Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Jana Kirschner - Moruše je symbolem nostalgie

Jana Kirschner - Moruše je symbolem nostalgie

Vydáno: 06.03.2014 12:00 v sekci Rozhovory - Honza Průša

Jana Kirschner vydala na konci minulého roku nostalgickou desku "Moruše biela". Na tu brzy naváže její černá sestra, o níž Jana prozradila: "Ta už by měla být jinde. Už nejsem tolik svázaná svými povinnostmi, tak věřím, že tam bude cítit kontrast." Co ale ovlivnilo atmosféru té první? Čtěte v rozhovoru.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    

Jana Kirschner
© janakirschner.com
Každý, kdo si poslechne tvojí novou desku, se musí hrozně moc divit, jak velkou změnu zase Jana Kirschner udělala.

Smích.

Je milé vždycky sledovat novináře, kteří přijdou, a řeknou: "Je to super, ale když jsem si to poslechl poprvé, bylo to takové zvláštní".

Ale ono to tak je. Podobné to bylo i u "Krajiny roviny". Všichni se tenkrát divili, kam ses to posunula. A teď jsi nabrala zase úplně jiný směr.

Když si to teď zpětně uvědomuji, tak "Krajina rovina" musela, po desce "Shine" působit hrozně šokujícím dojmem. Ale já jsem to tenkrát vůbec nevnímala. Buď jsem byla tak strašně zamilovaná, nebo úplně mimo, ale fakt jsem byla přesvědčená, že ta deska, kterou jsme nahráli za pár dní na Moravě, a pak se to několik měsíců upravovalo postprodukcí, je úplně úžasná, krásná a přístupná. A vůbec mi to nepřišlo tak daleko od mé popové tvorby. Když jsme to tehdy poslali na firmu, tak tam na dva dny úplně zmlkli. Byli v šoku. A pak napsali: "Je to asi nějaký druh umění". A já byla zklamaná a vytočená. Říkala jsem si: "Je to přece jen hudba". I teď je to pro mne zase jenom hudba.

Ale zase úplně jiná.

A já to zase asi nevidím. Asi se mi hranice posunuly někam jinam a už nejsem schopná to celé objektivně posoudit. Musím ale říci, že tato deska byla jiná. "Krajina rovina" byly vlastně jen písničky, které Eddie nějakým způsobem vyprodukoval. Ale tady to často byly i kompozičně vymyšlené věci. Nebyly to úplně moje autorské věci. Takže byla veliká výzva vkládat se do už napsaných kompozic. To vůbec není lehké. A i já jsem si musela na tuto polohu zvykat. Je paradox, že jsem desku jako celek pochopila až teď, po odehrání koncertů. Pochopila jsem, jaká je a co pro mne znamená.

Z tvé tvorby je cítit, jak moc máš ráda změnu. Ty ten progres nevnímáš?

Určitě vnímám, že je tam velký posun od alba "Shine" nebo "Veci čo sa dejú". Na druhou stranu vnímám nit, která jde přes všechna ta alba. Stále je tam otisk té Jany Kirschner. V melodiích, v textech. Ale máš pravdu. Já to tak v životě mám. Nechci zůstávat na místě.

Jana Kirschner
© janakirschner.com
Takže žiješ v Anglii, na Slovensku, v Česku…

Ano. Miluji cestování a opravdu mám stavy úzkosti, když bych měla na jednom místě zůstat déle než dva týdny. Potřebuji změnu. Ale doufám, že se to ve mě časem uklidní. Co se hudby týká, tak mám momentálně pocit, že "Moruša" je jeden z mých vrcholů. A momentálně si neumím představit, kam bych se mohla posunout dál.

Umíš si představit, že bys zas dělala ty jednoduché popové písničky?

V tom západním popu stále existují věci, které mne baví. Dokážou nadchnout. Třeba Lana Del Rey. Ona je na pomezí popu a amerického folku, možná písničkářství a blues. Všechno dohromady. Když vyšla deska "Born To Die", byla jsem nadšená. Nebo Adele. To jsou věci, které mám ráda a totálně jim věřím. Takže se popu nebráním. Ale nebaví mě trefovat se do československých šablon - tady dáme kytarové sólo, bude to dlouhé tři a půl minuty, dva refrény na závěr, a ať to má rádiovej formát. To mě nebaví. Ale jednoduché melodické písničky miluji a stále mi jsou blízké.

