Psal se rok 2004 a snad všechna hudební periodika, včetně českého Filteru, se mohla zbláznit. Keane se svým debutem "Hopes And Fears" zamotali hlavy kritikům i posluchačům a tisk je přirovnával k novým Coldplay. Tehdy k nim nejslavnější britpopová kytarovka bez kytar měla skutečně blízko, připomeňme, že tou dobou byl největším hitem party Chrise Martina song "Clocks", ikonická balada "Fix You", tedy jakýsi protiklad nejlepší skladbě Keane v podobě "Bedshaped", se teprve měla zrodit. Dnes by si posluchači při takovém přirovnání ťukali na čelo, protože hudební cesty obou formací se dávno rozešly, ale před šestnácti lety vznikaly regulérní polemiky o tom, která z těchto dvou kapel jednoho dne nahradí U2.

Vzhledem k hudebnímu vývoji skupiny je trochu paradox, že si jako předskokanku vybrala Elizu Shaddad, tedy písničkářku, která naopak vystupuje pouze s elektrickou kytarou a pedalboardem. Její největší komerční úspěch je prozatím skladba "Birch" z debutové desky "New Eyes" britských popařů Clean Bandit, nenechte se ale zmást. V pokojíčku jí určitě nechybí plakát Anny Calvi, k níž má hudebně mnohem blíže. Naneštěstí pro ni je to ale zatím jediná poloha, kterou umí nabídnout, takže po třetí písničce už se téměř zaplněné Forum Karlín hojně zapojovalo do diskuze a nějaká zpěvačka jim byla tak buřt jako místním stánkářům kvalita předraženého hot dogu.

Keane se na hudební scénu vrátili s pátou deskou "Cause And Effect", která vznikla po sedmi letech od poslední "Strangeland". Tu má asi ze čtenářů doma málokdo. Smutným faktem bohužel je, že kariéra někdejších stadionových aspirantů se začala zasekávat u komerčně méně úspěšné trojky "Perfect Symmetry", jíž se prodalo zhruba třikrát méně než třímilionového předchůdce. A i proto zpěvák Tom Chaplin postupně podléhal drogám.

V Praze už byl ale on i jeho spoluhráči v plné síle. Více než dvouhodinový koncert na vizuálně prostém pódiu, jemuž dominovaly pouze drobné projekce hrající barvami duhy, nabídl celou řadu pamětihodných momentů. Hned čtvrtý song "Stupid Love" byl nahrazen jinou novinkou, a sice "Chase The Night Away". V ní se Chaplin přiznal, že se se svým dlouholetým parťákem, klávesistou Timem Rice-Oxleym, učili znovu mít rádi lidi kolem sebe včetně jich dvou samotných.

Sympatické bylo také přiznání, že už jsou s kapelou v Praze druhý den a zatím se frontman stihl zajít ostříhat, s dcerou vylezli k metronomu a pak ještě navštívili výstavu s dílem Alfonse Muchy. Jen škoda, že se hned nato dvakrát odkopal tvrzením, že je v Československu. Naštěstí ho před koncem koncertu bubeník Richard Hughes opravil, a tak ve finálním kusu hlavní části večera, jímž nemohlo být nic jiného než průlomový hit "Somewhere Only We Know", už mluvil o České republice a v přídavku se za svůj omyl ještě dodatečně omluvil.

Ještě předtím se ale sálem nesly krásně klenuté refrény zpívané jeho vysokým, ale obdivuhodně čistým vokálem. Ten tak vyzdobil například "Bend And Break", které dodal přesně tu dávku energie, jakou v refrénech potřebovala. Říz nechyběl ani dost možná nejrockovější pecce "Is It Any Wonder?", která v roce 2006 vyhrávala nepřetržitě i z českých rádií. Na začátky kapely, kdy byl frontman tak mladý, že ještě ani nemohl řídit dodávku, a tak ho starší a řízení schopný klávesista probíral ze spánku na zadních sedadlech ironickým oslovením "Vaše Veličenstvo", se zavzpomínalo v "She Has No Time". Tam se Chaplin se svým falzetem dostal asi nejvýše. Nebyly to však ani dobře známé hity "Everybody's Changing" nebo "Crystal Ball", nýbrž už zmíněná balada "Bedshaped", která naživo rozkvetla do nebývalé krásy.

Fanoušek golfu i kriketu se také omluvil za nájezdy mladých Britů do Prahy za prostitutkami při loučení se se svobodou a vyjádřil naději, že Brexit snad podobné akce trochu zbrzdí. Hlavně aby nezbrzdil v dalším turné taky Keane. Po tak vynikajícím startu koncertní sezóny 2020, který byl samozřejmě o třídu lepší než Chaplinova už tak výborná sólová zastávka v Roxy, bychom jej s kapelou u nás rádi viděli dříve než za dalších sedm let.