Live: BSP
místo: Lucerna Music Bar OpenAir, Ledárny Braník, Praha
datum: 7. září 2021
Fotogalerie jsou pouze orientační - pocházejí z koncertu na Výstavišti v loňském roce.
© Tomáš Rozkovec / @musicserver.cz Kromě toho se také často říká, že je někdo
"jeden z nejlepších". Nikdy jsem tu frázi neměl rád, a když to jenom trochu šlo, snažil jsem se tomu nadužívanému klišé vyhnout. Proč prostě nemít ty koule a neříct naplno, že je někdo vážně nejlepší, že? V případě legendární skupiny
BSP, která v úterý večer vystoupila v poměrně solidně zaplněných Ledárnách Braník, jsem si na výše zmíněná rčení a fráze nejednou vzpomněl.
Předskokan
Miloš Meier byl přívlastky typu
jeden z nejlepších častován nesčetněkrát. A asi by i klidně mohl být ten úplně nejlepší. Bubnuje opravdu znamenitě, a jestli někdo znáte jiného českého bicmana, který čistě na umu s paličkami dokázal rozjet ryze sólový projekt, sem s ním.
Drumming Syndrome se vyznačuje pouštěním úryvků známých songů, do kterých Meier přidává živou rytmiku. Takto zazněli například
Slipknot,
Korn,
Rammstein a mnozí další. Kacířská otázka je ale nasnadě: Bavilo to i ty, kteří sami nebubnují? Na to už si odpovězte v komentářích.
© Tomáš Rozkovec / @musicserver.cz Ota Balage mi vždy přišel jako nejpřehlíženější z trojice muzikantů a tak trochu ve stínu fenomenálního kytaristy
Michala Pavlíčka a dnes už převážně muzikálového zpěváka
Kamila Střihavky. Více než dvacet let jsem v souvislosti s nimi slýchával a v různých hudebních médiích četl, že zejména poslední dva zmiňovaní jsou přece
"jedni z nejlepších".
Střihavka dokonce občas býval označován za toho technicky vůbec nejlepšího zpěváka naší země, jen tu a tam ho některý publicista vyměnil dle svých vlastních preferencí tu za
Karla Gotta, támhle třeba za Dana Bártu. Superlativy se k jeho osobě však nikdy nešetřilo. A pro lepší pochopení reportu je potřeba uvést, že jsem Střihavku dosud naživo zpívat neslyšel. Ne že by mě nezajímal, ale na muzikály nechodím a tradiční festivaly a zaběhlé koncertní prostory si zkrátka zvou jiné interprety, takže prostě dosud nebyla vhodná příležitost. Vždy jsem ale obdivoval jak "Zemi vzdálenou", tak baladu "Když se snáší déšť".
© Tomáš Rozkovec / @musicserver.cz Veškeré těšení se na koncert ale vzalo za své, když kapela nastoupila na pódium a drobný, dlouhovlasý zpěvák v úvodních, anglicky zpívaných skladbách koukal na texty slok na čtecí obrazovce mezi odposlechy. A ani pěvecky to nebyla žádná sláva. Namísto majestátního vokálu, který posadí na zadek, přišly skladby, v nichž se mnoho příležitostí k exhibici nenabízelo. A když už ano, zdálo se, že se jimi Střihavka protrápil. Tu a tam si i dlouhý tón buď zkrátil nebo jej předělil napůl, případně si ho posadil níž, aby to udýchal. Vypadalo to na průšvih.
Šestapadesátiletý umělec už má bohužel nejlepší roky za sebou a stejně jako jiným i jemu hlas slábne. Vzpomeňme například na poslední koncert
Phila Collinse. Ten má ale ještě skoro o dva křížky víc.
© Tomáš Rozkovec / @musicserver.cz Vypadalo to dost bídně. Propluli jsme "Kredit", "Berkley" a kvůli technickým problémům s Čombeho kytarou i "Lilian rock". Právě kytarista také prolomil úvodní nervozitu mezi kapelou a publikem, protože trio náhle muselo zabavit publikum improvizovanými proslovy. A přestože to byla objektivně chyba, koncertu to pomohlo a my tak mohli vidět, jak uvolněná chemie mezi takovými osobnostmi dnes panuje. A pak přišla už zmiňovaná rocková balada.
"Když se snáší déšť" má sama o sobě magickou atmosféru a ta se přenesla i na publikum. Koncert se tím proměnil k lepšímu. Jak Pavlíček, tak Balage skladbu vyšperkovali nádherně atmosférickými sóly a skutečně prokázali, proč si jich scéna tolik váží. Bohužel ale i tak bylo znát, že otec dvou dcer už ty nejnáročnější pasáže pěvecky nezvládne. Požitek to nezkazilo, přesto si asi nejeden posluchač přál, abychom před sebou měli o dekádu mladší kapelu v plné síle. To by teprve bylo něco!
© Tomáš Rozkovec / @musicserver.cz Potěšila i skladba "Líbám tě černou". A to ani ne tak svým provedením jako spíše sebeironickým přístupem Oty Balage, který ji údajně napsal Střihavkovi přímo na tělo, ačkoliv vůbec neví, o čem ten song je. Ke konci setu nemohla chybět ikonická "Země vzdálená", skupinou přezdívaná
"Vzdálenka". A tady bylo slyšet nejvíce, že už ji Střihavka bohužel nezvládá odpravit s takovou parádou, s jakou by si zasloužila. Refrén tak převzalo obecenstvo a on se připojoval spíše ve slokách. Hrozná škoda. Dojem proto napravily ještě covery
Led Zeppelin a
AC/DC.
I tak je ale výsledný dojem spíše zklamáním. Nálada na pódiu sice byla výborná, přednes ústředního zpěváka bohužel už méně. Rád bych věřil, že v devadesátkách museli
BSP platit za koncertní jistotu a fanoušci museli odcházet s očima navrch hlavy. Dnes už to ale bohužel neplatí a velmi mě mrzí, že musím skončit na negativní notě. Čas je zkrátka neúprosný. A všechny nás nakonec dožene.