Songy v sólové úpravě i v různých sestavách zveřejňuje Venika Hartlyn na sociálních sítích průběžně už bezmála dekádu, až na letošních "Songflowers" si ale vše sedlo. Své autorské písně tu zpěvačka prezentuje v poměrně sporém aranžmá, které klade důraz především na její vokální a klavírní projev. Obojí je přitom na velmi dobré úrovni, Venika má slušný rozsah, charismatický projev i přirozenou angličtinu, hra na klavír zase prozrazuje jazzovou průpravu, která se podepisuje na nápaditých harmoniích a nečekaných pasážích.

Tento silný základ doplňuje ještě baskytara (basák Ondřej Kunst je v současnosti Veničiným stálým koncertním spoluhráčem), nenápadné bicí nebo občasné kytary. Celkový zvuk nahrávky by přesto mohl být o něco bohatší, aby mohl ještě zvýraznit některé hudební motivy. Skladby jako úvodní "Spanish Rhapsody" se vstupy akustické kytary totiž potvrzují, že právě v kombinaci různých nástrojů je skrytý potenciál autorčiny tvorby.

Nejen fanoušky v úvodu zmiňovaných zpěvaček ale můžou "Písňokvěty" Veniky Hartlyn překvapit. Ačkoliv se totiž tato muzikantka prozatím pohybuje spíše na malých scénách, letošní minialbum ji ukazuje jako vyzrálou singer-songwriterku s osobitým projevem. Po poslechu "Songflowers" sice možná nezůstanou znít v uších chytlavé refrény, na příjemný pocit a chuť dát si těch necelých dvacet minut znovu ale dojde určitě.