Z "Moruše" na mne hodně dýchá slovanství. Cítím to dobře?

Cítíš, Je to tak. Celé to začalo, když jsme minulý rok dělali projekt After Phurikane, v němž Jozef Lupták a Boris Lenko zpracovali staré romské písně. Pak Eddie dostal nabídku udělat hudbu k filmu, který se ale nakonec nerealizoval. Měl to být film o sto letech hudby v Bratislavě. To bylo strašně zajímavé. Během té práce jsme si vyslechli hudbu, která prošla Bratislavou. Od starých jazzových věcí, hudby ovlivněné Vídní, byl tam František Krištof Veselý. To jsou tak skvělé věci. Písničky jako "Skôr než odídeš", kterou pak nazpíval Milan Lasica. Nebo 70. léta a Dežo Ursiny. Collegium Musicum, Marián Varga a další. To byl další projekt, který nás zavedl do minulosti. A pak chtěl ještě jeden kamarád v Praze dělat film o cestování v čase. Během toho jsme se dostali ke Zdeňkovi Liškovi, Jaroslavu Ježkovi. Najednou se na nás začaly nabalovat tyto staré věci. Všechno se začalo točit kolem nostalgie. A tak jsme úplně přirozeně začali tvořit pod jejich vlivem, pod vlivem folklóru nebo romské kultury. I pod vlivem lidové hudby, která mne zaujala už na "Krajině rovině". Všechno se ubíralo směrem nazpátek, do historie, a tak vzniklo to první album "Moruša Biela". Malá pocta tomu, co tu bylo, bylo to krásné, sedl na to prach a teď jsme to znovu objevili. A určitě je to hodně slovenská deska.

Proč Moruše?

Právě moruše jako strom je symbolem té nostalgie. Najednou jsme začali jíst kiwi a manga a tropické ovoce a na moruši, spojenou s naší zemí, jsme zapomněli. Zajímavé je, jak se to s moruší všechno propojuje. Album jsme vydali u Slnko records. Jeho zakladatelé si asi před dvaceti lety zasadili na dvůr právě moruši. Ten kruh se tak náhodně propojil. Myslím si, že ten strom má nějakou magickou sílu. Lidi, kteří neměli v tom projektu být, moruše setřásla. Fakt. Občas přišel nějaký manažer, který měl velké plány, jak to lidem natlačíme, a já jsem se vždy smála, do kdy to ten člověk vydrží. Takových lidí bylo asi pět. Jakmile měl někdo postranní úmysly, tak moruše zasáhla a samo se to vyřešilo. A ten člověk odešel.

Jana Kirschner
© janakirschner.com
Nostalgie sálá i z tvorby Michala Horáčka, s kterým také spolupracuješ.

Byla jsem oslovená, abych spolupracovala na "Českém kalendáři", ale zpívám tam jen jednu malou věc s Vojtou Dykem. I když Michal Horáček i Michal Pekárek chtěli, aby toho bylo víc. Ale neměla jsem na to moc prostoru, protože jsem se soustředila hlavně na "Moruši". Ale Michal Horáček napsal ještě další text, který na "Českém kalendáři" není. Ta písnička se sice na "Moruši bielu" nedostala, ale máme jí nahranou. Je nádherná, jmenuje se "Břečťan zapomnění" a asi ji někde vydáme. Je o tom, co obrostl břečťan, ale není to na první pohled vidět. Je to silně propojené s tou nostalgií.

Jaká bude "Moruša čierná"?

Ta je víc podobná "Krajině rovině". V zásadě je tu použito stejných nástrojů, ale samotný úvod té desky je strašně odvážný. Je to úžasná, silná, fantastická improvizace. Ale na úvod desky je to opravdu odvážný krok. Pak se ta deska ubírá v podstatě písničkovou formou.

To je zajímavé, že ti úvody alb vycházejí tak odvážně. I na "Moruši bílé" je ze začátku hodně těžká písnička "Až príde večer".

Máš pravdu. Já jsem s tím, abychom tu písničku dali na úvod, hodně bojovala. A ona je i strašně těžká. Jednak je šíleně vysoko a pak je to úplně suché. Bez efektu. Dalo by se to udělat líbivě, ale já chtěla, aby to nechalo člověka napnutého.

