Tři roky stará nahrávka "Grey Rainbow From Bones" bavila svým sludge/stoner rockem, chytře postaveným na léty prověřeném, notně přitvrzeném blues-rockovém základu. Fungovalo to velice dobře, byť s odstupem času se nelze zbavit pocitu jisté odvozenosti. To je na aktuálním albu "Bones and Flowers" zdárně pryč. Olomoučtí Greynbownes se vyhráli a přišli se svébytnou muzikou, která už je definitivně jejich.

Pevně se zahalili do hávu hutného stoner rocku, z jehož neproniknutelné masy výrazně vystupuje psychedelie. Trojice si libuje v delších stopážích skladeb, žádná ze sedmi položek tracklistu tak nemá míň než pět minut. A je to dobře. Skupina nestaví svoje skladby takříkajíc rychlokvašně. Hraje si s detailem i hypnotickým opakováním a to všechno potřebuje čas.

Charakteristickým rysem její tvorby je gradace a postupné budování intenzity. Riffy mají skutečně sílu a výraznou hmotu, nesklouznou ale k bezzubé riffové náloži, která sice může být intenzivní, ale často se stává i nudně ubíjející. Tady zůstává dost prostoru na melodie, proměnlivou dynamiku i emoce.

Jejich hlavním nositelem je tentokrát vokál, který, jakkoliv není asi na nahrávce tím úplně nejpodstatnějším, dostal (konečně) prostor, který si zaslouží. U předcházejícího alba zůstal poněkud upozaděný - místy až natolik, že se "Grey Rainbow From Bones" do paměti zarylo spíše jako instrumentální dílo. Tady je to jinak. Lukáš Slavík nejen že sype riffy z rukávu, ale je i zpěvákem, který skladbám přidává další rozměr. A to i přes to, že je pěveckým typem rozervance, díky čemuž je výsledek z většiny poměrně vypjatý a křičený, což ostatně odpovídá i temným, niterným textům. I na tomto hřišti se dá hrát nepřímočará hra. Stačí si poslechnout takové "Flowers", kde ono několikrát použité oslovení "You" má sílu ukazujícího prstu diktátora, nebo gradující "Dream Seller".

Greynbownes mají skvěle našlápnuto. Už tak skvělý debut dokázali posunout kupředu. Pokud v Česku máme stonerrockovou formaci, která má minimálně evropské, ne-li světové parametry, jsou to tihle Olomoučané. Na vrcholu svých tvůrčích sil sice ještě nejsou, svou aktuální deskou k němu ale směřují vážně strmě.