Neopakovatelný zážitek mimo jiné i proto, že se konal ve staré tovární hale na olomouckém Šibeníku, která možná (záleží na tom, kdy tenhle report čtete) už nestojí. Dirty Old Dogs chtěli využít unikátního genia loci a ještě podtrhnout jakousi pomíjivost, která se deskou "Let’s Burn Heaven Again" jako jeden z motivů vine. Teď jsme tady, ale kdo ví, co se stane záhy, všechno může být jako oheň, který hoří, ale dříve nebo později vyhasne.

Kapela celou akci pojala spíše jako happening. Kromě koncertu byla připravena výstava fotografií z historie formace a promítání trojice videoklipů, atrakcí byla i samotná specificky nasvícená hala. Vůně hořícího dřeva, letitého prachu, horkých nápojů, atmosféra setkávání a blízkosti. Tomm Prochazka, mastermind za tímhle vším, si dal se vším záležet, své dítě, roky připravovanou studiovku, chtěl vyslat do světa se vší parádou.

Obavy o to, jak si s hudbou poradí prostor tovární haly, byly rozptýleny záhy. Zvuk byl na poměry místa solidní, žádné zkreslující vibrace okenních tabulek a železných konstrukcí se nekonaly ani v hlasitějších pasážích.

Těžko se zbavit celkového dojmu jakéhosi přechodového rituálu. Jako by se skupina křtem, o který se kouřem postaral Lukáš Slavík ze spřízněných Greynbownes, zároveň loučila s jednou érou a otevírala druhou. Set, v němž se potkávaly starší songy s těmi z aktuální desky a který obsahoval i pětiskladbový akustický blok, ukazoval celou šíři Dirty Old Dogs, všechny tváře jejich tvorby. Od té post-grungeové k současnému temnému blues s poryvy psychedelie, vše v syrové, živé a hlavně prožité a na některých místech doslova euforické podobě.

Tři z nových písní - "One Day", "Let’s Burn Heaven Again" a "Personal Darkness" - zazněly jen v podobě videoklipů, třetí snímek měl navíc premiéru. Tak to asi i mělo zůstat, ale vcelku početné publikum si vyžádalo přídavek. A co hrát jiného než právě první dva singly. A jak jim špinavá, nedokonalá podoba slušela!

Koncerty nemají být jen hudební akcí, musejí být i mnohostranným zážitkem, který je komplexní a působí na všechny smysly. Dirty Old Dogs to pochopili, a křest uchopili přesně v tomto duchu. Rituál z tovární haly dozníval ještě dlouho. Když je vize a vůle, všechno jde. Obojího mají Tomm Prochazka a jeho Dirty Old Dogs dost a nebojí se jít tvrdě za svým cílem.