Mňága a Žďorp - co na to říct, letos píšu snad pátou reportáž. Strávila jsem s ní tři covidové sezóny, kdy jsem byla skoro každou sobotu přilepená na obrazovce streamu. Hraje téměř vždy to samé, Fiala má stejné řeči, podobné pohyby, ale pořád to funguje a baví. Tady platí přísloví: "Když dva dělají totéž, není to totéž." Už u několika skupin se mi stalo, že jejich recyklace sebe sama začala být tak otravná, že jsem na ně postupně přestala chodit. U Fialovic klanu to je jiný - je to srdcovka. Navíc opravdu neznám nikoho, kdo by neslyšel jedinou z jeho písní.

Ale ne - úplně pořád to samé nehrají, to bych jim hodně křivdila. Do playlistu dávají na každý koncert něco jiného. Do klasik zamíchají písně, které nemusí znát ani zarytý fanoušek, jako se to stalo v závěru čtvrtečního vystoupení se skladbou "Nuda". V životě jsem ji neslyšela... Je jí úctyhodných třicet let a dle frontmanových slov ji hráli naživo pouze třikrát. Díky bohu, že jsem měla tu čest u toho být. Jednalo se o rockovější pecku, která mě překvapila svojí rozjetostí a tvrdší razancí. Skoro jako Iron Maiden revival, jak se ostatně sami muzikanti titulují již tradičně v úvodní písni "Písnička pro tebe", nebo Black Sabbath, Fialova oblíbená kapela, jejíž logo měl ten večer na tričku. Berte to prosím s nadhledem, k originálům to mělo daleko, však znáte Valmezáky.

Mňága umí poručit větru a dešti. Jak jinak si vysvětlit, že po celém uplakaném deštivém dni přestalo těsně před jejím koncertem pršet? Svojí pozitivitou jsou tihle pánové zkrátka nakažliví (teda jestli se tohle slovo dá v této době ještě použít). Jako jedni z mála umějí vytvořit během setu hned od prvního tónu výbornou atmosféru, která pohltí každého. Nekřečovitě. A ten božský saxofon, pro ně tolik typický a plný emocí! Spokojenost to byla oboustranná, jak si frontman pochvaloval druhý den na sociální síti: "Celkově to byl jeden z těch večerů, kvůli kterým stojí za to motat se zde po planetě."

Během hraní vyzval, aby fanoušci natáčeli atmosféru písně "Za teplých letních nocí" a své záběry pak skupině poslali, že se z toho sestříhá klip. A že prý máme tipovat, kolik videí se jim sejde. Tak schválně...

Krom lehce obměného dvouhodinového setu došlo ještě k další invenci. Sami na pódiu totiž nebyli, téměř po celý čas vystoupení s nimi byl klávesista Ondřej Fencl, kterého můžete znát třeba z formace Hromosvod.

V titulku se odkazuji na píseň, kterou Mňága a Žďorp aktuálně poměrně často hraje - "Den, kdy v Brně hrála ABBA". Což, jak víme, se nikdy nestalo a asi ani nestane a jde o pouhý výplod Fialovy fantazie. Tenhle koncert v Ledárnách ale fantazií nebyl. Byl skutečný a opět se povedl.