Nahrávka "Cassandra Lied" vyšla příjemně nečekaně, pár měsíců po vinylové kolekci raritek "Under the Radar", která do jisté míry mohla fungovat i jako uzavření jistého tvůrčího období Phila Shoenfelta. Na novém albu, které je skutečně sólové a jeho přebal nezdobí žádné jiné jméno (jako nedávno Bruno Adams) ani žádné and či &, je tento Brit jen sám za sebe, a pokud správně pročítám jeho diskografii, je to jev, který ve spojitosti s čerstvým materiálem nastal naposledy před nějakými deseti lety. A to už nějaká doba je. "Cassandra Lied" je ovšem v tomto ohledu záplata více než slušná, prostor daný formátem CD využívá prakticky bezezbytku.

Po několikerém návratu do vlastního archivu má nové album příchuť něčeho výrazně čerstvého, zároveň však staví na jistotách dřívější tvorby. Shoenfelt je rocker ze staré školy, zde se však lehce odchyluje od zemitého bigbítu a dává přednost zklidněnému - nikoliv však unylému a nedejbože nudnému - rockovému písničkářství. Na mysl se derou zamyšlení básníci ulice Lou Reed nebo Patti Smith, ale i zenový mistr Leonard Cohen. Všichni ti stavěli do centra své tvorby v jádru obyčejné příběhy. Ne pouhé historky s pointou, na vyprávění, která mají svůj myšlenkový podtext a pootevírají vrátka do myslí protagonistů.

Album "Cassandra Lied" je těchto životem profackovaných příběhů plné. Ať už je to zabijácká "Psycho", "Complicated" o nejistotě v soužití s jinou lidskou bytostí či podobně orientovaná "I Hate Myself Today". Každá ze skladeb má ale i svou druhou rovinu, ke které se nejvíce hodí přídavné jméno existenciální. Někdy je výraznější, třeba v rozhovoru s Bohem (?) v "Ressurection Day".

Texty působí jako vzpomínky, jako již neúplné sny a iluze v mlze (v tomto ohledu je velmi případně použitá fotka na přebalu). Ne nadarmo jsou téměř všechny v ich-formě: lépe vynikne jejich osobní zaostření, které si nehraje na objektivní zobrazení reality. Propojuje se v nich onen přímočarý pohled Reedův s Cohenovou lyrikou a Schoenfeltovou schopností navázat dialog s jakousi vyšší existencí. Celek působí mnohem zamyšlenějším dojmem, než tomu bylo na kterékoliv z jeho předchozích řadovek, byť ty si, celkem přirozeně, s věcmi mezi nebem a peklem s oblibou pohrávaly rovněž.

Jistý posun nastal i v hudební formě. I tady přibyly další vrstvy. Přímočarost, lehce ovlivněná punkem a divokým mládím, byla překryta jiným přístupem. Punk je tu stále, přibyla ale předpona post-. Nahrávka se tak může opřít o hutný, rytmický podklad, na který jsou navršené vrstvy kytar a střídmě použitých syntezátorů. Zvuk alba působí masivním dojmem, mixem však není natlačen dopředu, tím hlavním zůstává zpěv a sdělení. Pravda, trochu by mu prospěla větší variabilita - v případě výrazné stopáže zvící téměř osmdesáti minut by to na škodu nebylo.

Nemohu se ubránit dojmu, že "Cassandra Lied" je v jistém ohledu deskou lehce bilanční, sebezpytující, plnou přemýšlení nad sebou samým a vlastním životem. Výpověď je to ale upřímná, nepřikrášlovaná. Shoenfeltovi múza přinesla dlouhou řadu nových, silných skladeb ("Fly Away", "Ressurection Day", "Psycho", abychom jmenovali alespoň několik), které by do budoucna měly mít místo na výběrech toho nejlepšího, co tenhle muzikant napsal.