Vesna zabodovala už před pár lety se svým debutem "Pátá bohyně", kterým opěvovala ženskou krásu, folklór a tradice. Druhou deskou "Anima" trochu přehodnotila své priority, vymanila se ze škatulky a nechává na sebe proudit závan popu, kterým (bohužel) trochu odfoukla svoji jedinečnost.
Frontwoman ženské formace
Vesna Patricie patří k nejvytíženějším a nejvyhledávanějším autorkám české moderní scény. Oslovují ji věhlasná jména s prosbou o napsání písně. Zároveň stíhá realizovat svoje projekty, jako kupříkladu druhou studiovku své kapely. Lze ji vnímat jako protipól debutu, který se točil kolem folklóru a bohyň. Aktuální nahrávka opěvuje lásku, radost ze života a jisté nalezení sebe sama, smíření se s tím, jaký člověk je a v co věří. Pro album si hudebnice vybraly všeříkající název "Anima", který v sobě schovává jak nádech, životní sílu, duši, tak i přitažlivost mezi mužem a ženou.
Nadechnutí je cítit z celé kolekce. Jsou tu změny ve všem - v textech i ve zvuku. Z výsledku je poznat, že se nejedná jen o projekt zpěvačky (jak tomu bylo v případě předchůdce), ale o práci celého týmu. Dalo by se říci, že
Vesna hodila za hlavu touhu po uměleckém uznání, jehož se snažila docílit prvotinou. "Pátá bohyně" sice otevřela pomyslná vrátka do showbusinessu, ale nepřinesla kýžené ovoce. A tak se tyto ženy přesunuly od folklóru k současné muzice, která má šanci oslovit širší publikum a dostat se třeba i do éteru.
Zmíněný příklon k popu ale není příklonem k popu obyčejnému, jednoduchému, naivnímu, který se na nás běžně valí. Tohle dílo je křehké, vzdušné, éterické, zasněné. Na hraně komerce umně balancuje. Byl to kalkul? Toť otázka. Chápu, že skupina se nechtěla zacyklit v jedné škatulce a chtěla ukázat svoji variabilitu, hudební rozptyl a další stránky autorského umu. Na druhou stranu se zároveň zbavila jisté osobitosti, kterou nabízela dosud.
Znáte ten slogan
"Chlapi sobě"? Zde by se hodila variace
"Ženy sobě". I tak by se dala charakterizovat nahrávka, ve které si najde zalíbení spíše něžnější pohlaví. Co vše se na ní skrývá, naznačuje už úvodní
"Voda", kde se zpívá, že
"se může lítat s lehkostí" (stejně jako při poslechu, který nemá za úkol vás svázat), že je
"průzračná jako déšť" (písně jsou přímočaré),
"slzy se rozpustí" (není to smutná deska, ale plná odhodlaní, radosti) a
"se mnou se můžeš nadechnout" (nikdy není pozdě na svobodu, lásku a na to být sama sebou). Se zvukem pomohl Dalibor Cidlický, díky němu má "Anima" v sobě volnost a energii těchto popových víl.
V obsahu se odráží Patriciino aktuální rozpoložení. Díky józe, cestování a nalezení lásky v sobě objevila sílu, ukotvila životní postoje, obohatila duši a našla klid. Ve skladbách se zároveň vyskytují archetypy zvířat a symbolika noční oblohy. To jsou dvě témata, která se odrážejí i na obalu desky, který vytvořila světově známá výtvarnice Míla Fürstová.
A já jsem zvědavá na další cestu interpretky i její kapely. Zajímá mě, jestli je "Anima" jen přestupní cestička, most vedoucí k novému středobodu poznání. Aktuálně
Vesna zakotvila v popu, ale naštěstí ne v tom, ve kterém její frontwoman působila zkraje kariéry. Tenhle pop je osobitý, sluší jí, činí ji šťastnou a je všeobjímající.