Je fakt, že když jsem to pouštěl kamarádům, tak říkali - "aha, tohle je ta nová deska" a trochu se toho lekli. Na úvod je to hrozně odvážné, možná to i může...

...člověka odradit. Já to vím. Ale taková je práce s Eddiem. Já to pochopila už na "Krajině rovině". On muzikanty posune a dotlačí tam, kde ze sebe dostanou maximum. Možná i něco, co ani netušili, že v sobě mají. A to dělá i mně. Pak o tom přemýšlíš a říkáš si - "tohle přece nemůžeme udělat, to si nemůžeme dovolit." A on říká - "proč by sis to nemohla dovolit? To je hudba. Zkus ty lidi posunout, něco je naučit. Neujišťuj je jen v tom, co už znají a čekají. Občas je potřeba je šokovat." A mně se to tak líbí. Ale uvidíme, jestli kvůli tomu neskončíme hladoví. Za pokus to stojí.

Jana Kirschner

Jana Kirschner debutovala svým eponymním albem v roce 1997. Proslavila se už s následující deskou "V cudzom meste". Za tu získává řadu cen a stává se Zlatým Slávikom. Její další kariéra je velmi pestrá. Spolupracuje s Michalem Horáčkem, na albu "Pelikán" zpívá duet s Robertem Kodymem. Vydává anglickou desku "Shine" i experimentální album "Krajina rovina". Aktuální "Moruša biela" opět vytyčuje její hudení cestu novým směrem. Je matkou tříleté dcery, žije s britským producentem Eddiem Stevensem.

Když jsme se minule bavili o "Krajině rovině" tak jsi říkala, že je to poslední deska, kterou nahraješ s vydavatelem. Jak to teď probíhalo?

Nakonec jsem s Universalem ukončila smlouvu, byla to taková hodně dlouhá cesta. 29.prosince jsme rozvázali smlouvu a už 7.ledna jsme začali pracovat na nové desce. Nejdřív jsem si myslela, že si udělám vlastní label, ale pak jsem zjistila, že na to nemám buňky. Nejsem úředník a neumím tyto věci pojmout. Tak jsem si našla pro ten projekt partnera a sponzora. Pak jsme jednali asi se sedmi vydavateli, od nichž jsme měli nabídky, dokonce i s velkými vydavatelstvími, ale nakonec jsem nechtěla znovu vstoupit do jejich vod. I když tu je riziko, že mne to bude stát víc energie i financí a možná se mi to nikdy nevrátí. Jednání jsme začali se Slnko records, pak jsme o něm trochu pochybovali a přes další nabídky jsme se k němu nakonec zase vrátili. Jsem přesvědčená, že to bylo skvělé rozhodnutí.

Jana Kirschner
© janakirschner.com
Je nějaký rozdíl ve svobodě, kterou teď jako autor a interpret dostáváš?

Universal mi dával svobody dost. Oni mi do toho nezasahovali. Brali mne takovou, jaká jsem, i když čas od času přišli s nápadem, který nebyl zrovna nejlepší. Třeba když jsme chtěli prorazit v Česku s albem "V cudzom meste", tak chtěli, abych udělala duo s Lenkou Novou, která taky zkoušela prorazit. Asi něco jako Bananarama. Ale my jsme takové nápady vždycky hned zastavili. Bylo milé sledovat, jak chtěli zasáhnout do té produkce, ale vlastně se jim to nikdy doopravdy nepodařilo.

Asi před dvěma lety jsi dělala titulní písničku pro seriál který vysílala jedna slovenská televize. Tam tehdy došlo k nějakým problémům.

