Iva Marešová byla roky spojená s Precedens Martina Němce, prošla si i muzikálovým zpěvem. V každé této podobě byla profesionální, ale těžko mluvit o úplně srdečním propojení. To snad nyní konečně našla s mezinárodním projektem Razam, který úplně vybočuje z dosud odzkoušených cestiček.

Není ani rockem, ani přepjatou muzikálovou formou. Nejsnáze by se tvorba kapely, kterou nyní kromě Marešové tvoří Aliaksandr Yasinski (akordeon), Michael Vašíček (kytary), Ilia Chernoklinov (viola) a Radek Doležal (bicí), dala zastrčit do až příliš volného šuplíku s názvem world music. Moderní návrat ke kořenům tady nejde k počátkům tvorby frontwoman, ale mnohem dál, až k jakýmsi prastarým, mytologickým ozvěnám, které lze uvnitř hudby zaslechnout.

A tady to jde skutečně od srdce, bez kalkulu. Alespoň tedy u textů, které si napsala sama Marešová nebo se na nich alespoň podílela. Hudba i slova se zde skvěle spojují do mystické, pohlcující atmosféry. Nutno ovšem přiznat, že v některých případech (třeba "Kost" nebo "Má milá, můj milý") texty drhnou svými prapodivnými obrazy a obraty i tím, jak moc se nespojují s atmosférou hudby a zbytku kolekce. Zkrácení ze čtrnácti skladeb na deset, na stopáž přesahující něco přes půl hodiny, by desce jedině prospělo.

Vše ostatní si chvályhodně sedlo. Iva Marešová má v hlase výraznou expresivitu, zároveň se jí podařilo úspěšně vyhnout muzikálovým manýrám. Pohrává si s dynamikou - úvodní "Harpyje" zaujmou hrubými slokami s kontrastně jemnými refrény, za zmínku stojí i mírně jazzová "Do kamenů" nebo křehká, téměř rádiová, pouze o klavír opřená balada "U pramene".

Razam zvuk nahrávky postavili na jednoduchých, funkčních aranžích s jasnou dominancí akordeonu, který hudbu tu barví do klezmeru, jinde tvoří spíše atmosférické plochy. Je v tom folklór, ale i nadčasovost, moderní přístup, který se vzpírá jednoduchému zařazení.

Netřeba příliš dlouho dumat nad tím, že je tato skupina srdečním projektem Ivy Marešové. Je to znát v mnoha ohledech. "Harpyje u pramene" mají ve své přepjaté délce hned několik slabších míst - jako by muzikantům scházel odstup od vlastního díla. Přesto jde o zvukově vyhraněný a hotový band, který je radost poslouchat a který dal vzniknout veskrze podařenému albu.