Jsi romantik, poetik a melancholik v jednom balení s písněmi o hledání toho, co vlastně hledáme úplně všichni. Myslíš si, že bez neustálého hledání by neměl život smysl?

Je to možný. Ale já o životě nic nevím...

Proč myslíš? Nepodceňuješ se? Narážím i na fakt, že úvodní písnička začíná slovy: "Obvykle se nemám rád, nemám žádný slitování…" Jsi často takto tvrdý sám na sebe?

Tvrdej nevím, asi jo. Já se tak opravdu často cejtím. Mám to se sebou těžký a ne snadno si hledám aspoň něco, s čím bych na sobě moh' bejt spokojenej. Ale někdy nemám slitování ani s okolím. (smích)

Je tvoje čerstvá sólovka splněním snu, nebo to vyplynulo samo?

To vzniklo ze situace. Nijak jsem po sólu neprahnul. Ale Marie skončila v Kieslowski, když jsem pracoval na projektu Tvrdý/Pomahač loni na jaře, a když se nám nepodařilo práci dokončit, řekl jsem si, že budu prostě hrát sám za sebe.

Jaké to je jít s kůží na trh?

Je to stejný, furt jsou ta kůže a písničky moje. Jen je to složitější budovat od začátku všechno se jménem, který nikdo nezná.

Cítil jsi kvůli tomu břímě, více odpovědnosti? Co sis odnesl z natáčení?

Těžký bylo jen zjistit, co chci vlastně vyprávět a jakým jazykem.

A co ti pomohlo rozklíčovat, jakou cestou se máš vydat?

Pomohlo se zastavit, začít si přepisovat texty z bloku načisto, abych se neztrácel ve škrtancích a nepoužitejch slovech, a číst si v nich, zamyslet se.

Jaké je to debutovat ve zralém věku?

Já jsem takovej věčnej debutant.

Kdo stojí za netradičním obalem desky?

Tereza Bartůňková, která se trefila naprosto přesně, a to přestože jsme se téměř neznali a dostala spíš míň než víc informací. Je citlivá a velmi vnímavá. Dělá ilustrace, svítí spoustu krásnejch divadelních projektů a dost mi pomohla.

Co navázat na spolupráci animovaným klipem?

O tom uvažujeme, ale bohužel nám teď situace s covidem-19 diktuje něco trochu jinýho. Pokud bude Tereza mít čas a chuť, já budu hodně spokojenej, protože vím, že udělá krásnou práci.

Je doopravdy do tmy daleko, jak praví název desky? Chceš nám tím říct, že se nyní máš líp než předtím?

Snažím se sám sebe přesvědčovat každej den, že jo. Nic jinýho nezmůžu.

O desce dnes říkáš: "Je to má zpověď o každodenním hledání světla, aniž bych si byl jistej, že vůbec někde nějaký je. O životě ve tmě s depresema, o všudypřítomném pocitu samoty, o lásce, kterou umím těžko dát najevo, o ztrátách a chuti z toho všeho dostat a vidět světlo, cítit teplo." A zároveň dodáváš, že předtím jsi dlouho nevěděl, o čem nahrávka je, a nedávalo ti to jako celek smysl. Kdy se to zlomilo?

Teď zpětně nechápu, že jsem to tam neviděl od začátku. Bylo to zjevný, ale možná jsem na začátku procesu řešil moc věcí najednou, a až když jsem ty texty začal přepisovat a třídit, všechno se mi to propojilo.

Texty jsou jednoduché, přímé, kontaktní. Byl záměr se takto odhalit? Sváděl jsi nějaké vnitřní boje?

Trochu jsem to ze začátku řešil, ale čím víc jsem nad tím přemýšlel, tím víc mi docházelo, že to tak chci. Už nějakou dobu se snažím neztrácet se v metaforách a mluvit přímo a otevřeně.

Je pro tebe skládání určitou formou terapie?

