I Believe In You

Bylo mi deset, když jsem Kylie poprvé uviděl na rakouském kanále ORF v hitparádě "Die großen Zehn". Tehdy šlo o klip k debutovému singlu "I Should Be So Lucky" a pamatuji si, že jsem u televize stál s otevřenou pusou. Okamžitě jsem se zamiloval a ta láska k ní a její hudbě mě drží už přes třicet let. Jsem fanda, velký fanda a poctivě si kupuji každé její album ve všech dostupných fyzických formátech. Kdybych měl dát dohromady desítku nejoblíbenějších písní od této australské krásky, našli byste tam i méně známé a komerčně neúspěšné singly jako "Breathe" a "The One" nebo skvělou píseň "Looking For An Angel" z velmi povedené desky "Aphrodite".

Pokud bych ale měl na piedestal dát jen jednu jedinou skladbu, určitě to bude "I Believe In You". Jeden ze dvou bonusů výběrovky "Ultimate Kylie" z roku 2004 zpěvačka napsala společně s Jakem Shearsem ze Scissor Sisters, který se následně postaral i o produkci. Nádherný popový song o víře v lásku byl tehdy nejen oslavou všech zamilovaných, ale i krásným zpečetěním čtyřiceti úspěšných singlů této půvabné zpěvačky. To vše Kylie korunovala i jednoduchým, leč maximálně efektivním klipem, který byl primárně postaven na hře světel. A nejspíš tomuto dojmu pomohlo i to, že Minogue v těch bílých šatičkách vypadá prostě jako anděl. (Jaromír Koc)

---

Feels So Good

Pravděpodobně každý hudební fanoušek nese ve svém srdci a v uších interpreta, kterého by mohl jednoznačně označit za toho vůbec nejoblíbenějšího. Osud tomu snad chtěl, že jsem se zhruba před dvanácti lety úplnou náhodou dostal ke zhlédnutí DVD s koncertem Kylie Minogue "Showgirl: The Homecoming." Dodnes si pamatuji, že jsem z celého vystoupení znal asi jen tři písničky a moje už tehdy oblíbená "In My Arms" ještě v době pořízení záznamu neexistovala. Avšak krátce po projekci už jsem znal od Kylie skoro vše. Sháněním dalších záznamů koncertů, různých remixů a nikdy nevydaných rarit jsem se dostal až k regulérnímu sběratelství, které dodnes zahrnuje několik desítek vinylů, CD singlů i různých edic studiových desek (obzvláště jsem pyšný na komplet tzv. picture vinylů). Tímto úvodem o jisté posedlosti, se kterou vždy zásadně nesouhlasí moje peněženka, chci objasnit, že vybrat tu vůbec nejoblíbenější píseň z její diskografie je pro mě téměř nemožným úkolem - zkrátka Sophiina volba na třicátou třetí.

Po dlouhém uvažování jsem nakonec došel k názoru, že nebude od věci vám představit písničku, která patří k těm vůbec nejlepším, co kdy Kylie nahrála, ale zároveň vůbec k těm nejzapadlejším. Skladba "Feels So Good" je součástí dvanácté řadovky "Kiss Me Once". Fakt, že tuto píseň i sama Kylie ignorovala na svém doprovodném turné, je přímo trestuhodné. Jedná se o skvěle produkčně vypiplanou pohodovku s neuvěřitelně vlezlou houpavou melodií. Písničku původně vydal britský zpěvák Tom Aspaul pod názvem "Indiana", ale až v podání australské divy dostala ten správný drive. Ani po šesti letech od vydání neztrácí nic na své atraktivitě a vždy si ji rád pustím i několikrát za sebou. Kylie Minogue s ní dokazuje, že není jen popovou personou, která dokáže vydat pár více či méně úspěšných singlů a zbytek obsahu jejích desek je pouze povinnou vatou. A podobné tvrzení by jistě platilo i u dalších kousků z její diskografie, čestnou zmínku si zaslouží alespoň "Go Hard Or Go Home", "Give It to Me" nebo "Fine". (Tomáš Navrátil)

---

Where The Wild Roses Grow

Když v roce 1996 vyšlo album "Murder Ballads", byl to pro řadu posluchačů Nicka Cavea šok. Jeho jednopísňové spojení s Kylie Minogue brali někteří jako zradu a nesmyslné zpopovatění. Pamatuju na ty nekonečné debaty nejen mezi publicisty. "Where The Wild Roses Grow" mohla Caveovi přitáhnout mainstreamového posluchače a asi to i udělala. Ale o Nicka tu dnes nejde. Jde tu o Kylie. A já, člověk, kterého pop neoslovuje, ale za Cavea by dýchal, jsem měl tu píseň od začátku rád. Na tu desku patří, přináší zjemnění, ale ne popový kýč. A i když mi cestu k téhle australské zpěvačce neotevřela (určitě jsem neunikl řadě jejích písní, ale takhle z fleku nejsem schopný jmenovat ani jeden její hit, to není chvástání se, to jen abych znovu ukázal, kde se hudebně pohybuju), stejně dnes můžu napsat, že "Where The Wild Roses Grow" je moje nejoblíbenější (a jediná, co se mi vybaví) skladba, kterou Kylie zpívá. A že tu písničku mám fakt rád. Už pětadvacet let. Což je vlastně hezký. (Honza Průša)

---

On A Night Like This

První rok nového milénia magicky nepřitahoval jen astrology a lidi, kteří věřili ve vesmírnou apokalypsu biblických rozměrů, ale jako svůj trademark použily kulatý rok i sedmnácté letní olympijské hry, o kterých se psalo a mluvilo jako o Sydney 2000. Byla to má první olympiáda, kterou si pamatuji od úvodního zapálení ohně Cathy Freeman přes ikonické třetí zlato Jana Železného až po závěrečný ceremoniál. A tam vystoupila ONA. Moderátor jen lakonicky pronesl, že tato zpěvačka je v Austrálii ohromná hvězda a nyní zažívá velký comeback. Kylie byla v mých očích to odpoledne naprosto dokonalá. Měla nádherné zlaté šaty a zpívala na snad nejopulentnější přehlídce, kterou jsem do té doby viděla. Byla jsem v pasti. Dlouhé dny jsem proseděla u rádia, abych tu píseň zaslechla znova a nahrála si ji na kazetu, kterou jsem poté omílala do roztržení pásky.

