Antikvartet si prošel zčásti nucenou zásadní obměnou sestavy. Nemá cenu se rozepisovat o tom, co pro skupinu znamenal a také i nadále bude znamenat otec zakladatel Dušan Vančura. Jeho jméno je už nyní v oficiálním názvu, který tedy zní Antikvartet Dušana Vančury, a v nedělní večer měly všechny písně minimálně jeho textařský vklad (a v případě "Koukolu" byla jeho i melodie).

Čtyřčlenná formace svůj ani ne hodinový set odstartovala skladbou, která se stala hymnou loňského ročníku Prázdnin a nese název aktuální desky kvarteta - "Desatero". Song neztratil nic ze své ikoničnosti, ani když hlavní pěvecký part po Dušanu Vančurovi převzal Tomáš Vávra. Kapela má ve své diskografii dvě řadová alba, může také čerpat (a také to dělá) z repertoáru Spirituál kvintetu, po němž svým způsobem vzhledem k ukončení jeho koncertní činnosti přebírá alespoň částečně otěže.

Aranžersky se písně posunuly k výrazně kytarovému akustickému zvuku, což jim ve valné většině hodně prospívá. O pěveckých kvalitách každého z členů není třeba pochybovat a v osobě Jiřího Maška, který se se Zuzanou Vančurovou dělil o post spíkra, získala skupina zkušeného člověka, který právě tuhle stránku věci hodně pečlivě hlídá. Nechyběl "Mlýnský kámen", titulní skladba debutového alba "Všechno se jednou změní" a jako přídavek dávná "Stará archa". Díky oběma zpěvačkám bylo i na co se koukat. Škoda jediné věci - že jejich vystoupení tak rychle uteklo.

Pavel Žalman Lohonka má za víc než padesát let aktivního hraní tolik repertoáru, že by ho snad celý nepřehrál, ani kdyby hrál do konce Prázdnin jen on sám. Celé vystoupení začal dávným hitem "Všech vandráků můza" a s velkou chutí se přehraboval nejen ve starých a ještě starších písních typu "Padly vody" nebo "Jantarová země", ale vyplňoval je i novějšími. Vždyť právě letos vydal další znamenité řadové album "Všechno je teď". Takže nemohla chybět krásná balada "Glencoe" ani pastva pro oči a uši aktivních hráčů na kytaru "U svíčky", kterou obstarali jen Petrové Havrda a Novotný.

Z předešlého alba "Cestující muž" zazněyl zase třeba "Rybky" nebo "Ticho Hobitů", které už taky patří mezi letité koncertní trvalky. Samotný závěr obstaraly tutovky "Divokej horskej tymián", "Jdem zpátky do lesů" a novinka "Loch Way" na halfplayback.

Jak u Antikvartetu, tak u Žalmana je super, že si celý setlist můžete pak v klidu doma sami zabrnkat na kytaru. Jejich písně jsou energické, melodické, mají tah na bránu, a i když pak dvojkoncert trvá téměř tři hodiny, proplujete jím jakoby nic.