Za poslední dva roky již druhé album z Liberecka. Sestavou se překrývající Jarret, který vydal svůj druhý počin loni doplňuje právě nyní debutující Disneyband, svou prvotinu nazvali "Opilí potměchutí". Těžko říct čím opilí, proč právě nealkoholickou rostlinou potměchutí a proč zrovna název evokující cosi mezi Dixielandem a Disneybandem...
6/10
Disneyband - Opilí potměchutí
Celkový čas: 40:07
Skladby: Jedna noc s inkvizitorem, Svatá trojice, Přišel jsem, Se Shakespearem pod peřinou, Leporelo, Zabloudím, Trhací kalendář, Snad nestřelíš, Břehy řeky Sha, Stigmata, Odi Et Amo, Kolumbova panoptika, Podvodník
Vydavatel: Indies
Pro lokální liberecké patrioty jistě významná událost. Další z folkových kapel těchto končin právě proráží na trh. Po loňském folk-rockovém uskupení
Jarret nyní příchází se svým debutem smíšené duo
Disneyband.
Dva základní členové (Věrka Soukupová za mikrofonem a Martin Kadlec s druhým hlasem a kytarou) se obklopili šesti hosty (mimo jiné i bratrem Michalem Kadlecem z výše jmenovaného Jarretu) a ve věku, který se pozvolna blíží třicítce, nahráli třináct autorských (autorem hudby i textů ke všem je Martin Kadlec) písní, které teď vycházejí pod jménem "Opilí potměchutí".
Album je z jistého, řekněme toho "přejícího", úhlu pohledu vcelku konsistentní a propracované. Nejsou na něm skladby vatovitého charakteru, je relativně pestré, za samotnou hudbou, texty a nakonec i bookletem je cítit kus poctivé práce. Inu, debut. Nadšení, euforie a nezištnost provázející narození prvního děcka, stejně tak jako chuť dát mu maximum, aby v žádném směru nebylo jen "průměrné", se do výsledku příjemně promítly a buďme za ně vděční.
© http://disneyband.interfolk.cz
Stylově by se "Opilí potměchutí" dalo zařadit kamsi mezi
Nerez a
Neřež, k oběma zmíněným mají na druhou stranu stále dost daleko. Barva zpěvaččina hlasu evokuje poměrně silně hlas Magdalény Škardové současných
Neřež, aranže písní jsou kolikrát již velmi blízko starým
Nerez. Přesto, na
Nerez jsou
Disneyband proklatě folkoví, oproti nim, stejně jako Neřeži, postrádají na hitovosti, textům schází odlehčenost a nadhled, většinou jakoby pilný student školy Jaromíra Nohavici chtěl vyniknout na hodinách patosu. To, co
Nerez uměli vyjádřit lehce, vzletně, prostě, se zde balí do těžkého hávu mnohasmyslů a intelektuální přebujelosti. Písní, kde by autor nenacházel společné motivy se Svatou trojicí, Shakespearem, Mikulášem, Kolumbem, Erbenem, Boshem či Mefistem, případně alespoň řekou Sha nebo Pompejemi, je zde jako šafránu. Odmyslíme-li kulturně-historicko-křesťanské paralely, až o "tolik" v nich nejde, rozhodně ne o "tolik", na kolik vypadají.
Možná kdyby na desku proniklo více svěžesti a vzdušnosti (tak jako u "Trhacího kalendáře" či "Jedné noci s inkvizitorem") a textově hutné skladby se šepotem a plačtivým hlasem by se alespoň nekupily vedle sebe (udržet pozornost u bloku písní "Snad nestřelíš", "Břehy řeky Sha" a "Stigmata" není lehkým oříškem), jednoduše, kdyby ještě nezávislý producent desku prostříhal a zapracoval na její dramaturgii, mohla by být stravitelnější pro širší vrstvy (nejen folkových) posluchačů a velmi příjemně reprezentovat žánr soudobého "intelektuálního folku". Snad na albu následujícím.