Následovník "World Be Gone" navrací Erasure do vod pro ně typičtějších - ubylo politických témat, Vince Clarke navíc udělal radost nejenom skalním fanouškům: oprášil dávnou krásku "Speak & Spell" (kdysi domovských Depeche Mode) a použil skladatelské postupy z dob Yazoo. Andy Bell opět řeší spíše postřehy ze svého života, ale neodpustí si být ani hodně aktuální - současnou pandemickou situaci a karanténní osamělost reflektuje balada "New Horizons". Většina materiálu vznikala v Atlantě, finální mix se uskutečnil v Londýně. Výsledek je smyšlenou fantazií, jež vyobrazuje místa setkání (od domácího prostředí po rušný noční klub). Jednotlivé příběhy tato tvůrčí dvojice vypráví s jistotou a nadhledem.

Úvodní "Hey Now (Think I've Got A Feeling)" je přitom paradoxně jednou z těch slabších položek, stejně tak v závěru docházejí celému kompletu síly. Na druhou stranu poslední, melancholická "Kid You're Not Alone" nabídne typické Andyho hlasové výrazivo, jež ani po letech neztrácí nic ze svých emocí. Taneční "No Point In Tripping" nechá vzpomenout na jejich nejvýraznější hity, totéž se dá říct i o singlové "Nerves Of Steel". Skladby "Shot A Satellite" a "Diamond Lies" (s výraznější synth basovou linkou) podtrhuje Vincova povedená práce se starými syntezátory. Album "The Neon" trochu nečekaně navazuje na (již) letité "Nightbird". Zároveň dokazuje, že značka Erasure si i v roce 2020 uchovává jasně definovaný a nepřeslechnutelný zvuk.