Jak říkáme v redakci - rock se s rockem (a popem) sešel, a tak je na čase vše zrekapitulovat a vybrat ta nejlepší alba s letopočtem 2019. Čtrnáctka redaktorů a redaktorek by ocenila celkem sedmašedesát domácích (českých a slovenských) desek. Tohle je finální dvacítka a příčky patnáct až jedenáct.
zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 10-6 | 5-1
15. Mňága a Žďorp - Třecí plochy |
Mňága a Žďorp si poslední roky jede v koncertní a vydavatelské oblasti to svoje. Koncertuje stále a všude, desky
předprodává pomocí crowdfundingu, v oblasti hudební se ale pozvolna proměňuje - nebýt charakteristického zpěvu
Petra Fialy, někdy by ani nezněla jako klasická Mňága. Na posledním albu "Třecí plochy" ve svém hudebním pátračství kapela došla zatím nejdále. Jasně, ti, kdo ji znají jen z pár hitů, které zaslechli v průběhu let, si ani nemusejí ničeho všimnout, ale fanoušci, kteří mají všechny její desky i písničky v malíku, musejí uznat, že takový hudební posun asi nikdo nečekal. Jazzová coververze skladby "Je to nejistý" původně od
J.A.R. na začátku a swingová písnička "Svítáníčko" na závěr mezi sebe uzavírají další desítku písní, v nichž nechybí spousta hostů, žánrových úkroků, ženských vokálů a různých překvapení. Fialovy texty zůstaly pevným bodem, od kterého se formace může odrazit, snad jen více poslechů ukáže, že songy sice mají mnohem barevnější kabátky než dříve, jakmile ale překvapení z nich pomine, vyjde najevo, že skladatelsky se Fialovi v minulosti přece jen dařilo o něco lépe. Ale jen o trošku. (Honza Balušek)
Když vám něco s někým jde, je dobré to dělat. Bylo proto velice příjemné číst před dvěma lety zprávy o tom, že
Ema Brabcová a Filip míšek opět našli společnou řeč a budou pokračovat v cestě nazvané
Khoiba. Protože jim to spolu jde. Eponymní kolekce volně navazuje na předchozí počiny, částečně je rozvíjí, zároveň ale nevymazává nic z toho, co je pro tvorbu této dvojice charakteristické: melancholickou náladu, minimalistické beaty, ryze elektronické zvukové (a někdy i hlukové) plochy a Emin odosobněný vokál. Mezi jedenácti novými kousky sice nenajdete tak silné skladby, jakými jsou třeba "Terribly" nebo "T.I.M.E." z nepřekonatelného, čtrnáct let (!) starého alba "Nice Traps", o svou porci skličující atmosféry ale rozhodně nepřijdete. (David Věžník)
Tip Hany Bukáčkové: MEOW! - MEOW!
Jako odjištěná bomba vtrhla na punkovou scénu skupina
MEOW!. Čtveřice, která patří právem mezi největší objevy loňského roku, vzešla ze zkušených muzikantů. Její eponymní debutová deska vznikla pod producentským dohledem Thoma Frödeho a zaujme na první dobrou jak vizuálně povedeným obalem, tak hudbou. Klasický punk, který si na nic nehraje, živočišný, úderný, energický, uštěkaný (nemyšleno nijak hanlivě), ale i jemný, navíc podpořený zapamatovatelným frontmanovým hlasem. Na devítipísňové placce čítající necelou půlhodinku najdete otisk toho nejlepšího ze současného punk rocku.
13. Bára Zmeková - Lunaves |
Písničkářka
Bára Zmeková sice zaujala již svým debutem "Ještě kousek", svůj nezpochybnitelný talent ale dokázala naplno rozvinout až na loňské nahrávce "Lunaves". Tak barvitých počinů se na tuzemské scéně nerodí zrovna přehršel. Zmeková nedisponuje širokým rozsahem ani vokálními kudrlinkami, její síla tkví v něčem docela jiném. Obdivuhodná je především práce s dynamikou skladeb a se zvolenými aranžemi. A není to jen případ snové "Svatojánské", jedné z nejkrásnějších písní, která česká scéna v uplynulém roce nabídla. Zaposlouchejte se třeba do skvěle zvoleného akordeonu v "Karlíně", trombónu v "Ještě mě drž" nebo do poklidně mrazivého violoncella v "Kostře". "Lunaves" je album nezašpiněné tendenčností a
mainstreamem, vystavěné na čisté lásce k hudbě a až akademické muzikálnosti. A takových počinů je nutno si všímat. (Ondřej Hricko)
12. Prago Union - Perpetum Promile |
Pořád stejní a přitom tak jiní. U
Prago Union se stále drží směr. Beaty jsou old-schoolové, flow si plyne stále stejně a slovní obraty jsou pořád bezkonkurenční. A to je to hlavní. Adam Svatoš má dar slova jako nikdo jiný na české hudební scéně. A když jste nejlepší, co vám zbývá jiného než překonávat sebe sama? Nemá smysl se dohadovat, jestli je lepší deska "HDP", "Dezorient Express" nebo třeba právě tato. Na všech vždycky najdete lyrické mistrovství, všelijaké hříčky, hrátky a hlavně nulovou porci ega. I proto je
Kato tak skvělý. Nerapuje o twerkujících prostitutkách, ale o tom, jak se zase včera zapomněl v baru. Jak ho (ne)mění rozrůstající se rodina. A jak se místo motoru ve své muscle káře vrtá ve svém nitru. Upřímnost až na dřeň. A to se cení. Král zůstává králem. (Jan Trávníček)
11. Jelen - Půlnoční vlak Michala Tučného |
"Je to víc než deska coververzí," ujišťoval už před vydáním producent
Martin Ledvina. A měl pravdu. Skupina
Jelen uchopila repertoár
Michala Tučného, jak nejvkusněji to jen šlo. Požehnání dostala přímo od jeho rodiny, nesahala však vždy po těch největších hitech. Důraz kladla především na to, aby zvolené písně zapadaly do jejího vlastního repertoáru. Slyšíme tedy našlápnutý refrén "Spím v obilí" nebo epičtěji zpracovanou "Pověste ho vejš". Je tu ale také několik intimních písniček, ve kterých vás až zarazí, jak uvěřitelně je zpěvák Jindra Polák podává. Například "Jak chcete žít bez koní" nebo "Cesty toulavý". V baladě "Modrá z džín" zase výrazově exceluje hostující
Míša Tučná. A zmiňme i "Nashville", song, který kapela objevila jako demonahrávku na kazetě od zpěvákovy rodiny. Druhou sloku dopsal sám Jindra Polák. Přivedl tak k životu píseň, která by jinak nejspíš navždy zůstala skryta uším posluchačů. Termín
deska coververzí tady opravdu není na místě. "Půlnoční vlak Michala Tučného" si v diskografii Jelena zaslouží plnohodnotné místo vedle klasických studiových alb. (Josef Martínek)
