Návrat ke kořenům. Toto spojení používal v posledních letech zpěvák Jindra Polák v rozhovorech tak často, až se nejeden začal ptát, zda se vlastně skupina Jelen vůbec někdy od svých kořenů vzdálila. Po dvou vydařených studiovkách "Světlo ve tmě" a "Vlčí srdce" se pomyslný návratový kruh uzavřel s tribute nahrávkou "Půlnoční vlak Michala Tučného", ve své ryzosti až nečekaně silnou.

S novinkou "Věci a sny" se kapela rozhodla svůj typický dřevní zvuk, který hodně čerpá z folku, rocku i country a který je až nehezky často srovnávaný s Mumford & Sons, přece jen trochu obohatit. Jednou to přijít muselo - jinak by Jelen dřív nebo později jistě čelil kritice, že se nikam neposouvá.

Už tak početnou partu rozšířil bubeník Vítek Polák, další změna se týkala produkce - Martina Ledvinu, podepsaného pod předešlými deskami, doplnil Honza Balcárek alias Johny Rainbow a zapojil se také sám Jindra Polák. Výsledkem je jedenáct nových písniček, z nichž některé se neskrývaně zhlížejí v přímočarém popu a jiné evokují starého dobrého Jelena.

První dva singly "Jediný, co chci" a "Ještě jednu noc" patří do první zmíněné kategorie. Jedná se o chytlavé, snadno stravitelné rádiovky, které skupině po letech od hitů "Magdaléna" a "Co bylo dál?" zase pomohly oslovit i jiné posluchače. Jistou daní za tento úspěch v éteru je možná právě mírné zklamání skalních fanoušků, kteří si kapelu oblíbili pro její originální rukopis, nikoliv pro líbivé popěvky.

Mnohem jistější v kramflecích se Jelen zdá být v úvodní písničce "Někde kolem". Ta má aranžemi, atmosférou i svou energií přece jen blíže ke dřívějšímu repertoáru formace pověstné strhujícími koncerty. Polákově hlasu velice sluší také vypravěčská poloha skladby "Bílý klávesy", která nám připomíná, že život zkrátka nemůže být plný jen samých hezkých chvil.

K nejvýraznějším momentům patří vedle vzpomínky na zesnulého Davida Stypku s názvem "Rozlučková" i duet s Kateřinou Marií Tichou "Nebreč, Sáro". Jeho až zasněně hřejivá melodie trochu mate, ve skutečnosti totiž líčí krutý příběh muže, který ve vteřině ztratí vše - včetně možnosti vidět vyrůstat ještě nenarozené dítě.

Skrytým klenotem se pak stává píseň "Mater Mors", která těží z toho, že se o onen současnější zvuk nijak nesnaží. Klidně by mohla v komornější podobě znít někde u táboráku. Funguje v ní vše - nevtíravě vlídnou melodií počínaje, Polákovou interpretační přirozeností a zažehnutou jiskřičkou emocí konče.

Ve výsledku se tedy ukazuje, že kapka jisté přírodní esence tomuto bandu zkrátka sluší a byla by škoda se tohoto originálního rysu své tvorby zbavovat. Třeba moderněji pojatá spolupráce s Johnym Rainbowem v kousku "V oblacích" vyznívá spíše výplňově, jako by postrádala jelení duši. "Pálím" svou rozmáchlostí zbytečně moc připomíná Kryštof a v rozverně znějící "Veronice" zase místy dřou těžkopádné textařské obraty jako: "Vždyť jsme bejvali budoucí bejvalý."

Dobrou službu dělají jednotlivým songům backvokály, zejména ty ženské je příjemně zjemňují. I díky tomuto prvku nepůsobí zvukový posun na albu nikterak na sílu. Skladby zkrátka stále vycházejí z klasických jeleních základů, jen více pokukují po mainstreamu. Na otázku, zda by měla dnes již osmičlenná parta do budoucna přijmout roli velké popové kapely, ale "Věci a sny" jednoznačnou odpověď nepřinášejí.