Alice Merton je workoholička. Ačkoliv její průlomový hit v roce 2017 zarezonoval ve větším měřítku pouze v Evropě a Izraeli, zatímco za oceánem nebo v Asii ji skoro neznají, ona maká, jak může, aby se alespoň na starém kontinentě udržela v povědomí posluchačů. A to není nic jednoduchého.

"No Roots" je totiž přesně ten typ hitu, o kterém si řeknete, že ho přece zná úplně každý, nicméně, kdo je vlastně jeho interpretkou, vám už hned tak někdo nepoví. I proto koneckonců přišla druhá deska "S.I.D.E.S." v tak rychlém sledu po té první. A nejenže z ní zpěvačka sype do éteru další a další singly, zároveň se snaží po dobytých územích jezdit tak často, jak jí to jen pandemie, válka a rozpočet dovolí.

Jen v druhé půlce letošního roku ji tak čeští fanoušci živé muziky mohli vidět nejprve v srpnu na nedalekém Szigetu, hned v září pak ještě na berlínské Lollapalooze. V rámci aktuálního turné, které se zaměřuje převážně na německá města, zavítala také do pražského Paláce Akropolis a už za necelý měsíc ji uvidíme znovu. Jako předskokanka totiž vystoupí v Malé sportovní hale na Výstavišti před koncertem Bastille. Zda se k jejich koncertu následně připojí podobně jako v Maďarsku, kde byl jejich duet jedním z nejpamátnějších, ale zároveň nejpodivnějších momentů letošního Szigetu, zůstává zatím otázkou. Německo-kanadská zpěvačka už má ale v hlavě z té vší práce takový zmatek, že své příznivce na svůj další český koncert v předvečer státního svátku z pódia úplně zapomněla pozvat.

Na něj se svou čtyřčlennou kapelou nastoupila v úzkém topu a sukni, s vlasy tradičně staženými do jednoduchého culíku. Zatímco na krku jí viselo početné množství různých řetízků, boky si pro změnu ověsila koženými třásněmi. Patrně se jí už v Maďarsku, kde měla podobnou image, zalíbilo, jak to na ní při jejím tanci všechno poskakuje.

Nutno ale říct, že tím také podobnost se zmiňovaným (a výborným!) koncertem na dlouho skončila. V Praze na ní totiž bylo vidět, že je pro ni aktuální vystoupení prostě jen dalším dnem v práci. Show otevřela kouskem "Vertigo" a pak pokračovala skladbu za skladbou bez větších emocí. A hlavně bez jejich představování publiku, což bylo zarážející, protože právě na Szigetu byla tak neuvěřitelně milá a snaživá, že tam představovala pozadí vzniku skoro každé písničky. A tím se tak otevřela publiku, že jste po jejím koncertě měli skoro pocit, že ji znáte. Že je sice i nadále tou normální holkou od vedle, která nikdy nebude mít omračující hlas a její desky nebudou v recenzích dostávat víc než sedmičku, nicméně ani přes chybějící status megastar může nadále znít z rádií jako svého času třeba Vanessa Carlton nebo Dido.

Koho by proto zajímalo, o čem je například singl "Same Team", nechť si rozklikne patřičný report z Budapešti a dostuduje si souvislosti. A jakkoliv tedy první půlka jejího českého koncertu byla plná spíše nepříliš výrazných skladeb a hlavně odehraná bez větších emocí, dozvěděli jsme se alespoň, že "100 Stories" je písnička o tom, že maminka jejího kamaráda udělala poměrně překvapivý krok. Zatímco jiní rodiče šetří svým dětem dlouhé roky na studia na univerzitě nebo jako základ pro jejich první zaměstnání a osamostatnění se, tato dáma všechny naspořené peníze dala svému synovi na to, aby po dokončení školy mohl nějaký čas cestovat po světě a dospívat jako lidská bytost. A to je hodně netradiční myšlenka hodná hlubšího zamyšlení. Také si vysloužila obdivný potlesk v sále.

Ten s dalšími skladbami jen rostl, a když se zpěvačka dostala přes vokálně náročnější čísla typu "Mania" nebo "Everything", v níž se doprovodila na klávesy, bylo vidět, jak se hned v následující, skočné skladbě "Learn To Live" zbavuje studu a začíná si koncert díky rostoucím ovacím skutečně užívat. A tak sice pozdě, ale přece jen začala zase více povídat.

"Tahle písnička je o tom, že jsem v roce 2020 utekla z toxického pracovního vztahu, kde mi bylo dáváno najevo, že bez pomoci labelu nejsem nic. Když jsem ji ještě coby demo zazpívala rodičům, řekli mi na to, že takto depresivní text o smrti přece nemůžu vydat. A já jim na to odvětila, že bych k tomu přece mohla udělat veselé aranže, ne? Inspirovala jsem se u toho hitem 'Africa' od Toto a výsledek se jmenuje 'Blindside'," svěřila se například.

Výborně a jako už tradičně zafungovala dobře i duhově nasvícená píseň "Funny Business", která je tak produkčně nápaditá, že je s podivem, že se nedočkala většího komerčního úspěchu. A totéž lze říci i o taktéž snadno zapamatovatelném hitu "Why So Serious", v němž si devětadvacetiletá umělkyně připomíná, že není třeba brát všechno tak vážně. A byl to právě nekončící potlesk po tomto singlu, který ji zcela odzbrojil. "Já úplně zapomněla na to, jak je skvělé hrát v Praze," svěřila se. Kdyby kterákoli z těchto skladeb zazněla už v úvodu koncertu, je dost možné, že by se ty ledy prolomily ještě dříve.

"Ráda na koncertě zkouším hrát úplně nové věci, abych z feedbacku poznala, zda má smysl písničku vydat i oficiálně, proto vám teď zahraju úplně čerstvý kousek jménem 'Waste My Life'. Je o mé vděčnosti vám fanouškům, i všem lidem kolem, kteří mi pomáhají na mé cestě." Ta reakce na svižnou, skočnou skladbu byla naprosto jednoznačná. Tohle by měl být jeden z příštích singlů.

Po průlomovém a jak jinak než vřele přijatém, dynamicky znějícím hitu "No Roots" se dostalo ještě na "The Other Side", která pojednává o tom, že jakkoliv temnými životními útrapami si procházíte, vždycky se to nakonec dřív nebo později v dobré obrátí. A byl to tak další dílek do skládačky, díky kterému máme o Alice Merton opět o něco ucelenější obrázek. Když odcházela z pódia na dobro, bylo vidět, že má slzu na krajíčku. Evidentně absolutně nečekala, že jí lidé tu energii vrátí tak silně.

Drobnou kaňku ale její nakonec přece jen skvělý koncert bohužel má. A sice, že slíbené pokoncertní fotografování se s fanoušky sice proběhlo, vždy ale jen jako odměna za to, že jste si u jejího stánku s merchem něco zakoupili. Nezapomínejme proto ocenit všechny ty umělce, kteří jsou ke svým příznivcům milí i zdarma.