Název desky "Nebeský klid" odkazuje na takzvaný masakr na náměstí Nebeského klidu (násilné potlačení demonstrací v čínském hlavním městě Pekingu v roce 1989, při kterém zemřelo na deset tisíc lidí, především studentů - pozn. red.). Kdo s tím přišel?

Unger: Název vymyslel Honza Fišer na základě textu v písničce "3 minuty před východem slunce", kde se o tom zpívá. Jak o klidu, tak i o náměstí jakožto kontrastu. Ač jsme v tom viděli jistá úskalí, šli jsme do toho.

Deska má i výrazný obal, jehož kresba znázorňuje holubici, symbol míru. Je to v podstatě kontrast s názvem.

Unger: Má to být z poloviny holubice, z poloviny fakáč.

Proč taková kombinace a proč ta červená? Má to souvislost s Čínou, nebo barva symbolizuje, že si máme dávat pozor?

Unger: Je to dílo Aleše Fulína, což je náš grafik, který s námi dělá čtvrtou desku. Byl to jeho nápad. Nám se líbilo, že je to výrazný a drzý. Červenou zvolil na základě poslechu desky. Asi na něj tak působí a já se můžu jenom domnívat, ale myslim, že v tom je jak Čína, tak nějakej alarm. Holubici/fakáče nakreslila jeho pětiletá dcera, která se narodila ve chvíli, kdy jsme křtili "Následuj kojota". Z projekčního plátna album tehdy jakožto novorozeně měla pokřtít. A nedávno ve svý bezelstnosti a nevinnosti nakreslila tenhle obrázek. Je to ptáček, kterej padá dolů. Aleš to viděl a poslal nám to jako jeden z možných návrhů. Nám všem se to díky té dvojsmyslnosti líbilo.

Fišer: Ondra Ježek v tom viděl ještě letící bombu. Mně se líbí, že aniž by to byl úmysl, vystihla Alešova dcera důležitou rovinu tý desky.

Holubice má na sobě navíc jakýsi flek. Co to má symbolizovat?

Fišer: Ona je střelená. Zároveň to vypadá jako brož.

Unger: Nebo flusanec nebo kákanec.

Fišer: Ať si pod tím zkrátka každej představí, co chce.

Nahrávku jsem poslouchala zatím asi dvakrát...

Oba: To je málo.

... a je trochu jiná než předchozí. Zrní se zase posouvá někam jinam. Širší publikum rozmlsala "Jiskřící", která byla tanečnější a otevřela se mainstreamu. Ta aktuální mi přijde pomalá a smutnější. Co myslíte, že na ni řeknou fanoušci, případně širší veřejnost?

Unger: Byli bychom samozřejmě rádi, aby nějak zarezonovala a k někomu promlouvala. Mně to přijde jako hodně pestrá, melodická a textově přímočará deska. Ale z prvních reakcí kolem nás zjišťuju, že to tak nevnímá každej, ale už to neumím vidět, jak jsem v tom byl ponořenej.

Fišer: Tématem a textama je hodně současná, a tak si myslím, že se bude lidem líbit, že se s tím dokážou ztotožnit.

Unger: Určitě to chce víc poslechů, ale to máme na hudbě rádi. Když umožňuje postupný objevování, odkrývání vrstev. Když je něco na první poslech, často se to brzo přejí.

Když jsem před nedávnem byla za vámi ve studiu u Ondry Ježka, říkali jste mi, že máte čtrnáct písní. Nakonec jich je na albu jedenáct. Co je s těmi třemi zbývajícími? Nehodily se do konceptu?

Fišer: Vždycky se musíme vejít do stopáže vinylu, takže jsme limitováni časem. Taky jsme chtěli udělat krátkou desku. Natočili jsme čtrnáct věcí, a do poslední chvíle jsme nevěděli, které se tam nakonec octnou.

Unger: Dvě vyřazený by se tam koncepčně vyloženě hodily, ale nebyly asi tak dobrý jako ostatní, proto jsme je vyškrtli. Jedna byla taková jiná, tu desku by posunula někam jinam. Byla trochu funky, hodně zábavná, ale myslím, že textově jsem ji úplně nezvládl. Deska by s ní měla větší drive, ale tak, jak je teď, je zase ucelenější.

Fišer: Vždycky řešíme, co tam dát, teď jsme se nehandrkovali.

Co je jejím hlavním poselstvím?

Unger: Na rozdíl od všech předchozích alb tohle žádné zastřešující poselství nemá. Předchozí desky jsem vždycky dělal s jasnou filozofickou představou. "Jiskřící" je o krizi a z ní plynoucích zážitků přítomnosti, "Kojot" byl o hledání intuice, podvědomí a jeho následování, u "Hrdiny" bylo tématem vzdání se jistot, vykročení do neznáma a nalezení svobody. Tady jsem žádnou filozofii řešit nechtěl. Měl jsem představu lehký, hravý desky. Ale nakonec to lehký není, protože se tam tak nějak neplánovaně objevilo poměrně dost společensko-politických témat.

Fišer: Deska je nejvíc současná. Řeší současné problémy, které jsou pojmenovány konkrétně, ale s nějakým přesahem. Zároveň jsme na ní nejvíc zúročili naše zkušenosti.

Když jsme u toho Hrdiny, asi před půl rokem ho váš fanoušek oživil, když vymyslel počítačovou hru, do které použil jak tuto postavu, tak i písničky z alba. Vím, že jste něco obdobného měli v plánu i vy sami. Splnil se vám tímto tak trochu sen?

Unger: Mně to přišlo úplně super. Když jsme tu desku tenkrát dělali, měli jsme představu, že panáček začne žít vlastním životem. Že vyjde z počítačový hry do reálnýho světa. Chtěli jsme ho všude sprejovat, lepit nálepky, dodneška nám svítí ledkovej hrdina na koncertech... I tím, že tu hru Dalibor udělal z vlastní iniciativy, naplnil tuhle naši představu.

Fišer: Je to svébytný umělecký dílo, v němž se každej level generuje jinak podle muziky a textu. Je to super nápad. Škoda, že to nevyšlo současně s deskou.

Unger: O to je to vtipnější, že to trvalo šest let.

Na podzim jste měli projekt Havlovy děti Havlovi. Kdo přišel s konceptem, že budete oslavovat pana prezidenta, potažmo třicet let svobody?

Unger: Havel. Myslím, že je naší základní esencí, že se chcem vyjadřovat ke společenskejm událostem a nechceme být jenom umělci, co řeší svoji estetiku, poetiku, výtvarno a hudebno. Chtěli jsme oslavit výročí a spojit to s osobností Havla, který pro nás svobodu symbolizuje. Cajt přišel s tím, že bychom mohli udělat sérii koncertů na místech, který jsou s ním spojený.

Fišer: Příjemný bylo hraní na Hrádečku, kde jsme zakončovali turné. Měli jsme z toho trochu obavy. Když se u nás umělci začnou vyjadřovat k politice, je to pro lidi červenej hadr… taky jsme si to od nějakých lidí slízli. Byl to ale každopádně zajímavej projekt, kterej nás zavedl na zajímavý cesty a místa.

Unger: Primárně jsme neoslovovali Havla, ale ideály, které ztělesňoval.

Na kterém místě na vás dolehly emoce nejsilněji?

Fišer: Hrádeček a věznice. Tam jsme museli nahlásit všechny věci, které vezeme. Věci nám nosili vězni. Je to takový zvláštní, doma mám lžičku s nápisem "Vězeňská služba"…

Ale! Že by krádež?

Fišer: To jsme dostali jako suvenýr od kaplana. Celý koncert byl jinej druh zážitku. Osmdesát pět vězňů, samých chlapů, kteří nesměli dávat nijak výrazně najevo emoce. Pro ně to bylo zpestření. Pak řešíš vnitřně to, že hraješ pro kriminálníky, rozhraní mezi svobodou, vinou, trestem. Písničky získávaly jiný vyznění.

Unger: Nejde se na odsouzený dívat jenom pohledem, že se provinili a zaslouží si trest. Mám pochopení pro to, že ve vyhrocených životních okamžicích člověk selže, že nezvládne situaci. Že za tím je celej jeho příběh, výchova, okolnosti, je to křehký.

Co jste si na základě této zkušenosti uvědomili?

Fišer: Pocit svobody. Cítil jsem se tam divně, sklíčeně. Síla v umění. Umění je silný v tom, že ti dává svobodu.

Unger: Pocejtili jsme jak vnitřní svobodu při hraní, kdy jsme se díky hudbě mohli nějak povznést nad tu realitu tam, tak tu fyzickou, vnější, když jsme vyšli ven. Líbil se mi kaplanův názor, že jestli to jedinýmu odsouzenýmu něco dá, pomůže ke změně, tak to má smysl. Zdánlivě nesystematický věci jsou pro systém nutný. Je to esence lidství.

Cílem celého projektu bylo podpořit znevýhodněné studenty. Vybrali jste kolem 50 tisíc. Je to hodně, nebo málo? Jak jste s tím spokojení?

Fišer: Vybrali jsme tolik, kolik jsme chtěli. Je to samozřejmě malinká kapka v moři peněz, kterých je potřeba. Ale je to přístup a postoj.

Unger: Je to adresovaný konkrétním třem studentům na jejich roční stipendium. Třeba zrovna tihle tři budou ti, co vymyslí nový velký věci, nebo jim to pomůže k pěknýmu životu. Nestanovili jsme si vyšší cíle. Jsme s tím spokojení.

Z každého koncertu sis psal zápisky. Můžeme si je někde přečíst?

Unger: Na webu projektu jsou postřehy, pocity, aby to bylo zdokumentovaný.

Pojďme zpět k chystanému albu. Nejsilnější písní z něj je, Honzo, pro tebe právě "3 minuty před východem slunce"...?

Unger: Je to první píseň, kde jsem použil lidskoprávní téma, což pro mě definuje desku. Jel jsem v dodávce z koncertu, když mě napadlo, že bych do týhle veselý melodie mohl dát výčet trestů reálných lidí odsouzených v totalitních režimech proti lidským právům. Třeba Nasrin na 38 let a 138 ran bičem za obranu práv žen. Nebo Chen, který vloni přinesl svíčku na náměstí Nebeského klidu a dostal trest za podněcování revoluce.

Fišer: Tři minuty před východem slunce jsou silnej okamžik, protože víš, že tě za tři minuty čeká nastoupit na spoustu let do vězení.

Unger: Používám tady hodně číslovky. Kontrast času s bezčasím. Písnička se měla jmenovat "Máky", což mi poradil kamarád Kuba Čermák (Cermaque - pozn. red.). Ale pak jsme zjistili, že Bára Zmeková má písničku "Máky" na svý poslední desce. Ondřej Ježek, u kterýho Bára natáčela, nám den před finálním masterem řekl, že je to jeho srdcovka, že to musíme přejmenovat. Finální název vymyslel on.

Jste rádi, že žijeme v době a v zemi, v jaké žijeme?

Fišer: Musíme být absolutně vděčni za to, že můžeme říkat, co chceme, cestovat, kam chceme, že se můžeme vyjadřovat svobodně.

Pilotním singlem je "Neposlušnost", kterým poukazujete na střet generací, ale i na ekologii.

Unger: No, je to hodně inspirovaný Gretou (Thunberg - pozn. red.).

Fišer: Texty z celý desky jsou přenositelný i do jiný doby. Když si odmyslíš Gretu, člověk by mohl být neposlušný furt.

Unger: Nechtěl jsem bejt adresnej, ale popsal jsem situaci, kdy mladý lidi žene úplně jiná motivace, než generaci, která si myslí, že je svět jejich a že tomu nejlíp rozuměj'. A když přijde nějaký Friday for Future, kdy mladý místo školy stávkujou za to klima, tak si myslí, že je někdo navedl, že se chtěj' ulejt, nebo že to viděj moc jednoduše. Mě baví i ten rozměr, že tahle mladá generace třeba nebude s těma starejma strukturama ani soupeřit, prostě půjdou úplně jinudy. Nechaj' je v tý válce samotný.

V klipu běháte tak nějak roztěkaně. Bylo obtížné to naučit?

Fišer: Písnička má blbý BPM pro běhání, je hrozně pomalá, nebo naopak strašně rychlá v běhací komfortní zóně.

Unger: Tempo svědčí stylizovanému běhu. Bylo to náročnější, protože jsme museli držet robotickej typ běhu, museli jsme se soustředit, abychom přesně zaklapávali na doby. Po pár jetích mi z toho začalo píchat v boku a dopíchalo to za tři dny.

V písni hostuje i dětský pěvecký sbor BezNot.

Fišer: Chtěli jsme to poslat víc těm mladým, proto tam je. Je to naše první spolupráce s dětským sborem, chtěli jsme to spíš punkový, drzý a to se povedlo.

Honzo, když se chytnu názvu sboru, zpíváš podle not, nebo pocitově?

Unger: Žádný noty nemám.

Fišer: Nikdo si nepíšeme noty. Jen akordy kvůli struktuře písniček.

Unger: Náhodou u druhé písně "Dneska už na horu nevylezu, není to potřeba" jsme z not cvičili. Ondřej nám všem napsal a rozdal noty, což se nikdy předtím nestalo. Pro mě to bylo strašně příjemný v tom, že miluju ten pocit, že někdo z nás stráví doma čas tím, že pro kapelu něco udělá, a tohle byla demonstrace toho.

Poselstvím má být, že když něco neudělám dneska, udělám to zítra a nic se nepose*e?

Unger: O tom, co je v životě důležitý, nerozhodujou naše představy. Všechno je důležitý úplně stejně.

Fišer: Moment, kdy ty něco chceš udělat, můžeš to udělat, ale vzdáš se toho. Uvědomění, že to nemusíš rvát na sílu.

Unger: Řešili jsme název, ve kterym už je to obsažený. Název je delší než jakákoliv fráze v tý písničce.

Pojďme přiblížit i další písně. "Štír a motýl".

Fišer: Jazzovo-minimalistická meditace s brutální kytarou a brutálními houslemi.

Unger: A nekompromisní basou.

Co znamenají brutální housle?

Fišer: Písničku jsem nahrával na kytarový kombo, strašně jsem si užíval zapojení jemnýho nástroje do aparátu, který ti z něj dokáže udělat mocnou zbraň. Je to, jako když jezdíš na babetě a pak si koupíš hondu.

Unger: Je to jedna z věcí, kterou máme koncertně ohranou. Na soustředění jsem u improvizovaného jamu, ze kterýho vznikla tahle písnička, cejtil, že to je ono. Že se to děje přesně, jak má.

"Trest".

Unger: Ekologický. Přímočarý. Patos, kterýmu se nechci vyhnout.

"Jsem tu, abych tě ochránil".

Unger: Nesu svýho syna v manduce. Cejtim ohromnou zodpovědnost, kdy mi dýchá malý tělíčko na prsou a absolutně mi věří.

Fišer: Pro mě je to písnička o velký lásce. Jsem tu, abych tě ochránil, a zároveň tě mám tak rád, že ti umožnim odejít.

"16:07"

Fišer: Název je čas, kdy to Aleš Fulín dával do tisku. Tahle skladba se co chvíli jmenovala jinak. Podle toho, kolik bylo zrovna hodin. Text je hodně ujetej a hudební struktura je taky taková. Pohybuje se ve třech různých tóninách, který ale přirozeně plynou. Taková divnost, která nepůsobí divně.

Unger: Velkej přínos kytaristy Jukly, kterej má rád zajímavý harmonie. Občas mi to vadí, mám rád jednoduchost. Ale tady to prostě působí, což je ideál.

"Poletíme spolu na bílém koni".

Unger: Na soustředění ji zahrál Fíša na klavír a s mym zpěvem to znělo popově jak melodie Špinarový nebo Muka. Což mě ale bavilo. Byla to pro mě výzva, vystoupit z komfortní zóny. Inspirací k textu byla paní, kterou jsem viděl na festivalu, jak zoufale točila pivo. Byla už strašně unavená. Tak jsem si řekl, že text věnuju jí. Přijede pro ni vysněnej rytíř, obejme ji a poletěj spolu do nebe. Chtěl jsem to udělat sladký.

Fišer: Je tam brutální hlas Lenky Dusilové. Když se ozve, vyzní to jako čarodějný zaříkávání.

Unger: Působí to na mě jako duch tý paní, ženskej princip, hlas planety. S Lenkou se známe dlouho, křtila nám první desku. Jednu písničku jsme už spolu nazpívali, tohle bylo naše druhý hudební setkání.

"Mír a déšť a odpuštění".

Fišer: Když hrajeme, dostáváme se do nějakýho rauše. Strašně nás baví dělat bordel. Báli jsme se, aby to nebylo pro desku dlouhý. Ale je to rauš a nešlo to zkrátit.

Unger: Model delší improvizace. Šest věcí je na desce dělaných novým způsobem, nápad za nápadem, neprotahovat. K tomu tvořej kontrast ty dlouhý. Tohle je jedna z nich. Na začátek jsem dal modlitbu, kterou jsem si k tomu vymyslel. Ta písnička na mě působí jako setkání různejch kultur při nějakym rituálu, obřadu usmíření, spojení s Bohem. Pohanský flétny, pak něco jako gospel, pak se to překlene v šamanskej osvobozující obřad, do toho tancujou roboti.

Fišer: Nahrávali jsme ji všichni dohromady, stejně jako "Štíra", a šlo nám o momentální zachycení energie, která se děla ve studiu.

Závěrečná "Dva utonulí na mělčině řeky Rio Grande".

Unger: Prošla nejsložitějším procesem. Předělával jsem ji třikrát, než to začalo fungovat a klukům se to líbilo. Je to jediná věc, u který text předchází výslednou melodii.

Fišer: Textově jsou tam silný momenty.

Natáčení vám zkomplikovala řada věcí - chřipky, Jukla měl zlomenou ruku. Nakolik to celý proces ovlivnilo?

Fišer: Vždycky se řeší nějaký problémy. Evidentně to nezkomplikovalo nic zásadního. Nahrávání bylo radostný a hodně zajímavý. Užili jsme si ho.

Co byl nejtěžší moment?

Fišer: Míchání. Něco očekáváš, a producenti Ondra s Jonatánem to najednou uchopěj jinak. Nejtěžší je nelpět na představách a bejt otevřenej názorům druhejch.

Album vám po předchozí zkušenosti produkovali Ondra Ježek a Pjoni. Proč jste se rozhodli toto spojení zopakovat?

Unger: Na "Jiskřící" nás to strašně bavilo. Je to sexy setkání, Ondra Ježek a Pjoni. Jeden je představitelem nový generace, vnímající popový trendy, druhej má obrovský zkušenosti a cejtí podstatu písničky. Zároveň jsou oba nesmírně kreativní. To spojení nás baví. (zamyslí se) Jééé, teď jsem si uvědomil, že jsme se úplně zapomněli zmínit o "Sirénách". Ale to je asi osud písničky, že jsme na ni málem zapomněli. Uzavřeli jsme desku a poslali ji k masteru, když nám Ondra Ježek napsal dlouhou zprávu, že tahle písnička by tam měla bejt. Hezky za ni loboval. Na základě jeho přímluvy jsme zase rozjeli naši hlasovací mašinérii a odsouhlasili si, že teda jo. Ta písnička album zpomalí, tak nějak zesmutní a je trochu jinde tou osobní, vztahovou rovinou. Ale v kontextu ostatních získává jinej rozměr a tu desku to nakonec obohacuje a rozšiřuje. Ondra mi říkal, že je to podle něj o odchodu do války.

Fišer: "Sirény" vnášej na desku osvěžení. Tím, jak jsou osobní, dá ti to odpočinout od těch obecnejch témat.

Unger: Lidi se s ní můžou ztotožnit. Říkali jsem si nejdřív, že ji vydáme pozdějš, jako singl, ale nakonec jsem asi rád, že tam je.

Proč zpíváš o rozchodu, když prožíváš hezké a šťastné manželství?

Unger: Je to vzpomínka na něco z dávných dob, ale taky nezpívám jenom o sobě. Vnímám, jak se rozcházej' lidi kolem mě. A tohle je silnej pocit, kterej jsem měl potřebu ze sebe dostat. Rozpomínání si na poslední okamžik, kdy jsi ještě netušil, že se věci nezvratně změněj.

Všimla jsem si, že za tvými zády visí plakát s nápisem "Hezky česky".

Unger: To se mě netýká. (smích) Chápu, že to někoho může dráždit a přijde mu, že nedodržuju nějaký pravidla, ale já chci psát tak, jak normálně mluvim (a jedno "mluvim" výjimečně "pouštim" :-) - pozn. ed.). Vesměs se v textech nechci stylizovat.

Fišer: Pak nám všichni otloukaj' o ksicht, že nejdou texty správně do rytmu a že tam jsou blbě přízvuky.