Aaron Bruno - Nesnáším, když do Awolnation zasahuje někdo zvenčí

18.06.2020 08:30 - Ondřej Hricko | foto: www.awolnationmusic.com

Americká kapela Awolnation je spíše one-man projektem talentovaného Aarona Bruna, který si dělá věci rád po svém. I o tom jsme si s ním popovídali. Ve velmi osobním rozhovoru také vysvětluje okolnosti vzniku desky, jež se mu stala terapií po ničivých požárech v Kalifornii.
Právě vám vychází nové album "Angel Miners & the Lightning Riders" a nabízí skutečně silný materiál. Máš ty osobně nějakého favorita, píseň, na kterou jsi nejvíce pyšný?

Nejvíc jsem si oblíbil poslední song "I'm a Wreck". Zpravidla to tak mám. K závěrečným písním se vracím na svých deskách i na počinech ostatních umělců. Řada z nich klade velký důraz na příběh, který se mezi jednotlivými skladbami odehrává. Představ si to jako cestu, která se někam ubírá. A zmíněný song je na mé nové nahrávce cílovou zastávkou. Vyvrcholením hudební cesty, již jsem složil.

Můžeme ji také pojmout jako poslední filmovou scénu, v níž se dozvíš, zda v urputném souboji zvítězili Angel Miners, či The Lightning Riders. Vyprávění tohoto příběhu jsem si opravdu užíval. Sám jsem byl napnutý, kam se bude ubírat a jak skončí.

Awolnation
© facebook Awolnation
A vůbec, myslím, že bude lepší, když ti ho nyní celý odvyprávím, aby ses dozvěděl, o čem nové album pojednává. Bude to výrazně jednodušší než klást jednotlivé otázky. Vytvořil jsem fiktivní svět, ve kterém existují Angel Miners, jejichž vůdcem je Zuno. Tyto bytosti mají pouze jedno oko a jsou velmi otravné. Jsou původci chaosu, a pokud se ve světě stane něco špatného, mají to na svědomí právě oni. Naštěstí vznikli také The Lightning Riders, kteří jsou zdroji i nositeli optimismu a naděje. Současně jsou jediní, na něž se můžeme ve stadiu totálního zmatku spolehnout. A nesmím opomenout jejich vůdce, který se jmenuje Capala.

Angel Miners a The Lightning Riders stojí proti sobě. Symbolizují dnešní svět a nastavují mu zrcadlo. Upozorňují na problémy a tragédie, kterým musí lidstvo čelit. A lidstvo jednou z děsivých fází prochází právě teď. Rozhlédni se! Rozhlédni se kolem sebe! Žijeme v době koronavirové pandemie. Počet jejích obětí mě děsí. Proto je alternativní svět, kterým jsem vytvořil, ještě aktuálnější než v letech 2018 a 2019, kdy jsem na něm začal pracovat. Současně mi to pomohlo vyrovnat se s událostmi, které se v té době odehrály.

Co se tehdy vlastně stalo?

Nevím, nakolik jsi obeznámen s Woolsey Fire, ale před dvěma lety se tyto požáry prohnaly Kalifornií a mé nahrávací studio včetně vybavení lehlo popelem. Domu, ve kterém s manželkou a dvěma psy žijeme, se plameny naštěstí vyhnuly, ale všichni moji sousedé přišli o střechu nad hlavou. Vlastně přišli úplně o všechno. Byla to nejhorší zkušenost v mém životě. Trhalo mi to srdce.

A tak se počin "Angel Miners & the Lightning Riders" stal cestou, jak se s touhle živelnou katastrofou a následky, s nimiž se Kalifornie potýká dodnes, vyrovnat. Kolem mne zemřelo tolik lidí, ale stejně se snažím do budoucnosti pohlížet pozitivně. Zuno, Capala a také "Angel Miners & the Lightning Riders" mi pomohli ze všeho alespoň na chvíli uniknout. Právě teď, kdy je většina z nás uvězněná doma, je téma fiktivního světa Awolnation ještě aktuálnější. Snad alespoň někdo díky němu na okamžik zapomene na covid-19 a celou koronavirovou krizi. Mně osobně zmírňuje deprese i úzkosti.

Awolnation

Po odchodu z kapel Home Town Hero a Under the Influence of Giants se Aaron Bruno rozhodl založit vlastní projekt Awolnation. Po dvou letech vydal debutovou desku "Megalithic Symphony", která obsahovala obrovský hit "Sail", jenž se stal jeho dosud komerčně nejúspěšnějším počinem - zazněl v mnoha seriálech, filmech i počítačových hrách. Ačkoliv Bruno úspěch tohoto singlu nikdy nezopakoval, jeho další dvě desky "Run" a "Here Come The Runts" sklidily velmi pozitivní reakce. Letos Awolnation vydali čtvrtou nahrávku "Angel Miners & the Lightning Riders", kterou si Aaron, stejně jako všechny předchozí, sám produkoval a nahrál v Kalifornii, kde mu během velkých požárů na podzim roku 2018 shořelo vlastní hudební studio.

