V porovnání se studiovkami Gipsy.cz jsou na tomto albu věci skutečně jinak. Radek Banga je tu čistě popový, což je v jeho tvorbě nepřeslechnutelné novum. Pryč jsou všechny romské lidové taneční motivy, pryč jsou i jistá nadsázka, show a recese, na které jsou posluchači jeho domovské formace zvyklí. Toto je nový Banga - dospělý a přiměřeně sebevědomý jde s klidem se svou kůží na trh.

Co zaujme na první poslech, jsou velmi osobní texty. Autor v nich otevírá své nitro a nebojí se jít až na dřeň. Tu mluví o mámě, která "dolů padá", neboť se zamilovala do alkoholika, který její lásku proměňuje v utrpení, tu zase sám sebe popisuje jako "pouliční dítě", které dobře ví, o čem je komplex méněcennosti. Píseň "Dveře" zase vypráví o tom, jaké to je, když se vám zrovna nedaří a místo pomoci vám většina přátel zavírá dveře přímo před nosem. Banga nechává z veršů plynout emoce a je jen na posluchači, nakolik jej tyto obrazy z jeho života osloví a nakolik se s nimi ztotožní. Ostatně není bez zajímavosti, že souběžně s tímto albem vychází i kniha s názvem "(Ne)pošli to dál", v níž zpěvák obnažuje své nitro i svůj svět snad s ještě větší intenzitou.

Hudebně si deska tepe více méně poklidnou popovou rutinou, byť v ní tu a tam uslyšíte i jiné žánrové vlivy, než jen prostý popík. Zoufale jí však chybí hit. A tím nemyslím v rádiích donekonečna hrající jedna skladba, kterou nakonec nebudete mít rádi. Tím myslím song či songy, které vás zaujmou na první dobrou, takže je si je prostě musíte přehrát znovu. Kde jsou písně, které by vás zvedly ze židle, při kterých si budete ťukat do rytmu anebo které by vás v dobrém slova smyslu uzemnily? Jejich absence je zrovna u romského interpreta, který má živelnost v krvi, dost udivující. A jsem si jistý, že ani osobní texty nebrání tomu, aby muzika byla chytlavá.

Abychom si rozuměli - patnáctipoložková kolekce se poslouchá fajn. Produkci v podstatě nelze nic vytknout, zvuk je krystalicky čistý, prostorný, všechny použité nástroje do sebe nádherně zapadají a také jednotlivé písně na sebe citlivě navazují. Všechno tedy v podstatě sedí, ale co naplat - emoce, kterých jsou texty plné, se jaksi nepřelily do hudební složky díla.

Album se tak docela dobře poslouchá za volantem nebo ve sluchátkách, ale přes jeho nesporné kvality se vám může stát, že jej po chvíli docela klidně přepnete na nějaké jiné, které vás prostě zabaví víc. V tomto smyslu zamrzí, že neobsahuje romské či etnické motivy, rapovou vložku anebo něco zcela jiného, co by ten Bangův popík okořenilo o něco atraktivního, o něco, co by celku dodalo potřebnou šťávu a jiskru. Určitou službu by výsledku mohli dodat hostující zpěváci, ale jejich zapojení zase víceméně vyloučily příliš osobní texty.

Pozitivně je nutné hodnotit poctivé, kompaktní, sevřené, textově propracované a produkčně dobře zvládnuté dílo, obsahující nadstandardních téměř padesát minut muziky. Body ale srážím za málo výrazné songy, ve kterých absentují hitovky. Zpěvákovi fanoušci jistě nebudou souhlasit, jenomže "Věci jinak" nejsou určené pouze jim. Vždyť ani sám autor by určitě nebyl proti, kdyby svou osobitou výpovědí zaujal širší publikum. Bohužel nevýrazných desek máme na české hudební scéně opravdu dost, a tak nezbývá než vkládat do Radka Bangy naději, že jeho druhá sólovka bude mít už jiné grády.

P. S.: Při hodnocení jsem se nemohl rozhodnout mezi šesti a sedmi body, a tak volím známku vyšší, abych dostál známému pravidlu: v pochybnostech ve prospěch obviněného. :-D

Robert Feyer