Nikdy předtím jsem nedělala hudbu do žádného seriálu. Tenkrát mi zavolal jeho tvůrce, a já mu řekla, že to zkusím. Měla jsem malou dceru a na žádnou velkou věc, na album, nebyl čas. Tak mi bylo sympatické zkusit něco takového. Nahráli jsme a dodali skladbu, která byla kompletně smíchaná, ale tvůrcům seriálu se nejvíc líbilo demo s kytarou a naprogramovanými bicími. To jim přišlo nejúdernější. Jenže já musím držet aspoň nějaký level kvality. Vzali si od nás všechny stopy a celé to předělali, nahráli nové bubny, nový klavír, který vůbec neladil. Byl to velký zásah do té skladby. Volala jsem jim a oni mi řekli, ať se s nimi klidně soudím, že jim je to jedno, alespoň získají publicitu. Tak jsem si řekla, že se na to vykašlu. Nakonec se ta písnička docela chytila. A já pochopila, jak televize fungujou. Pochopila jsem, že jim to tak prochází a že to není svět pro mne. Ale film by mě lákal. Mám ráda spojení obrazu a zvuku. "Moruša" je pro mě skoro jako soundtrack. Daniel Baláž dokonce řekl, že je jak soundtrack k slovenskému filmu, který už dlouho nikdo nenatočil.

To je pravda. Říkal jsem si, že by to byla skvělá hudba k filmu "Záhrada".

Ano, je to tak. To je přesně ono. Nějaký takový film nám teď chybí. Film "Magnolia" vznikl vlastně na základě písniček Aimee Mann. Paul Thomas Anderson je nejdřív slyšel, a podle nich k té hudbě napsal film. Vzniklo to opačně. Bylo by hezké, kdyby se nějaký filmař takhle nechal inspirovat "Moruší".

Ještě bych se vrátil k tvému mateřství. Jak moc tě při psaní desky ovlivnilo?

Ovlivnilo mě tak, že jsem se, jako umělec, obracela do té minulosti, k nostalgii. Má přítomnost byla zcela zabraná realitou dítěte. S dítětem musíš dodržovat jeho režim, nekonají se žádné dekadentní večírky, pokud nemáš nějaké lidi na hlídání. Ale my jsme oba chtěli být co nejvíc s naší dcerou, takže velká část našeho dne se týkala povinností kolem ní. A jako matka jsem moc neměla o čem zpívat. Psát o tom, co jsem aktuálně prožívala, by nebylo zajímavé. Takže jsem se vracela do světů, co jsem si vytvořila. Chodila jsem ke své moruši, chodila jsem na louky a unikala jsem někam jinam. Oproti "Krajině rovině", která byla velmi reálná. Tenkrát jsem řadu věcí intenzivně prožívala. Ale tady jsem chodila na výlety někam jinam. "Moruša čierna" už by měla být jinde. Už nejsem tolik svázaná těmi povinnostmi, tak věřím, že tam bude cítit kontrast.

Kdy by ta deska měla vyjít?

Plánovali jsme ji na jaro, ale všichni nás od toho odrazují a doporučují ji až na podzim. Takže to bude 20. října. Osmdesát procent desky je hotové, je hotový obal, chybí dvě nebo tři písničky. A pak je tu ještě ten Horáčkův "Břečťan", který se s tím možná propojí. A pokud ne, tak si snad najde místo někde jinde.