Zmíněný závěrečný kus "I'm A Wreck" překvapuje svou syrovostí a až punkovým nábojem. Co tě přimělo k tomu tak drsnou píseň napsat?

Desku jsem chtěl zakončit ve velkém stylu. Často navenek působím nešťastně a uvnitř je to ještě horší. Připadám si jako troska (wreck), proto jsem tenhle song složil. V těchto stavech jsem rád o samotě. Uzavírám se před okolím, nechci na ně přenášet své negativní pocity. Domnívám se, že skládání hudby je pro mě nejlepší způsob, jak se vztekem a smutkem pracovat. Nevnímám to jako prokletí, ale spíše jako dar, díky němuž se dokážu nějakým způsobem vyjádřit.

Určitě jsi nad sebou měl šéfa nebo ve škole učitelku, kterým jsi potřeboval něco sdělit, ale nemohl. A hudba je pro mě prostředkem, jak to ze sebe dostat. Vykřičet to. Byl bych nesmírně vděčný, pokud bych se mohl setkat s někým, kdo refrén "I'm A Wreck" vykřičí do celého světa.

Zejména v dětství a dospívání bych tu píseň zpíval v autě. Křičel bych. Řval, abych si ulevil. Frustrace mnohdy nepřichází zvenku, nýbrž zevnitř. Může tě frustrovat tvoje vlastní já, ale také zmiňovaný šéf, učitelka anebo tě vytočí projev politika či moderátora v televizi. A prostřednictvím "I'm A Wreck" můžeš upustit páru. Ulevit si. Podíleli se na novém materiálu nějak ostatní členové Awolnation, nebo jsi výhradním autorem?

Většinu písní jsem napsal i produkoval svépomocí. Kluci z koncertní kapely jsou velmi talentovaní, a tak jsem je požádal o pomoc s party, které překračovaly mé hráčské schopnosti.

Všechna alba sis produkoval sám. Nelákala tě spolupráce i s nějakým externím producentem?

Ne, spolupráci s externím producentem jsem nikdy nezvažoval. Awolnation jsou originální právě tím, že vznikají bez zásahu zvenčí. Přítomnost producenta či jiného samozvaného odborníka by spíše uškodila.

Předtím jsem působil v kapelách, které ve výsledku neuspěly. V roce 2009 nebo 2010 jsem osiřel a začal pracovat na debutové desce "Megalithic Symphony". Následně se ukázalo, že samostatná tvorba je směr, jímž bych se měl ubírat. Posluchače muzika Awolnation oslovuje, slyší v ní něco, co se jim zarývá hluboko pod kůži. Vím, zní to jako klišé, ale každý den se budím s pocitem vděčnosti, že po naší planetě chodí lidé, v jejichž životech zaujímá hudba nezastupitelné místo. Potřebují ji. A v tom mám ohromné štěstí.

Vedle toho se ještě podílím na několika hudebních projektech, ale popravdě mi na ně nezbývá příliš času. Hýřím nápady, ale den má jen dvacet čtyři hodin. Stále hledám rovnováhu mezi hudebním a osobním životem. Mám manželku, dva psy, rodiče a přátele, s nimiž chci trávit čas. Velmi obtížně se rozhoduji, do čeho vložím energii a co odložím na později. Jedno ale vím jistě: nikdy nechci ve studiu trávit čas na úkor svého duševního zdraví ani na úkor mých nejbližších. Zdraví a spokojenost mé rodiny jsou nejdůležitější.

V alternativní verzi songu "The Best" hostuje anglická zpěvačka Alice Merton. Jak došlo ke spolupráci? Proč není tato verze také na albu?

Původní verzi "The Best" jsem na desku zařadil. Spolupráce s Alice Merton vznikla po dokončení "Angel Miners & the Lightning Riders", tudíž jsem ji nechal stranou jako samostatný singl. V hudebním průmyslu je to běžná praxe. Všechno se stalo díky mému manažerovi a nahrávací společnosti, kteří se s týmem Alice znají. Spojili se, probrali detaily a Merton k mému překvapení souhlasila.

V kontextu koronovirové pandemie je "The Best" krásným příkladem toho, že skvělé věci mohou vzniknout, aniž bychom opustili své domovy, cestovali a setkávali se tváří v tvář. Alice nevážila dlouhou cestu do Kalifornie, svou část nazpívala a nahrála v Berlíně. Přesto vznikl umělecký skvost. Jejím fanouškem jsem už dlouho a jsem vděčný, že jsem s ní mohl tvořit. Je to nejen profesionální muzikantka, ale také skvělá a inspirativní žena. Nepřestává mě udivovat, jaké spojení mezi námi vzniklo, i když jsme na "The Best" nepracovali bok po boku.

Awolnation
© facebook Awolnation
V současné době hledáme nejrůznější způsoby, jak být druhým na blízku. Spolupráce na dálku fungovala tehdy a bude fungovat i do budoucna. Možnosti, které nám dnešní svět nabízí, jsou úžasné.

