Je to neuvěřitelné, ale Zuby nehty (z počátku pod názvem Plyn a Dybbuk) jsou tu s námi už čtyři dekády. A přestože punkové začátky dámy a pán postupně opustili, pořád svou tvorbu staví na energii a osobitém zvuku. Aktuální novinka "Srdce ven" nabízí zejména mix rocku se skáčkovými prvky. Jako by se srazila Znouzectnost se Sto zvířat. Jeden ze členů prvních jmenovaných Oldřich Neumann alias Golda má navíc na svědomí přebal nahrávky, včetně kreseb k jednotlivým písním v bookletu, který je mimochodem velmi povedený.

Zuby nehty znovu baví nejen hudební složkou, ale i tou textovou. Skvělá je óda na horský treking "El Capitan" i úsměvně bizarní skladba o zkažené polévce "Vývar". V jednom případě pak využili text básníka Jana Skácela v baladě "Braní", se kterým se popasovali výtečně, včetně tklivých aranží saxofonu Jany Kaplanové. Tradiční sérii o paní, tentokráte s názvem "Paní VII", si vzal překvapivě na starost jediný mužský člen Jan Maxa (ex-Vltava), který v kapele figuruje už sedmým rokem. Jde o svižnou, absurdně úsměvnou pecku, která svým feelingem do repertoáru skupiny skvěle sedí. Zuby nehty nahráli další dobrou desku. Album "Srdce ven" překypuje vtipem, energií a svérázným naturelem. Žádné experimenty, spíš nostalgické ohlížení, ale fungující.