"Je to moje osobní výpověď o momentech, které jsem v životě prožila, nebo stále prožívám." Právě těmito slovy Iva Kubelková své album uvedla a vlastně naznačila, co od debutu, alespoň pokud jde o textovou náplň, očekávat. Texty si skutečně napsala sama a napasovala je na hudbu Michala Pavlíčka, který krom autorské spolupráce přispěl také svou hrou na kytaru a klávesy.

Kubelková do muzikantského světa vstoupila již před časem několika covery. Zaujme především svou barvou hlasu a jeho hloubkou. Pavlíček jí napsal melodie na tělo, většina písní tak má lehce rockový nádech, který vyzdvihuje sytost jejího vokálu a na druhou stranu upozaďuje nepříliš oslnivý rozsah.

Celou nahrávku zdobí určitý retro patos - po zvukové stránce bychom ji bez informačního kontextu mohli směle zařadit do poloviny devadesátých let. Tomu napomáhají i do jisté míry naivní texty, kterým možná nelze upřít upřímnost, ale ani jim přisoudit skladatelskou rafinovanost.

Iva Kubelková ale není básnířka a třeba songem "Filosofka" i díky svižnému tempu upřímně pobaví. Odvrácenou stranu kolekce představuje třeba titulní balada "Jak moc mě znáš". Pomalé tempo a úsporné aranže odhalují některé již zmíněné nedostatky, důvody pro opětovné poslechy se tudíž hledají velmi těžko.

Když ale zavibruje Pavlíčkova kytara, dostane deska určitý šmrnc. Kubelková nepochybně tušila, že modelku odhodlanou natočit vlastní počin bude velmi snadné kriticky sestřelit, a snad i proto správně sáhla po respektované osobnosti, kterou člen Pražského výběru, Stromboli či BSP bezpochyby je. A ten skutečně jejím písním dodává určitou atraktivitu a několik kvalitních kytarových partů, pro něj tolik typických.

Kubelková se za prvotinu skutečně stydět nemusí. S Pavlíčkem odvedli dobrou práci, přestože některé nedostatky skrýt zkrátka nešlo. "Jak moc mě znáš" je slušným albem o lásce, osobních pocitech i o zklamání, které modelka a zpěvačka posluchači servíruje bez složitostí a metafor. A proč vlastně ne.