To je trochu vždycky. Ale asi tak, jako když se svěřuješ blízký osobě. Může to bejt úlevný, ale nevyřeší se to. Řešení se hledá složitěji a k tomu musí bejt terapie opravdická. Aspoň v mým případě.

Co bylo na přípravě sólovky nejtěžší a co naopak nejlehčí?

Nejlehčí bylo rozhodnutí, že ji udělám, a nejtěžší ji dodělat.

Mám to tedy chápat tak, že rád věci začínáš, plánuješ, než je dovedeš do zdárného konce?

To vůbec. Deska vznikala v ne úplně dobrým období. Byl jsem dlouhý měsíce v depresi, a dokonce i ve fyzických bolestech, protože jsem měl i nějaký zdravotní problémy. Měl jsem velký pochybnosti, jestli je to všechno dost dobrý, aby to šlo ven. Trochu jsem se v tom plácal a pochybnosti se prohlubovaly. Moc mi pomohl Tomáš Havlen. Netlačil, byl trpělivej a povzbuzoval mě, i když ho to muselo určitě děsně štvát.

Tomáš se na nahrávce podílel jako producent. Jak se ti s ním spolupracovalo?

Tomáš je zlatej a velmi schopnej a myslím, že chápe, o čem zpívám a co prožívám, a ještě se mu to líbí natolik, aby se mnou spolupracoval. Jsem mu vděčnej za to, že do toho šel.

Jsou na desce pouze nové věci? Ptám se proto, že Kieslowski si měli dát jen pauzu a pak zas fungovat, a místo toho přišel konec. Nepoužils něco z nashromažděného materiálu?

Já neskládám do šuplíku. Vlastně ani nevím proč, ale je to tak. Musím se nejdřív rozhodnout, že chci něco udělat, dát si deadline, vymyslet, s kým to budu dělat, a pak začnu psát, takže je to všechno nový. Měl jsem sice v hlavě pár věcí pro Kieslowski, ale ty jsem záměrně nepoužil.

A naložíš s nimi nějak?

To teď nedokážu říct. Pořád je mám a pořád mi ty nápady přijdou pěkný, tak se uvidí, kdy přijde jejich čas.

Je ti líto, že spolupráce s Marií skončila, nebo to vidíš naopak pozitivně, tak, že s koncem něčeho něco jiného začíná?

S rozhodnutím druhýho nemůžu nic dělat a tak to beru. Mohli jsme udělat ještě kus bezvadný práce, ale kdo ví, co bude. Nemáme křišťálovou kouli, že jo? A když budu chtít, můžu v Kieslowski pokračovat s někým jiným.

A s kým? Máš nějakého adepta? Nebo by z toho mohla být rovnou celá kapela?

Mám. Vlastně i víc, ale není to teď aktuální věc, kterou bych se nějak hlouběji zabejval.

Texty pro Kieslowski jsi psal v ženském rodě pro Marii. Jak moc ti dalo zabrat vžít se do jiného pohlaví a být tak empatický?

Když je člověk malinko vnímavej a umí trochu pozorovat, není to takovej problém. Ve vztazích žijeme všichni a zažíváme plus minus podobný zvraty. Zpracovat to, co holku štve ve vztahu s klukem, není opravdu tak těžký.

Zpět k "Do tmy je daleko". Současná doba zřejmě tvoje pocity z desky umocňuje. Libuješ si v tom, nebo tě to štve?

Možná umocňuje tu izolaci. O tom píšu, i když jde o pocit izolace ve smyslu neschopnosti napojit se na svět okolo. Já si ale rozhodně nelibuju v tom, když je mi zle. To je velikej omyl si myslet, že se to někomu líbí.

Nahrávku jsi stihl pokřtít na poslední chvíli. Měly následovat koncerty, ale jsme doma v karanténě. Jak to zvládáš? Ptám se proto, že vím, že rád koncertuješ a že nejsvobodněji se cítíš na pódiu.

