Osmdesátky, diskotéky, smyčce, svižná rytmika, ale i současná produkce a přesah. Dua Lipa po veleúspěšném debutu stála před nelehkou výzvou. Podaří se jí s dvojkou "Future Nostalgia" navázat na obrovskou popularitu prvotiny, která jí pomohla stát se jednou z nejvýraznějších popových zpěvaček posledních let?
Dua Lipa patří bezpochyby k největším objevům v popové hudbě za posledních pět let. V roce 2015, tehdy ještě coby modelka, podepsala smlouvu s Warner Music a svou hodnotu na trhu stvrdila dvěma Cenami Grammy, třemi Brit Awards a dvěma MTV Europe Music Awards. A především bezejmenným debutovým albem, které vydala v roce 2017 a jímž dle vlastních slov chtěla navázat na svůj letitý obdiv k
Nelly Furtado,
Pink a
Destiny's Child. Singlů z něj vyšlo celkem devět a vycházely od roku 2015 až do začátku roku 2018. To je na popovou desku neuvěřitelný úspěch a to ještě posléze vyšla rozšířená verze "The Complete Edition", která na čtyřech vinylech nabízí celkem pětadvacet skladeb. Se všemi těmi spolupracemi s
Calvinem Harrisem,
Seanem Paulem, Silk City nebo Martinem Garrixem se tak jedná o nevídané žánrové best of posledních let a jistě byste i vy dokázali vyjmenovat většinu z jejích globálních hitů.
Zpěvačka se ale nestala populární jen díky singlům. Ani přes účast v X Factoru a nominaci na BBC Sound Of 2016 by její sláva nestoupala vzhůru tak rychle, kdyby jí její soupeřky neuvolnily cestu. V posledních letech víceméně pauzírující
Rihanna,
Ellie Goulding,
Britney Spears,
Christina Aguilera,
Gwen Stefani,
Demi Lovato, Nelly Furtado,
Sia nebo dočasně alternativněji myslící
Beyoncé či
Miley Cyrus nebyly tolik vidět a koneckonců i
Adele si dává ještě stále oraz, byť ta je samozřejmě trochu jinde. Viditelnější konkurencí tak zůstala jen
Katy Perry, Pink,
Rita Ora,
Jess Glyne, country zpívající
Lady Gaga a hrstka dalších novicek v čele s
Billie Eilish. Tento fakt všemu bezpochyby pomohl.
Do třetice je potřeba zdůraznit, že na rozdíl od řady výše zmíněných je původem kosovská muzikantka jednou z mála, která naživo opravdu umí zpívat. Své fanoušky tak na koncertech nezklame, o čemž se mohli přesvědčit třeba návštěvníci Szigetu, kde patřila k nejpříjemnějším překvapením jak pěvecky, tak co do show. O měsíc později na berlínské Lollapalooze pak mimo jiné prokázala svou lidskost - v kritické situaci, kdy se jednomu fanouškovi v publiku udělalo nevolno, zastavila písničku, povolala zdravotníky a nepokračovala, dokud nebylo jasné, že je dotyčný zase v pořádku. Její koncerty tedy bezvýhradně doporučujeme. A kdo nevěří, nechť dá šanci "EP Live Acoustic" a pozná ten potenciál na vlastní kůži.
Z výše řečeného je tedy jasné, že očekávání směrem ke druhému albu byla obrovská a už teď je zřejmé, že letos pravděpodobně nevyjde mainstreamová deska s větším dopadem než právě "Future Nostalgia". Snad jen ta Lady Gaga by jí ještě mohla vzít vítr z plachet, protože skvělý singl "Stupid Love" jde do přímého souboje o popově-taneční trůn, ale jinak čekáme opravdový boom spíše až příští rok, kdy se aktuální hrozba koronaviru snad přežene a všechny zpěvačky, které teď mají spoustu času k tvorbě, budou zase chtít vyrazit do světa.
Dopad debutu byl tedy gigantický a "Future Nostalgia" by ho pravděpodobně nepřekonala, ať už by zněla jakkoliv. Prorazit lze jenom jednou. A sedmatřicet minut dlouhá nahrávka o jedenácti kouscích logicky nemůže konkurovat masivní kolekci singlů na rozšířené verzi prvotiny. Může se ale stát, že se historie částečně zopakuje. Autorka prozradila, že pro nástupce vybírala ze šedesáti kousků, a ačkoliv spolupracovala s tak výraznými kolegy, jako jsou
Nile Rodgers,
Max Martin,
Pharrell Williams nebo
Mark Ronson, žádná z těchto spoluprací na albu není. A určitě uznáte sami, že jen tento výčet si o další rozšířenou edici vyloženě říká.
I to, co
zbylo, ale stojí za poslech. Rozchodové, respektive sexuálním napětím napěchované singly "Don't Start Now" a "Physical" se po celém světě hrají v rádiích stejně často jako ty starší, takže krasojízda pokračuje. Rovněž trojka "Break My Heart" má - díky v popu zřídkakdy slyšené melodii postavené na base a neobvyklém refrénu - parametry budoucího hitu. Pozorný posluchač v ní jistě najde i elementy "Need You Tonight" od
INXS. A když se proposloucháte celým tracklistem, dojdete ke zjištění, že dalším singlem může být úplně kterákoliv položka z něj. A pak už záleží jen na tom, ve které z nich si najdete více toho svého.
Bude to úvodní "Future Nostalgia", v jejímž úvodu Lipa zpívá:
"Chceš nadčasový hit, já chci jen měnit hru," a kde si stavěním se do role alfa samice vymezuje své teritorium? Nebo "Levitating" s vesmírnými přirovnáními, která jsou hluboká asi jako myšlenkové pochody soutěžících v reality show "Too Hot To Handle", a tudíž pro mainstreamového posluchače jako dělané? Ze stejného ranku je i hloupoučké rozpočítadlo "Good In Bed", jehož fráze
"Nevíme, jak spolu mluvit, ale zato spolu umíme sakra dobře šu*at" jako by bylo mantrou tamních soutěžících. Na druhou stranu je tady ale ještě závěrečný kus "Boys Will Be Boys", který už mezi řádky umí mluvit. A ačkoliv to úmyslně neříká naplno, aby nerozbil dojem bezproblémového komerčního produktu, je v něm skrytá bolest z dospívání v ženu v maskulinním světě a naznačení toho, s čím vším se mladé dívky musí při cestě vzhůru potýkat.
Kesha prostě není jediná.
Udržet pozornost po celou stopáž není složité. A pomáhají tomu i detaily jako třeba kravský zvonec v songu "Pretty Please", v němž se Lipa pro změnu staví do role toužící oběti, která bez doteku svého milého chřadne. Podobně toužebná je i "Hallucinate", jinak spíše průměrná věc. To zase "Love Again" už má sympatické smyčce a k tomu ještě povědomý sampl z "My Woman" od Ala Bowllyho.
Osobně se ale nejvíce přikláním k sázce na šťavnatý "Cool". To je instantní megahit na první poslech, pro nějž hovoří vynikající beat, neotřelá melodie a text plný léta a prosluněného flirtování. Jestli ho její tým pošle do rádií, budou ho do pár měsíců znát úplně všichni.
Dua Lipa má zkrátka rozjetou kariéru jako málokdo. S prvotřídními producenty v zádech, salvou mezinárodních hitů po kapsách, opravdovým talentem a osobností, která se pomalu vkrádá na povrch, se zdá, že se jí v následujících letech hned tak nezbavíme. A to je dobře. I ten nejkomerčnější pop totiž potřebuje kvalitní umělkyně.