Kylie byla mou průvodkyní ve třech zásadních fázích mého života. Dospívání jsem prožila s "Light Years", na vysoké škole ji mám spojenou se svou první velkou láskou, se kterou jsme si donekonečna pouštěli písničky "In My Arms" a "Wow". A v neposlední řadě mě tato zpěvačka doprovázela i první roky mého pracovního života. Nastavila jsem si jako budík song "Get Outta My Way", což ale nepatřilo k těm nejbystřejším nápadům. Její tvorba mě oslovuje dodnes, pořád mám touhu se k ní vracet a těšit se na nové a nové příspěvky v její diskografii. A pokud si mohu dovolit být lehce povrchní, tak když jsem ji ve svých třinácti letech vnímala jako nádhernou princeznu, co krásně zpívá a tančí, i ve svém pokročilejším věku je to pořád šťabajzna, která by mohla leckterou celebritu poučit, jak stárnout s grácií. (Katka Šebestová)

---

Spinning Around

Australská kráska nikdy nebyla v popovém světě číslo jedna. Jednou tu byla Madonna, později Britney, nyní zase Ariana. I přesto je úctyhodné, že maličká zpěvačka na scéně působí už více než třicet let a stále je více než relevantní. To koneckonců dokazují skvěle hodnocená poslední alba. Kylie je v mých očích třeba ocenit především za to, že byť celá léta tvořila mainstreamový rádiový pop, nikdy nepřekročila hranice dobrého vkusu. Blonďatá dračice sice nedisponuje úžasným hlasem ani rozsahem, vždy ale uměla zaujmout. Nechybí jí příjemný výraz, chytlavé melodie a samozřejmě i přitažlivý vzhled - je prostě complete package. Mohl bych si tu frajersky vybrat nějakou pecku z honosného "The Abbey Road Sessions" nebo country song z "Golden", já ale volím žánr, kterým se Kylie proslavila nejvíc - popový hit s disko nádechem. (Jan Pikous)

---

Finer Feelings (The Abbey Road Sessions)

Kylie mám už od dob vydařeného comebacku s deskou "Fever" zařazenou na svém radaru jako prototyp popové princezny: vždy byla sympatická, pracovitá, hudebně líbivá. S přibývajícím věkem a větší posluchačskou zkušeností jsem si ovšem na její tvorbě začal všímat určité nenáročnosti či přílišné snahy trefit se do aktuálních trendů. Jako by mi poprvé došlo, že její hudbě chybí část duše. Přesně to v mých očích však zásadně změnila nahrávka "The Abbey Road Sessions". Kylie zde zpívá přesvědčivě. Niterně. Emocím nechybí uvěřitelnost. A co víc - od začátku do konce vás skladby nenechají vydechnout a stále v nich máte co objevovat. Pro mě osobně tak bylo naprosto jednoznačné, že svůj příspěvek do našeho seriálu vyberu právě na tomto albu. V mém osobním žebříčku zde pak vítězí temně laděná "Finer Feelings", jejíž orchestrální předělávka povýšila originál svou atmosférou a dramatičností o několik řádů výš. Tohle je ta Kylie, ke které se lidé budou rádi vracet ještě hodně dlouho. Minimálně pro mě je "The Abbey Road Sessions" jedna z nejlepších orchestrálních popových desek všech dob. (Lukáš Boček)

---

Shocked

Prvotní fáze kariéry pod patronací producentského tria Stock, Aitken a Waterman mě nikdy příliš nebrala, což se netýkalo jen Kylie Minogue samotné. Vždy mě asi nejvíce bavila obě její bezejmenná alba (to druhé vyšlo pod původně zamýšleným názvem "Impossible Princess"), "Light Years" a "Fever", následné desky už mě tolik nezaujaly.

Když se mě však někdo ptá na nejoblíbenější song, paradoxně zmiňuji "Shocked" ze třetí řadovky "Rhythm Of Love". "Shocked" byl posledním singlem z této éry a trochu vynahrazoval debakl s předchozím "What Do I Have To Do", který kritika zrovna nešetřila. Oproti původní verzi doznal singlový mix mnoha změn. Za touto úpravou stojí projekt DNA (ten se proslavil svým spojením se Suzanne Vega v pecce "Tom's Diner"), který zcela změnil zvukové pojetí skladby a vložil do ní i část s ženským rapem v podání britské rapperky Jazzy P. Výsledný remix skvěle šlape a ani po letech se z něj nestal jen nějaký dobový ornament. Doprovodný videoklip nese i českou stopu - milovníci historických automobilů určitě ocení hostování legendární Tatry T2-603. Neméně povedená verze této písně pak byla ke slyšení v rámci turné ke zmiňované desce "Fever", což je mimochodem jeden z dalších důvodů, proč se vyplatí chodit na její koncerty - často své skladby představuje v dost odlišných a mnohdy opravdu odvážných provedeních. (Dan Hájek)

---

A jaká je od Kylie oblíbená ta vaše a proč? Klidně se s námi podělte v názorech i o její písně vašich srdcí.