Ondřej Kyas je muž několika tváří. Dobře etablovaný coby klasický skladatel se čas od času pouští do vod bigbítu a relativně nově, pár posledních let, to zkouší coby elektronický písničkář. Na podzim loňského roku mu vydavatelství Polí5 vydalo druhou sólovou desku "Solárium". Co nabídne?
6/10
Ondřej Kyas - Solárium
Vydáno: 25.9.2019
Celkový čas: 64:19
Skladby: Balkon, Baletky, Solárium, Winglety, Oblázky, Kufr, Na2kila, Karel, Napij (se vína prohry), Až budeš velký, Hlídač pláže, Film, Okolní stoly, Ze dna moře
Vydavatel: Polí5
Tvrdit o
Ondřeji Kyasovi, že je nezkušeným hudebníkem, by bylo velice nepravdivé. Je vůdčí a hlavní tvůrčí osobností Ensemble Opera Diversa, na svém kontě má několik klasických oper, dvě desítky minioper a řadu instrumentálních skladeb. Z domovského teritoria současné vážné hudby čas od čas vybočí, ať už spoluprací s jinými (například s kapelou
Květy či se zpěvačkou
Muchou) nebo vlastním elektrifikovaným písničkářstvím. Do posledně jmenované oblasti spadá i novinka "Solárium", kterou vydalo vydavatelství Polí5 a která je druhým počinem Kyasovy písničkářské inkarnace.
Výsledkem natáčení v domácím studiu (ložnice-pracovna, jak přiznává přebal digipacku) je čtrnáct položek se stopáží, která lehce přesahuje hodinu. Rozhodně to není málo, dokonce je to v tomto případě asi i moc. Úvod v podobě písně "Balkon", která je ještě postavená na akustické kytaře, vzbuzuje jisté naděje, už skladba sama se ale ke konci začne zadýchávat. Album tak poměrně záhy sklouzne k unavené bezvýraznosti a poslech se zvrhne do napjatého očekávání, zda převážně elektronické tepání a dusání něčím prosvětlí a povznese.
A to se děje bohužel málokdy. Místy - titulní kousek budiž dobrým případem - jako by Kyas nevěděl, kdy přestat, jindy je slibný začátek jen vstupem do repetitivního kusu, kterému škodí zpěv a který by lépe fungoval na nějakém experimentálně elektronickém počinu. Ona strojovost elektroniky je možná tím největším neduhem nahrávky. Tam, kde se Kyas výrazněji opírá o akustickou či elektrickou kytaru (viz již zmíněný úvod nebo třeba "Oblázky" či lehce post-punková "na2kila"), je deska nejsilnější.
Textařsky se pak pohybuje v oblastech abstraktního básnění, řadě často dost volně zřetězených obrazů asi rozumí jen on sám, jiná přirovnání bijí do uší svou snahou o originalitu (
"povrchní jako lak na nehty").
Ondřej Kyas je rozhodně zručný skladatel, jako písničkář se však ještě hledá. "Solárium" se tím pádem tak trochu
plácá odnikud nikam. Drobné nápady potěší, celku ale schází pomyslný vlastní
ksicht, charisma, které by dokázalo kolekci pozvednout nad průměr a udržet posluchačovu pozornost po celou přebujelou stopáž. Potenciál tu však rozhodně je, byť zatím ve značně neopracovaném tvaru.