Natvrdo si uvědomujeme, že spolupráce za vzájemné fyzické přítomnosti je nemožná. Právě teď spolu telefonujeme. Určitě bychom si odnesli hlubší prožitek, kdybychom seděli v jedné místnosti a pohlédli si do tváře. Naštěstí máme telefony, sociální sítě a další aplikace, přes které se můžeme spojit a vidět alespoň na dálku. Disponujeme možnostmi, o kterých se předcházejícím generacím nesnilo. Měli bychom si toho vážit a nebrat to jako samozřejmost.

Poprvé jsem se s Alice setkal právě díky skladbě "The Best". Sblížila nás. Stali se z nás přátelé. Původní verze "The Best" sklidila úspěch, a tak jsem si říkal, že si zaslouží hosta. Zajímalo mne, jak by zněla v pojetí jiného umělce. Když jsem ale počin "Angel Miners & the Lightning Riders" dokončil, rozmyslel jsem si to. Jsem velmi tvrdohlavý umělec a nesnáším, pokud do Awolnation zasahuje někdo zvenčí. Jakmile se ukázalo, že moje tvorba Alice zajímá, změnil jsem názor. Řekl jsem si, že to bude zábava a naučím se něco nového. Odzbrojila mě její profesionalita a rychlost, s jakou se ten song naučila a nahrála.

O čem je píseň "Battered, Black, & Blue (Hole in My Heart)"? Jedná se o nějaký tvůj osobní zážitek?

Jak jsem zmiňoval výše, všechny skladby včetně "Battered, Black, & Blue (Hole in My Heart)" vznikly krátce po požárech v Kalifornii. Všude kolem mě vládla panika a chaos. Vřelo to ve mně, byl jsem frustrovaný a potřeboval jsem své pocity vložit do něčeho smysluplného. A tak jsem složil refrén, ze kterého jasně vyplývá, že jsem zlomený a vyčerpaný.

Pokoušel jsem se zůstat pozitivní, udržet si nadhled a tvorbou nové desky trauma z roku 2018 překonat. Kýžený výsledek se nedostavil. Z požárů jsem zdrcený ještě dnes. Celý život jsem vložil do budování nahrávacího studia, a všechno je pryč. Kolem mě uhořeli lidé, zvířata, stromy, … Pokud jsi požár nikdy nezažil, nedokážeš si představit, jak je to těžké. Nenacházím slova, která by vystihovala, co cítím a prožívám. Nemůžeš se na to připravit ani to předvídat. Požáry přicházejí jak blesk z čistého nebe. A tahle píseň byla jedním ze způsobů, jak se s nenadálou situací vyrovnat. Sužoval mě smutek a tohle mělo pomoci.

Než udeřila koronavirová pandemie, začali jsme s koncertní kapelou Awolnation pravidelně zkoušet. Těšili jsme se na koncerty. A teď jsem rozčarovaný, zklamaný, neboť nikdo neví ani nedokáže předpovědět, kdy začneme znovu cestovat a svět včetně koncertů se vrátí do starých kolejí. Ať už to bude kdekoliv a za jakýkoliv okolností, nemohu se dočkat, až si naživo zahraji.

Awolnation
© facebook Awolnation
Nelze přeslechnout, že na novém albu dominují výrazné kytarové riffy. Jak u tebe funguje psaní? Je prvním impulsem kytarový riff, nebo třeba text?

Tuhle otázku dostává spousta muzikantů a popravdě by mne velmi zajímalo, kolik procent z nich nejprve skládá hudbu a kolik z nich nejprve text. Na druhé straně platí, že správná odpověď neexistuje. Je to komplexní záležitost. Občas se ráno probudím a mám v hlavě geniální riff, který musím neodkladně vložit do konkrétní písně. Jindy mě inspiruje článek nebo kniha, co si přečtu, a najednou o tom píšu verše.

Zpravidla ale nejprve složím melodii a poté text. Pokud se mi nedaří na melodii našroubovat správná slova, frustruje mě to. Nesnáším to! Snažím se vymyslet něco geniálního, ale nejde to. Jakmile přece jen něco vymyslím, minimálně desetkrát to přepíšu. Nikdy nejsem spokojený a toužím po něčem lepším. Toužím po dokonalosti. Omlouvám se, že jsem nepřišel s inteligentnější odpovědí. Rád bych řekl něco zajímavého, ale na tuto otázku neexistuje adekvátní odpověď.

Je obdivuhodné, kolik nástrojů sis na novou desku sám nahrál. Je ještě nějaký, na který by ses chtěl v budoucnu naučit?

Jednoznačně. Rád bych se výrazně zlepšil ve hře na piano. S pomocí kláves a piana skládám hudbu, ale jsem na hony vzdálený tomu, abych o sobě prohlašoval, že jsem pianista.

(Spoluautorkou rozhovoru je Kamila Ungerová.)


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY