Debutové album Annie nazvané "Anniemal" vyšlo už v roce 2004 a na musicserveru si odneslo hodnocení 9/10. Albová dvojka "Don't Stop" přišla v roce 2009 a bodové hodnocení bylo shodné. Na desku s číslovkou tři jsme si museli počkat jedenáct let - až do letošního podzimu -, ale dlouhá prodleva se přece jen vyplatila. Jak jste si mohli všimnout v boxu nad recenzí, i "Dark Hearts" si u nás odneslo devět bodů z deseti. A nejedná se jen o jednoho zatvrzelého fanouška, který chce dlouhá léta přesvědčit všechny ostatní, že jeho obskurní oblíbenkyně tvoří skvělou hudbu - každou recenzi totiž psal jiný autor. Annie prostě nahrává skvělá alba... jen jí to trvá strašně dlouho.

Zatímco první dva počiny nepokrytě mířily do hitparád a občas se vyskytlo i srovnání s Kylie Minogue, byť s trochu indiepopovějším odérem, aktuální kolekce je zvukově úplně jinde než hitovky jako "Chewing Gum" či "Anthonio". Tento rébus má ale při pohledu do kolonky producent jednoduché řešení. Annie se totiž pro svou třetí studiovku spojila se Stefanem Stormem, polovinou švédského dua The Sound Of Arrows, a společně všech třináct nových písní napsali, nahráli a produkovali. Není se pak co divit, že zpěvačka výsledek popisuje jako "soundtrack k neexistujícímu filmu," přesně takové jsou totiž i dvě dosud vydané dlouhohrající desky zmíněné dvojice. "Dark Hearts" se sice nedá označit jako nové album The Sound Of Arrows s Annie za mikrofonem, ale má k tomu velice blízko.

Pokud byste na něm hledali nějaký jasný rádiový hit, nenajdete ho. Je sice snadné se zamilovat do rychlejších kousků, jako jsou "Forever ‘92" nebo titulní "Dark Hearts", na ploše celé desky jsou ovšem ve znatelné menšině. Annie ve většině skladeb nikam nespěchá a společně se Stormem spíše vytvářejí pocitové plochy, aniž by přitom rezignovali na samotné písničky. Občas znějí až osmdesátkově, jako v singlu "The Streets Where I Belong", povětšinou ale tvoří až nadčasový dream pop, do kterého se chcete ponořit a nechat se jím unášet stále dál a dál.

Pokud přistoupíte na jejich hru a vstoupíte do jejich světa, ukážou se jako ty největší krásky ty nejpomalejší songy jako "Corridors Of Time", vyprávěnka "Mermaid Dreams" nebo "The Untold Story". A když zazní finální "It’s Finally Over", chce se jen zvolat, že ne, že chceme, aby deska pokračovala dál.

Album "Dark Hearts" rozhodně není pro každého popového fanouška. Není to tím, že by nebylo snadno přístupné, melodie jsou krásné a pozitivní, jen je člověk musí nechat vykvést. Teprve poté se může ponořit do snového světa, který se Annie a Stefanovi Stormovi podařilo vytvořit. Tady se nehraje na singly či hity, ale na jednolitý hodinový celek, který je jednoduše krásný.