Anna Julie Slováčková na svém debutu vyzařuje optimistickou "Auru"

03.04.2021 15:45 - Hana Bukáčková | foto: Kristýna Mrzenová

Anna Julie Slováčková konečně prožívá šťastné období. Po snad vyhrané bitvě se zákeřnou nemocí si udělala radost realizací prvního sólového alba. Bez záštity vydavatelství vydala nahrávku "Aura", se kterou stojí pevně na zemi a která není jen prázdnou parafrází.
7/10

Anna Julie Slováčková - Aura

Skladby: Co víc, 32, Kde jsou rány, Zrcadla, Slunečnice, Zastav, Svítá, Padám, Vedle tebe, Sluneční zář, Nepopsaná
Vydáno: 12.2.2021
Celkový čas: asi 40 minut
Vydavatel: samonáklad
Anna Julie Slováčková není v showbusinessu žádným nováčkem - můžete ji znát díky slavným rodičům, ale i díky její provařené tváři v televizních pořadech anebo v muzikálech. Nyní odhodila masku a je sama za sebe. V únoru vydala první sólovku, desku nazvanou "Aura", na které se odkrývá. Poměrně intimně a odhodlaně.

Na albu spolupracovala s Patricií Fuxovou a producentem Igorem Ochepovskym. Patricie se podílela nejprve na písni "Co víc", která otevírá i jedenáctipoložkovou kolekci. Singl zafungoval, a tak se spolupráce rozrostla na celou desku. Na té Anička zpívá o svých démonech, kostlivcích ve skříni i o těch nejšťastnějších momentech.

"Aura" zní žensky, popově, svěže, stejně jako poslední řadovka kapely Vesna. Patriciin rukopis začíná být rozpoznatelný. Nahrávka je zároveň křehká, veselá, zranitelná, nadějeplná, dalo by se říci že až emancipovaná, vztahová. Zkrátka přesně vystihuje každou mladou ženu. Anička toho prožila o tolik víc než její vrstevnice... Skladby dokumentují vztahy, ať už partnerské nebo kamarádské. O nemoci, kterou si prošla, prakticky nezpívá. Své pocity z ní vměstnala do jediného songu, "Padám".

Na rovinu - kdyby mi někdo před nějakým časem řekl, že se mi debut Slováčkové bude líbit, pomyslela bych si, že je blázen. Jen málokterou zpěvačku mám ráda: musím cítit její osobnost, která by na mě měla vyzařovat přes tvorbu a přes to, jak na mě jako celek působí. Ale především musím vnímat energii a ta mě musí umět strhnout. I přes mainstreamovou tvářičku Anička vsadila na to, že se vydá svou cestou. Nesahá po pomoci rodičů, ale jde si za svým. Všechny své úspory vsadila do natáčení. Není za tím kalkul a toto odhodlání se mi líbí.

Hlas má variabilní, vyzpívaný, čistý, muzikálový. Na interpretaci je znát, že na sobě stále pracuje. Jedinou nevýhodou je, že její vokál je celkem běžný, nespecifický - není ničím charakteristický. Jeho vysoké tóny jsou pro mě občas hůře poslouchatelné, například v songu "32". Nižší, neukřičená poloha zpěvačce sedí daleko víc.

Na přebalu jsou zobrazeny stromy a samotné album je v barvách duhy. Což má zřejmě symbolizovat rozmanitost a pestrost "Aury", jakou se vyznačuje tento přírodní úkaz. Barvy však mohou být stejně proměnlivé jako nálady mladé ženy, která si postupně uvědomuje životní hodnoty. Přírodní úkaz je i Anička, která se svou prvotinou vrací ke kořenům. Nahrávka neobsahuje žádné moderní příkrasy, je jakýmsi odrazem vnitřní čistoty.

Kapela Anny Julie Slováčkové je zajímavá i tím, že mezi jejími členy je i jedna vokalistka, která jakoby připravuje pevnou půdu pro hlavní aktérku, a tím jí dává určitou jistotu. Ale není to jediná žena na desce. V duetu "Slunečnice" se připojila další slavná dcera, Marta Jandová, kterou Anička poznala v televizní show Tvoje tvář má známý hlas. Jejich hlasy ale ve výsledku poměrně splývají.

Jako celek zní "Aura" možná monotónně, to ale může být způsobeno i tím koncepčním záměrem. Přesto se vyplatí dát tomuto albu šanci a pustit ho nejenom do uší, ale i do srdcí. Když to shrnu, Anička mě mile překvapila. Vlastně to vystihují slova jedné z písní: "Kde jsou rány, tam je síla, tam je nádech!"


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY