Proč jsi přijela do Česka?

Propagujeme poslední písničku "Ricki Lake". Chci se dostat do každého srdce na světě. Nikdy jsem tady nebyla a slyšela jsem, že tady mám nějaké fanoušky. Prý je Česko skvělá země, říkali mi, že ženy tady mají mateřskou dovolenou tři roky, u nás v Izraeli jsou to tři měsíce.

Jaké jsou reakce na singl?

Jako vždycky - někdo to má rád, někdo to miluje, někdo to nesnáší, někdo tomu nerozumí.

Jsi vítězkou Eurovize 2018. Jak na to vzpomínáš? Jak tě to změnilo?

Jsem míň naivní než předtím, ale stále věřím v lidi. Než jsem prorazila, byla jsem vděčná za každé představení. Hrála jsem za dvacet dolarů, byla jsem šťastná, když mi někdo řekl: "Přijď večer zahrát na oslavu." Většinou mi platili pivem. Teď se to změnilo natolik, že si žiji pohodlně, mám příjemný život a dělám spoustu velkých koncertů. Na druhý straně si připadám jako v bitvě, protože neustále musíš přicházet s něčím novým. Pracuješ se spoustu lidí, kteří nesmějí přijít o práci. Tlak na tebe je neuvěřitelný, přirovnala bych to k nějakým sázkám. Sázíš a buď to vyjde, nebo nevyjde.

Zklamalo tě něco?

Že mě hodně lidí spojovalo s politikou. Nikdy jsem se necítila oprávněná jakkoliv se vyjadřovat k politice. Jsem Netta, hraju svoji hudbu. Nevadí mi, že o mně řeknou, že jsem tlustá a neumím zpívat. Na to kašlu. Ale když mi někdo řekne, že jsem Židovka z Izraele, a vystaví si kvůli tomu názor, to je pro mě největší zklamání.

Izrael ale díky tobě po dvaceti letech získal vítězství v této soutěži. Odrazilo se to nějak v chování ze strany státu a jeho představitelů?

Zpívání písně "Toy" bylo mým prvním velkým veřejným vystoupením. Mám ale dojem, že dělám celou dobu to samé. Proto trochu nechápu, že jsem se najednou setkala s premiérem, prezidentem, princem Williamem. Náhle se objevila spousta firem, které mi chtěly dávat ceny. To mi přišlo absurdní. Chtěla jsem jen dělat písničky, to je moje práce, kterou dělám patnáct let.

Jsi příznivkyní Eurovize?

Věděla jsem, že ta soutěž existuje, ale neznala jsem ji. Tehdy to byla nejstrašlivější kýčovitá záležitost. V té době jsem zpívala R&B, rock 'n' roll a blues. Někde vzadu jsem ale věděla, že chci dělat pop. Neměla jsem ale peníze. Před dvěma lety jsem se dostala do finančních problémů. Tenkrát mi zavolala maminka a prosila mě, abych nechala zpívání a vrátila se domů.

Zpívala jsem na různých akcích, byl to můj koníček, rozhodla jsem se tedy přihlásit do nějaké reality show, abych si vydělala peníze. To byl jediný důvod. Když se mi naskytla možnost jít do Eurovize, řekla jsem si, že do toho půjdu. Měla jsem jedinou podmínku, a to, že mi nikdo nebude mluvit do toho, jak vypadám, co mám na sobě a co zpívám. Měla jsem looper a potřebovala jsem mít tvůrčí svobodu.

Nikdy jsi nechtěla být popstar?

Mě to nikdy nenapadlo, vůbec jsem v to nedoufala. Pak se to ale stalo a začalo to růst jako příšera.

Je těžké ustát to šílenství, co se děje kolem?

Tlak je obrovský, vždycky si říkám, že jsem tady, abych přinášela radost. Ale když mě to přestane bavit, tak se na to vykašlu.

Nechala ses slyšet, že dříve jsi trpěla komplexem méněcennosti. Kdy se to změnilo?

Do sedmi let jsme žili v Nigérii. Byli tam Asiaté, Indové, Afričani, zkrátka různí lidi, takže tam to, jak vypadáš, nikdo neřešil. Každý vypadal nějak jinak. Když jsem se v sedmi vrátila do Izraele, byla jsem označována za tu tlustou, ošklivou, malou holku s divným nosem a šikanovali mě. Změnilo se to ve chvíli, kdy jsem odešla ze školy. Děti byly pryč a já se cítila jako šéfka, jako ten, kdo to auto řídí. Táta mi tenkrát říkal, že jsem jako diamant a ty děti kolem jsou jako smirkový papír, který tě obrušuje do toho lesku. Když tě ostatní ponižují, můžeš si z toho vzít jen to dobré.

Vystupuješ s looperem. Nechybí ti kapela v zádech?

Chystáme velké vystoupení s kapelou, ve které chci mít bubeníka, basáka a trumpetistu.

Nakolik je to tvé hraní s looperem otázka improvizace a do jaké míry už máš vše na vystoupení připraveno?

Počítám, že tak 20 % je improvizace.

Jak se autorsky podílíš na písních?

Každou písničku pomáhám skládat a dávat dohromady. Mám stejná práva jako ostatní autoři. "Toy" jsem složila sama, zbylé songy s více autory. Ráda píšu s dalšími lidmi. Netrpím nějakým egocentrismem. Jsem ráda, že spolupracují a jsou se mnou v procesu. Ráda skládám se ženami, protože si myslím, že mně chlapi moc nerozumí.

Máš na kontě tři různé singly, ale desku žádnou. Jak to vypadá s debutem?

Za měsíc rozhodně vyjde singl, který bude jiný než ostatní a bude nejblíž mému srdci. Na album pomýšlím, ale nechci, aby obsahovalo jenom vydané singly. Chci, aby mapovalo moji cestu a aby to byl pro všechny zážitek. Aby to neznělo jako nic, co dnes můžeš slyšet. Teď mám producenty, kteří se mnou dělají různé věci. Do budoucna bych chtěla jednoho, který by mi pomohl udělat koncepční desku.

Kde bereš inspiraci pro svoji tvorbu?

Překvapivě ne v muzice. Když mi bylo osm, měla jsem za sebou dva roky šikany. Chtěla jsem se dostat z dětského světa pryč, vypadnout z něj. Začala jsem nosit stejný šaty jako moje matka, začala jsem se chovat jako dospělá, začala jsem sledovat předpovědi počasí, seděla jsem v kavárně vedle stejně oblečené mamky. To byl takový zvláštní moment. Když vystupuji nebo jsem ve studiu, dávám té osmileté holčičce, kterou jsem usekla v osmi letech, najednou svobodu, začínám se chovat a představovat si, co by dělala ona. Hrkám stolem, škrábu nehty po koberci, míchám zvuk a představuji si, jak bych se jako osvobozené dítě chovala.

Zkraje rozhovoru jsi zmínila, že než jsi šla do Eurovize, tvoje mamka chtěla, ať se vrátíš domů. Čím by ses tam živila?

Říkala, že by ze mě byla dobrá učitelka matematiky.

A tobě matematika jde?

Právě že jsem v ní špatná, ale baví mě práce s dětmi. Tři roky jsem dělala číšnici, prodávala jsem nápoje v cirkusu a byla jsem učitelka v mateřské školce, dělala jsem kafe…. dělala jsem nejhorší kafe na světě. (smích)

Tak to sis asi moc nevydělala…

Dostávala jsem hodně velké spropitné. Dobrá jsem byla v tom smyslu, že jsem to brala jako svoje představení. Vykřikovala jsem: "Halo, halo, já jsem Netta, nedávejte si polévku, je příšerná, nedá se jíst. Dejte si soufflé, ale ne omeletu, ty jsou ze starých vajec." Vždycky jsem vše roztřískala.

Jak to máš s tou šikovností dnes?

Nevím, čím to je, ale na pódiu jsem, jako když mě někdo ozáří. Jako kdybych viděla třetím okem, co mám na zádech. Zatímco v zákulisí je to se mnou hrůza. Minulý rok jsem osmkrát ztratila pas, všechno mi padá z ruky, zakopávám, jsem úplně jiný člověk.

Na jakém nejnetradičnějším místě jsi vystupovala?

Nejbizarnější a nejzajímavější bylo Vegas, kde jsem vystupovala pro strašně bohatý lidi. Měli strašně moc peněz a nevěděli, za co je utratit, a tak mi do pokoje nechali jako dárek dovézt čokoládového delfína velkého jako člověk.

Snědla jsi ho?

Jo, celého. Ne, dělám si srandu, jenom jsem si kousla.

Pak si vzpomínám ještě na jednu netradiční akci. Tou byl můj koncert na Gay Parade v Bulharsku. Pochodu se zúčastnilo na dva tisíce gayů, jenže protestujících kolem se sešlo dvacet tisíc. Byla to velmi hlídaná akce. Pro mě to bylo jedno z nejdůležitějších vystoupení, které jsem kdy absolvovala.

Kde by sis ráda zahrála?

Třeba na Superbowlu. A taky mám představu, že bych měla show v bazénech. V jednom by byli lidé, ve druhém bych plavala já. Takových představ mám hromadu.

Mimochodem, jak se ti líbilo poslední číslo na Superbowlu?

Moc! J.Lo byla prostě fantastická, neuvěřitelná.

Superbowl je světová. Kde na světě máš nejvíc příznivců?

Jsou to země jako Španělsko, Rusko, Ukrajina, Polsko, USA a Anglie.

Je tvým fanouškem i princ William?

Ne, já jsem jeho fanynka. (smích)

Budeš mít asi velmi netradiční okruh příznivců. Co nejbizarnějšího ti někdo kdy řekl?

Dostala jsem textovku, která se váže ke klipu "Bassa Sababa": "Viděla jsem v tvém klipu obraz nosorožce a nešlo mi pořád z hlavy, proč sis ho vybrala, a teď mi to došlo. Nechala jsem si vytetovat nosorožce na své tělo, protože ty i já máme tu nejtlustější kůži na světě."