Samozřejmě mi koncerty moc chybějí, ale nenaděláme nic. Pro mě to jinak není velká změna bejt doma a sám. Běžně moc nikam nechodím a moc lidí nepotkávám, ale jak je to teď podtržený obecně a chovají se tak víceméně všichni, je to velmi zvláštní. Nemám to ještě moc zpracovaný, pozoruju to.

Jaké to je, když tě na koncertech doprovází syn Jáchym. Jak se ti s ním hraje?

S Jáchymem je to naprosto skvělý. Užívám si hrát s někým, kdo hrát umí, a hlavně i on se mnou hraje rád, chtěl to sám. Užívám si náš vztah. Někdy mám i fantazii, že by s náma mohl hrát i jeho bratr Albert a já měl tyhle dva svý poklady vedle sebe na pódiu pořád. Na to je ale ještě brzy, je zatím malej.

Každopádně je asi do hudby nenutíš, že?

Určitě ne. Snažím se jim jen ukázat, jak je hudba důležitá, jak je vůbec všechno umění důležitý.

Prohlásil jsi: "Písnička má opravdu smysl až ve chvíli, kdy někomu ovlivní život." Jaká byla pro tebe ta osudová a v jakém momentu? A naopak s jakou nejpřekvapivější reakcí na svou tvorbu ses setkal?

Myslím to tak, že moje důvody a pohnutky jsou důležitý jen pro vznik písničky. Mnohem důležitější je, jak to pak rezonuje a jak se s ní dokáže někdo identifikovat a projektovat si tam svůj prožitek. Žije to ve chvíli, kdy je to, co děláš, důležitý i pro ostatní. Reakcí byla spousta a jsou to silný příběhy, co mi lidi někdy vyprávějí, a mě těší, že moje písnička je pro někoho důležitá. Je to neuvěřitelný, ale příjemný.

"Nejsem si jistej, co bude dál," cituji tvůj song "Co bude dál". Máš teď nějaké plány?

Jistej si nejsem, ale můžeme si vůbec něčím jistý bejt? Plány mám, samozřejmě, jako každej, ale snažím se se na ně moc neupínat a vybírat si z nich ty, který jsou realizovatelný. A kromě návratu ke koncertování, až to bude možný, nemám žádný konkrétní plány. Ale rozhodně rád bych příští rok natočil další album. Ale člověk plánuje a Bůh se směje, že ano? (smích)

S Bonusem prý připravuješ další desku. V jaké je to fázi?

My jsme s Martinem udělali projekt Tvrdý/Pomahač, zbývá jen ta poslední fáze - mix a mastering a na to se musí najít čas. Několikrát jsme loni hráli živě, ale není to ješte úplně dokončené, a živě už hrát nebudeme. Holt to existenciální sci-fi trochu trvá... Já ale ty věci hraju na svejch koncertech, protože jsou podle mě bezvadný a hodně silný.

Vedle hraní máš svoji kavárnu. Můžeš sám o sobě říct, že jsi kavárenský povaleč?

No, mám kavárny rád, ale provozovat podnik není moc na povalování. Je to dřina, ale hezká.

V názvu má slovo slow. Máš radši pomalejší tok života?

Odkazuje to především na slow food, slow coffee style a obdobný přístupy. Já sám bych si přál bejt klidnější a pomalejší, snažím se o to už dlouho, ale moc mi to nejde. Jsem neklidnej. Tím, že jsem z Českýho středohoří, jsem asi taky sopečnýho původu...

A co tě přiměje bouchnout?

Já bouchám kvůli spoustě věcí. Jsem dost prchlivej a ze židle mě zvedne leccos. Obzvlášť jsem-li unavenej nebo pod tlakem zahnanej do kouta.

A co tě naopak nejlépe uklidní?

Děti. Bejt s nima mě uklidňuje. S nima cejtím, že mám svoje místo, a hodně se od nich naučím. A taky když mám dostatek času a prostoru bejt sám se sebou a když můžu dostatečně spát.