zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 15-11 | 10-6 | 5-1

---

20. Aid Kid - Cinematographer's Journal

DJ, producent a multiinstrumentalista Ondřej Mikula je známý především jako Aid Kid, ať už jako jedno ze Zvířat jménem Podzim nebo ze seskupení Děti mezi reprákama. Vedle toho se však věnuje sólovým nahrávkám, zaměřeným především na elektroniku. A během minulého roku se propracoval ke druhé desce "Cinematographer's Journal". Ta je však naprosto odlišná od debutu. Soundtrack k dokumentárnímu filmu "Jaroslav Kučera - Deník" je inspirovaný právě životem a tvorbou originálního kameramana. Devatenáct instrumentálních skladeb překvapí především nástrojovým obsazením. Postupně uslyšíme smyčce, klavír hostujícího Jiřího Libánského, a dokonce i ukulele. Každá z položek přesně odráží aktuální dění ve snímku a podle toho je i pojmenována. "Cinematographer's Journal" je setkání dvou různých světů ve stejném bodě. Je to velice emotivní nahrávka, která se hodí nejen do klidných podzimních večerů. (Ondřej Kocáb)

---

19. Mirai - Arigató

Po masivním komerčním úspěchu debutu "Konnichiwa" mohli Mirai klidně pokračovat v zajatých kolejích rádiovek typu "Když nemůžeš, tak přidej". Sympaticky si ale na druhé desce "Arigató" vybrali o něco komplikovanější cestu. Ano, snaha zůstat přístupná co nejširší veřejnosti zůstává patrná, od toho tu jsou nenáročné písničky jako "Yahoda", "Hometown" nebo "Pojď ke mně blíž" s Benem Cristovao. Na desce produkované Ondřejem Fiedlerem se ale nachází i pár opravdu propracovaných kousků. O příjemné mrazení v zádech se postará balada "I přes to všechno" z pera Davida Stypky, která kombinuje tradiční a moderní přístup. "Achillova pata" překvapí rockovou drásavostí, "Billboardy" hloubkou. Jako celek má sice nahrávka "Arigató" i slabší místa, chuť dělat pop rozmanitěji, než je u nás zvykem, z ní ovšem dělá desku, která stojí za opakovaný poslech. (Josef Martínek)

---

---

18. Dollar Prync - Jeb Systém 2

Romský rapper Dollar Prync z pražského Smíchova se pořádně zviditelnil po vydání mixtapeu "Jeb Systém 2" na Smackově labelu Archetyp 51. Gangsta rap v českém prostředí působil vždycky směšně, nicméně Pryncův rap je jedním z mála, u kterého to tak úplně neplatí. Dollar Prync si na nic nehraje a na albu představuje rapový primitivismus v té nejkrystaličtější podobě. Jeho texty jsou plné pouliční surovosti, dealování drog, podělů, chábrů a konin. Za jednoduchými rýmy plnými slangových výrazů a stereotypů se však skrývá mnohem víc a tím je v rapu neustále omílané slovo autenticita. Prync skutečně rapuje o tom, co žije, nebo to alespoň umí prodat takovým způsobem, že tomu posluchač prostě věří. Aniž by se snažil o takzvaný angažovaný rap, dokáže vystihnout řadu problémů s patřičnou dikcí. Přirozeně se vyjadřuje k situaci kolem Romů v naší společnosti a kupříkladu v pouličním hitu "Proč cigán jede stoku" glosuje: "Chtěj nás zavřít v tomhle kruhu / mladý čáve dávaj na zvláštní školu / na každej roh nám dali hernu / a pak se ptaj more proč cigan jede stoku". "Jeb Systém 2" má moderní trapový zvuk, který zpestřuje pár oldschoolových beatů (g-funková "Nech to G bro" či patriotistická "Praha"). Dollar Prync udělal pro integraci Romů v České republice mnohem víc než seriál "Most". Change my mind. (Jaroslav Hrách)

---

17. D.Y.K. - D.Y.K.

Vojtěch Dyk se do loňského roku prezentoval pouze jako člen větších uskupení, Nightwork počínaje a B-Side Bandem konče, avšak coby zpěvák je už několik let považovaný za jednoho z nejlepších u nás. Jeho sólový debut tedy vzbuzoval velká očekávání, album "D.Y.K.", které vydal na sklonku roku, však všechna tato očekávání zcela zbouralo a předčilo. Spojení s Ondřejem Pivcem zafungovalo na výbornou. Natáčení v New Yorku s Pivcovými spolupracovníky navíc zajistilo, že výsledek má nečeský zvuk i styl. Když se zaposloucháte do desítky písniček, je vám okamžitě jasné, že se nad ní museli všichni zúčastnění skvěle bavit. Jako by se rozhodli, že se nebudou nechávat svazovat konvencemi, a tak se pustili do stylového mišmaše, který začíná někde u funku a groove, pokračuje přes starý dobrý rock 'n' roll a rock a končí u motownského soulu. Uslyšíte úžasné odkazy na Stevieho Wondera a Michaela Jacksona, to nejlepší z britského popu osmdesátých let, Candy Dulfer nebo třeba Queen. Přitom všem ale dílo nepostrádá českou melodičnost, lehkou potměšilost a smysl pro humor - však koho jiného by napadlo kombinovat rokenrol s jódlováním? "D.Y.K." je jedna z nejlepších desek, která u nás v loňském roce vyšla, a nejen u nás. Existují interpreti, kteří by nápady, které se na ní nacházejí, rozprostřeli na tři nebo čtyři řadovky a stále by se dmuli pýchou. Vojtěch Dyk se svými takřka neomezenými hlasovými možnostmi a vynalézavý Ondřej Pivec se svým skvěle fungujícím, energickým bandem jednoduše stvořili počin, který má potenciál přesáhnout hranice nejen Česka, ale i Evropy. (Tomáš Parkan)

---

---

16. MikAel - Easy

Michael Foret se rozhodl pro razantní změnu. Vystupuje nyní pod pseudonymem MikAel, zpívá v angličtině a přesedlal na electropop. A výsledkem tohoto snažení je album "Easy". Jako by dlouhá odmlka dala zpěvákovi impuls k tomu dělat věci jinak. Hned v otvíráku "Breathe On" kombinuje veselý folk s vlnivým, potemnělým electrem. Chladnější, severským popem ovlivněné skladby pak přece jen prozáří čistá letní hitovka "Easily". Končí se však na hořkou notu. "See U In Hell", vzkazuje totiž zpěvák za doprovodu tíživé elektroniky. S Luďkem Fialou vytvořil MikAel skutečně barvitou desku. To už ostatně naznačuje její vlastní obal. Na nahrávce, která se nebojí s tuzemským popem pěkně zacloumat, sice nalezneme pouze osm skladeb plus jeden živý bonus, sázka na osobitost a kvalitu však vynesla Foretovi 16. místo v našem žebříčku. Na další dávku lehkosti a svěžesti tak, doufejme, nebudeme muset čekat dalších deset let! (David Böhm)