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Charlie Cunningham, NOD, Praha, 17.10.2019
Naživo: Charlie Cunningham předvedl v NODu jemné písničkářství Britský zpěvák Charlie Cunningham už o sobě dal vědět v roce 2017 prvotinou "Lines". Letos na ni navázal ještě nástupcem "Permanent Way". S tím se nejprve v létě předvedl na Colours Of Ostrava, ti stejní pořadatelé ho pak o tři... čtěte zde
Vydáno: 18.10.2019 21:51 v sekci Naživo
0
Nick Cave and The Bad Seeds - Ghosteen 9/10
Recenze: Světlo v temném lese: Nick Cave se na albu "Ghosteen" obrací k síle příběhů Náhlé oznámení ve zpěvákově newsletteru ukončilo čekání na novou desku Nicka Cavea a jeho The Bad Seeds. Nahrávka "Ghosteen" je po dlouhé době opět dvojalbem, koncepčně rozděleným na osm kratších celků (děti) a dva delší... čtěte zde
Vydáno: 18.10.2019 08:45 v sekci Recenze
9
Nové desky 42/2019 - od Mňágy a Žďorp přes Elbow po R+
Nové desky 42/2019 - od Mňágy a Žďorp přes Elbow po R+ Půlka října bude patřit rocku, hip-hopu a částečně i klasické hudbě. Můžete se těšit na Mňágu a Žďorp, anglické Elbow, navrátivší se Lil' Kim, vídeňského Jonase Kaufmanna, zremixovaného Floexe, slovenské Nocadeň, rappera... čtěte zde
Vydáno: 16.10.2019 06:47 v sekci Novinky | Nové desky
0
Static-X, MeetFactory, Praha, 14.10.2019
Naživo: Static-X s novým frontmanem v Praze vyučovali evil disco Kultovní nu-metalová formace Static-X to měla úmrtím svého charismatického frontmana Wayna Statica spočítané. Zbylým členům se ale letos podařilo najít víc než důstojnou náhradu, a tak vyrazili na vzpomínkové turné. Spolu s nimi... čtěte zde
Vydáno: 15.10.2019 19:21 v sekci Naživo
1
Pohled do českých hitparád - 40. týden 2019
Karel Gott dál vládne. V albovém žebříčku má už dvaadvacet desek Minule patnáct, teď dvaadvacet. Počet alb Karla Gotta, která se dostala do první stovky českého žebříčku, se oproti předešlému týdnu ještě zvýšil. V čele zůstává letošní výběr "80/80 největší hity 1964-2019". Ani v... čtěte zde
Vydáno: 15.10.2019 15:59 v sekci Novinky | České hitparády
0
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Řada reedic Deža Ursinyho se rozšířila o album "Pevnina detstva" (07.10.2019 15:24)
- Kultovní album "V cudzom meste" Jany Kirschner vychází na dvojvinylu (23.09.2019 12:27)
- Recenze: Lana Del Rey se na "Norman Fucking Rockwell" autorsky znovu posunula (16.09.2019 00:00)
- Video: Ariana, Miley a Lana ve společném songu žádají jediné: abychom je nenazývali anděly (14.09.2019 15:34)
- Nové desky 36/2019 - od Sheryl Crow přes Tarju po Lanu Del Rey (03.09.2019 08:00)
- Rozhovory: Naďa Válová, Bára Basiková, Michal Horáček - "Černá" je výsledkem společné práce, do které všichni přidali to nejlepší ze sebe (30.08.2019 11:00)
- Lana Del Rey prozradila všechny podrobnosti k albu "Norman Fucking Rockwell" (02.08.2019 11:57)
- Lana Del Rey: "Album 'Norman Fucking Rockwell' vyjde příští měsíc" (22.07.2019 11:33)
- Podpořte kampaň na podporu vydání souborného díla Mariána Vargy (08.06.2019 19:51)
- Nové desky 21/2019 - od Rammstein přes Lewise Capaldiho po The National (21.05.2019 07:16)

ALBUM TÝDNE 42/2019

Opeth
In cauda venenum

Moře vody proteklo v deathmetalové řece jménem Styx a Mikael Åkerfeldt museli zaplatit Charónovi asi velké výkupné, aby jej pustil zpět z podsvětí na rodnou půdu. "Pustím tě, ale už nikdy nebudeš growlovat a z progresivního deathu jen prog budeš ctíti," dal mu převozník podmínku. A tak je tu "In cauda venenum".

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Po 21.10.
Lucky Chops (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
Út 22.10.
Richard Müller, Michael Kocáb a Ondřej Soukup (Forum Karlín, Praha)
St 23.10.
BE27: Tangerine Dream (DE) (Roxy, Praha)
St 23.10.
Ghost-Note (USA) (Metro Music Bar, Brno)
Čt 24.10.
The Rasmus (FIN) (Lucerna - Velký sál, Praha)
Čt 24.10.
Jesca Hoop (USA) (Café V lese, Praha)
Čt 24.10.
BE27: Manon Meurt + Luvver (SK) (Roxy, Praha)
Čt 24.10.
Patax (ESP) (Metro Music Bar, Brno)
Pá 25.10.
Anomalie (CAN) (Café V lese, Praha)
Pá 25.10.
BE27: Rebekah (UK) (Roxy, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Karel Gott Kryštof Lady Gaga Blood Red Shoes Armand Van Helden 11 Fingers Records Inna Jonas Blue Thomas Dybdahl Ready Kirken New Kids On The Block Jaga Jazzist Wanastowi Vjecy Kool And The Gang The Cure Radio 4 Ringo Deathstarr Hellyeah Highly Suspect Madonna
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2019 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver