Munka Sostali, jedna z nenápadných perliček domácí alternativní scény, je na scéně už, kdo by to byl řekl, plné čtvrtstoletí. A to je bez jakýchkoliv sporů důvodem k oslavě, byť hostí na tomto narozeninovém večírku mnoho nebude. Ale to už je osud skupin, které stojí při kraji hřiště a hrají si na něm svou vlastní hru.

Toho času čtveřice slaví formou výběrového alba pojmenovaného neskromně, ale se značným nadhledem "Die Schlager und die Meisterstücke", tedy hezky česky "šlágry a majstryštyky". Dvanáctka skladeb byla vybrána ze čtyř řadových desek, remasterovaný zvuk jim vtiskl ostřílený Ondřej Ježek. A jako taková vitrína toho, jak kapela zněla (a zní), slouží výběr dobře. A je také důkazem jednoty výrazu, který Munka Sostali udržují. Nesourodost mnohých výběrů, a tedy i jejich největší neduh, tady nehrozí. Nahrávka šlape jako kterákoliv jiná řadovka, nějakých nepatřičných stylových veletočů se nedočkáme. V tomto případě naštěstí.

Onen šramlovitý, dechy čas od času kořeněný psychdelický rock, má v sobě dost vnitřní energie, která nepotřebuje žádné sebestředně avantgardní skopičiny. Muzikanti jdou na věc přímočaře, neschází jim punkový švih, neztrácejí ale melodičnost. Výsledný tvar si tak hodně bere z novovlnných formací osmdesátých let, s jejich charakteristickým houpavým soundem.

Baví i textovým nadhledem. Ćernohumorný morytát "Mrtvola" hned na začátek, přírodovědná romance "Zamilovaný choroš" vzápětí i zdvižený prostředníček všem těm vládcům "Nic" na závěr - to jsou jen některé ze šlágrů, které se z hlavy dostávají jen těžko. Všechno v příjemně bizarním tvaru celkem jasně definovaném titulní fotografií a podáním, které nese kupředu specificky zabarvený hlas Veroniky Švábové.

Kolekci ale trochu podráží nohy samotná forma, v níž vyšla. Label Polí5 sice "Die Schlager und die Meisterstücke" vyslal do světa v podobě zvukově perfektního vinylu, což je přece jenom pořád trochu luxusní zboží, na druhou stranu trochu promarnil příležitost oslavit výročí uskupení s alespoň o něco větší grácií. Výroční bestofce totiž citelně schází booklet nebo alespoň vložený inlay. Proč tu nejsou texty, historie kapely nebo humorné historky ze zákulisí? Chtě nechtě tak výsledek působí okleštěně. Je tak velkou otázkou, jaké okolnosti k jeho vzniku vedly.

Někdy může o celkovém dojmu rozhodovat jediný papír. A tohle je bohužel přesně ten případ. Hudebně lze jen těžko vytýkat nějaké zásadní věci: Munka Sostali kolo hudebních dějin nepootočí, přesto by si zasloužili důstojnější oslavu. Obzvláště od vydavatelství formátu Polí5.