Pokud máte rádi kvalitní filmy a docela zvláštní filmy (i když, život je zvláštní sám o sobě), určitě znáte "Magnolii" režiséra P.T. Andersona. A pokud máte rádi kvalitní "písničkářky", nemohli jste neslyšet kvalitní soundtrack k tomuto filmu, který byl dílem Aimee Man ve spolupráci mimo jiné s Jonem Brionem. Představu o její tvorbě si můžete udělat třeba díky naší recenzi její poslední desky.

V této recenzi se ale dostáváme k novému filmu Andersona "Punch-Drunk Love" ("Opilí láskou"), ale hlavně soundtracku. Ten složil právě Jon Brion (v pár případech využil skladeb jiných), mladý producent a multiinstrumentalista, který není typ Jona Williamse, nicméně spolupráce s Aimee Mann, Fionou Apple, David Byrnem či Eels o něčem svědčí. Od soundtracku k takovému "divnému" filmu těžko můžete čekat úplně konvenční hudbu. Leccos naznačí fakt, že Brion je spolu se svými kolegy pravidelným hostem jednoho nočního klubu v Hollywoodu, kde skládá skladby na místě, podle tématu, které si přeje publikum, s hosty jako Aimee Mann, Michael Stipe či Elvis Costello. Nepřekvapí asi tedy ani to, že rád vytváří osobité coververze hitů např. Beatles či Cole Portera.

Samotný film je romantickou komedií, která, jak můžete od Andersona čekat, má leckteré zvláštnosti, které příznivci Julie Roberts nebo Sandry Bullock asi úplně neosloví. Stejně tak to může být se soundtrackem. Výše zmíněná eklektičnost činnosti Briona, někdy až skoro bláznivost, je pro hudbu k tomuto filmu typická. V "Ouverture" či logicky v "Punch-Drunk Melody" uslyšíte nosné téma filmu v symfonické verzi. V dalších skladbách se toto téma opakuje v upraveném nástrojovém obsazení, například v "Le Petit Chateau" v souladu s názvem zní díky harmonice jako z francouzského šantánu. Název druhé skladby "Tabla" je výmluvný, podobně je na tom "Hands & Feet", jde o perkusní hrátky, doplněné různými samply. Zpívaná "He Needs Me" svou jednoduchostí a milou infantilitou navozuje představu dětského písničkového pořadu, tady Brion využil práce jiných. Podobně jako v následující skladbě, obě jsou díky ženskému vokálu výraznější. V "Moana Chimes", jemném banjovém blues, si zahrál sám Brion. U "Danny (Lonely Blue Boy)" znejistíte, zda nejde o Presleyho, ale nejde. V druhé půlce jsou skladby laděny do nepřeslazeného romantična, vrcholem alba je určitě "Here We Go", zpívaná skladba obsahující základní motiv, jinak příjemná piánovosmyčcová skladbička. Tu si můžete vychutnat i jako klip (ten je režírovaný Andersonem).

Prostě zajímavý soundtrack, i když spíše pro fanoušky Andersona, speciálně tohoto filmu, či hledače menších kuriozit. Tak, jak je to u klasických soundtracků (tzn. ne jen kompilace hitů) typické, určující motiv se v různém zpracování opakuje, a může se tak deska zdát chudá (je fakt, že závěrečná "He Needs Me" není "remixem" skoro vůbec). Ale nemusíte být opilí láskou, abyste slyšeli, že celá deska chudá není.