodgem, aby navázali na spolupráci na povedeném albu "A Portrait Of John Doe". Každý však do tvorby tohoto soundtracku přinesl jiné inspirace, jejich výsledné pojetí tak překračuje škatulku běžného hudebního doprovodu.

Většina materiálu vznikala na dálku. Oba hlavní aktéři si nachystali zásobu struktur, smyček a elementů, a dali tak dohromady vlastní zvukovou banku, z níž posléze formulovali tvář kompletu. Ten díky tomu přináší rovněž kompozice, které se do samotného filmu nevešly, ale jsou sem zařazeny v pořadí, v jakém vznikly, a doplňují tak jednotlivá dějová témata. Nechybí zde ani práce se symfonickými aranžemi, které v plné míře byly nosnou kostrou i zmíněného "Příběhu Johna Doea". Tyto pasáže však byly defragmentovány, pošpiněny, protkány syrovější optikou, jednotlivé skladby si pak oba tvůrci vzájemně remixovali.

Hodge a Dvořák hojně využívali elektronických instrumentů, ale taktéž velmi stařičkých nástrojů (mezi nimi prý i kazetový přehrávač Yamaha MT4X). "Je Suis Karl" ve velkém nahlíží i do ambientních konstelací, podobně jako Floexův letošní herní soundtrack "Papetura".

Hlavním navigátorem zvukového designu byl zřejmě Tom Hodge, který má na filmovém poli vícero zkušeností (doporučujeme jeho nahrávku k filmu "Mauritánec: Deník z Guantanáma"). Floex však do tohoto úsilí přinesl pohled z herního světa, v němž se naučil pohybovat bez sebemenších zádrhelů. Do soundtracku tak vnesl určitou hravost a cit pro dramatické zvraty a záludnosti. "Je Suis Karl" díky této kombinaci získal na výrazu, dokáže vybudovat napětí a pracovat se zhoubným charismatem některých postav (zejména pak vůdce Karla, kterého hraje Jannis Niewöhner), zhudebnit naléhavost, fanatičnost a sílu lidské manipulace.

V tomto místy hodně ruchovém konceptu mile překvapí zabudované odkazy na vlastní inspirace. "In Motion" se tak třeba po svém přibližuje k tvůrčím vizím Jeana Michela Jarreho. Naopak hned úvodní "Lost Future" (tento vjem se následně několikrát zopakuje) ohromí ambientními plochami z pera mistra Briana Ena, jehož série desek s podtitulem "Ambient" nebo "Music For Films" se staly základem pro tento neohraničený žánr. Dvakrát vyskytující se "Twisted Plans", zejména variace s označením "Red Club Version", může evokovat až mrazivou postapokalyptickou poetiku. Závěrečná "Strange Love" je pak návratem k symbióze organičnosti zvuku symfonických preludií.

"Je Suis Karl" na první poslech může lehce klamat, jeho kompaktnost se rodí až s následnými poslechy, kdy vyplavou všetečné detaily a provázanosti jednotlivých témat. Oba Tomášové ke svému počinu přistupovali až s detektivním zápalem, hledali správné výrazivo, jak atmosféru jednotlivých scén transformovat do hudební řeči - to vše ve snaze vyhnout se schematičnosti a repetici několika stěžejních motivů. Hlavním prostředkem se stal právě ambient, který jim odhalil svou univerzálnost a ruchovou vrstevnatost.

Tom Hodge a Floex se díky "Je Suis Karl" stabilizovali v sehraný tým, který při další společné kooperaci jistě odhalí nové možnosti hudební řeči. Jejich vzájemná multifunkčost (ať už směrem do filmového nebo herního světa) je klad, jenž s každým dalším projektem buduje pevnější obrysy.