Mark Lanegan svěřil své album do péče darkwaveovým IEYARA. Výsledkem je temná cesta neonovým městem

Není to poprvé, co Mark Lanegan prezentuje nové, klubovější a tanečnější uchopení své muziky. Již dříve vydaná nahrávka "A Thousand Miles At Midnight", tedy podařený nový pohled na album "Phantom Radio", se dokonce jednou skladbou (přesněji jejím přetvořením) vklínila do setlistu aktuálního turné. A jak jí to tam slušelo!

Na rozdíl od výše zmíněného počinu, který byl kompilací remixů různých umělců (mimo jiné UNKLE, Mobyho, Grega Dulliho či Soulsavers), se o novou podobu "Somebody's Knocking" postaral jediný projekt - britské darkwaveové trio IEYARA. To, že muzikant svěřil svůj materiál do rukou pouze jedné formaci, dodává výsledku sevřenou atmosféru a jednotný ráz, navíc přístup, který autoři remixů zvolili, duchovně přímo vychází z toho, co původní kolekce jasně obsahovala. Vydávají se tak podobným směrem jako sám Lanegan, jen na určitých místech vstupují do bočních uliček.

Na předposlední zpěvákově desce totiž jasně převážily inspirace rockovými a post-punkovými sedmdesátkami a osmdesátkami. Britské trio zasazuje jeho hlas do souběžného kontextu, do temné moderní variance na synth-pop - a tady zase pro změnu zaznívají ozvěny Depeche Mode, New Order, The Human League a dalších kapel, které objevovaly možnosti samohrajek.

"Another Knock At The Door" si s materiálem zahrává poměrně konzervativně, centrální element, tedy Laneganův hlas, ale staví do nových kontextů a atmosfér. V úvodní "Disbelief Suspension" ho nechává, aby se rozsekaný do naštvaných veršů vznášel nad mlhou elektronického cvrklikání. Temně tepající "Night Flight To Kabul" provzdušňují hravé klávesové mezihry, už tak temná "Playing Nero" se v novém podání utápí v depresivní bezvýchodnosti. Remixy výrazně pomohly závěrečné trojici, která v originální podobě působila už poněkud ospale. Tady se všechny tři kusy mění v úderné songy s atmosférou, která osciluje mezi neonovou zasněností nočního města a extatickým transem tanečních klubů.

Žádná ze čtrnáct položek playlistu, který věrně kopíruje pořadí původního alba, ale nijak nejde proti jeho myšlence a pojetí. Jen objevuje nové nuance a přidává nové barvy už tak podařenému dílu. "Another Knock At The Door" rozhodně není jen přívažkem ke klasické podobě. Je zábavnou, svébytnou a stejně funkční (ne-li v jistých aspektech dokonce funkčnější) variací. Možností volby.