Krátcí ale skvělí Linkin Park

Druhé album Linkin Park "Meteora" se bezpochyby zařadilo mezi nejočekávanější tituly letošního roku. Zatímco vydání jejich debutu "Hybrid Theory" neprovázela nijaká zvláštní reklamní kampaň, novinka je prezentována s mnohem větším halasem. A to zcela zaslouženě, vždyť kolik kapel z rockového ranku dokázalo kdy pobláznit tolik fanoušků, vytvořit si vlastní styl a hlavně (sen všech pracovníků na vydavatelských společnostech) prodat tolik desek. Jenže jakkoli se debut stal měřítkem pro úspěch dalších nu-metalových kapel (či jak je chcete nazývat), jisté je, že Linkin Park jsou jen jedni. Zatímco škarohlídi je označují za rockový boyband kvůli jejich silným melodiím, podle mě jsou právě ony melodie pro kapelu nejsilnější zbraní, jiné skupiny jsou možná zvukově vynalézavější či aranžérsky zdatnější, ale k čemu vám je podobná profesionalita, když neumíte napsat silnou písničku, že... Což Linkin Park umí na výbornou.

Kapela úspěch první desky zúročila skutečně maximálně, došlo samozřejmě i na DVD s klipy a dalšími zajímavostmi či na remixovou nahrávku "Reanimation", která sice sklidila spíše smíšené reakce, ale nudná rozhodně nebyla. Novinková "Meteora" však byla tím, na co miliony fandů LP čekaly. Pokud patříte mezi ně, album vás rozhodně nezklame, snad jen opět krátkou stopáží, která se horko těžko škrábe přes šestatřicet minut. Naštěstí jsou všechny minuty desky naplněné skvělými písničkami.

Těžko kapele vyčítat, že svůj výraz neposunula více jinam, přece jen v záplavě podobně znějících formací se jim podařilo vytvořit snadno rozpoznatelný zvuk, který by bylo škoda dostatečně nevyužít. Prim hrají opět kytary (jakkoli se Linkin Park hlasitě brání označení "rocková kapela"), více však na povrch vyplouvají hrátky s elektronikou, vůbec nejsilnější devizou je však neustále se proplétající zpěv Chestera Benningtona a rap Mika Shinody, jejichž vzájemné prolínání bylo na "Meteoře" skutečně dotaženo k dokonalosti. Co se týká samotných písniček, pod drobnohledem obstojí všechny, vypíchnout se dají třeba singlová "Somewhere I Belong", úvodní "Don't Say", "Easier To Run" s neuvěřitelně klenutým refrénem, či svými arabskými motivy se ze zbytku desky vymykající "Nobody's Listening". Jisté je, že na své druhé desce LP svůj styl dovedli k dokonalosti, na trojce už se bude potřeba posunout někam jinam.

Oč je samotná nahrávka kratší (zato však našlapaná a nedající šanci nudě), tím víc se kapela postarala o další vychytávky. Součástí desky je CD-romová sekce se čtvrthodinovým dokumentem zachycujícím převážně proces vzniku obalu, odkazy na screensavery, různé weby či grafické materiály etc. Ti šťastnější (jako třeba já) se dostanou i k limitované edici, která je obohacena o DVD "The Making Of Meteora", což je více než půl hodiny dlouhý dokument mapující vznik alba od počátků nahrávání až po konec. Vskutku zajímavý dokumentík, který by si fandové neměli nechat ujít.

Linkin Park na svém druhém albu rozhodně nic nového neobjevují. Občas však stačí, když někdo svůj styl dovede k dokonalosti a když má k tomu talent na silné melodie, není co řešit, což je právě jejich případ. "Meteory" se klidně může prodat patnáct milionů, ale věřte, že její kvalitu to nesníží. A pokud jsou LP skutečně jen rockovým boybandem, pak je to boyband zatraceně dobrý.