Stejně jako v případě nahrávky "Chill Out" došlo k několika úpravám. Je tak potřeba zcela oželet hity "What Time Is Love?" a "3 a.m. Eternal", zároveň první polovina desky není propojena jásotem, pokřiky a potleskem fanoušků, jako tomu bylo na edici z roku 1991, kdy "The White Room" skutečně poprvé a naposled vyšlo. The KLF odmazali celou plejádu samplů včetně zmíněných ruchů z koncertů The Doors a U2 (zdalipak fandové legendární Bonovy kapely vědí, že jejich živák "Rattle & Hum" zde zněl hned několikrát?). Nová edice tak má doplněk s číslovkou roku 1989, kdy asi měla původně vyjít, a podtitul "Režisérský sestřih".

Dvojice o "The White Room" hovoří jako o ztracené kapitole chystaného kompletu retrospektivních kompilací. Těch bude šest a ještě nás čekají díly nesoucí pracovní názvy "Kick-Out D'Jams", "Pure Trance Series" a "Moody Boys Selected" (ty skutečné muzikanti odhalí v následujících měsících).

Bill Drummond a Jimmy Cauty zjevně vědí, co dělají. "The White Room" pojali jako virtuální soundtrack k nikdy nepublikovanému filmu stejného jména. Stěžejním bodem se tak nečekaně stala skladba "Last Train to Trancentral", jejíž albová verze doznala taktéž změn, navíc je tu jedna rapová sekvence z dílny původního autora Ricarda Lyneho. Titulní "The White Room" je editována do zkrácené verze, pravděpodobně se jedná o dřívější, dosud nepublikovanou verzi. "Make It Rain", "Build a Fire" (s nádechem country), přes devět minut trvající "No More Tears" nebo závěrečná "Justified and Ancient" pak mají léty prověřenou a známou formu.

I tentokrát zde na posluchače čeká několik rarit. "Go to Sleep" je tanečně orientovaný track, který vychází z pure trance série a nabízí základ postavený na trancové verzi již zmíněné "Last Train to Trancentral". Tajemně tvářící se "Madruga Eterna" je klubově upravený dovětek k desce "Chill Out", kytarová vybrnkávačka se nachází i na upravené "Come Down Dawn", zde ovšem dostala výraznější beat a ruchové plochy navíc. "The Lover’s Side" je asi nejpopovější záležitostí - je to další sólo pro zpěvačku Maxine Harvey a svým způsobem protipól k našlápnuté "Make It Rain".

Bill a Jimmy mezi jednotlivými díly této rekapitulace sdílejí nejrůznější doplňující informace. Opakují například, že toto skutečně není verze z roku 1991, ideologicky je však tato nahrávka nejblíže formě, v níž měla vyjít již o rok dříve, což se ale z neznámých důvodů nestalo (možná další fikce?). I po všech zásazích a úpravách neztrácí "The White Room" nic z toho, s čím tehdy zabodovala. Dodnes je připomínkou nesmazatelného přínosu - včetně nových studiových technik, samplingu a využití tehdy revolučních mixpultů od výrobce Solid State Logic pro závěrečnou finalizaci.

"The White Room" je tedy konečně dostupné na streamu, zjevně ve verzi, kterou The KLF plánovali uvést (jedna z těch původních alternativ, pojmenovaná "Tunes from The White Room", dokonce i vyšla coby bootleg v mizerné kvalitě). Originál z onoho roku 1991 tedy zůstal opět nepublikován, a pokud nemáte tehdy vydaná cédéčka, vinyly nebo kazety, asi se k němu ani jinak nedostanete. Dohady, proč tomu tak je, asi budou věčné (od původních práv na samply na jedné straně po záměry autorského dua na straně druhé) a pravdu se možná nikdy nedozvíme. Faktem zůstává, že jde o nadčasové album, které z hudební historie nebude nikdy vymazáno a navždy si ponese svůj kultovní přesah.