Britská formace Coldplay je bez diskuzí jednou z největších současných kapel. S novou deskou "Everyday Life" ale Chris Martin a spol. neplánují vyjet na turné a určitě za to nemohou jen obavy z ekologických následků, jak prohlásili, ale také fakt, že album se k živému hraní na stadionech zrovna nehodí. Kolega Honza Trávníček nahrávku velmi důkladně rozebral v rozsáhlé recenzi, kterou korunoval obstojnou, ale přece jen ne skvělou známkou 7/10. V makrorecenzi se s ním v číselném hodnocení shodli tři další redaktoři, jeden dal pouze pět bodů, a tak se průměrný výsledek zastavil na 65 %. Níže najdete důvody, proč jsme hodnotili tak, jak jsme hodnotili.

---

Honza Balušek - Luxusní EP s bonusy (7/10)
Vztah ke kapele: Neslyšel jsem úplně všechny desky, ale většinu z nich určitě. Některé písničky mi přišly (hlavně emočně) geniální, jiné téměř zbytečné. Ale rád je mám.

Když se v minulých letech o nějaké kapele psalo, že hodlá hudebně experimentovat, téměř vždy to souviselo s využitím elektroniky. Coldplay ovšem svou experimentální desku posunuli úplně jiným směrem - je naopak daleko introspektivnější, klidnější a hudebně hledají spíše ve spolupráci s jinými muzikanty, kterým někdy nechají úplnou vládu nad celou písní. Jako celek "Everyday Life" bezpochyby funguje, ale jen na prvních pár poslechů. Poté už všechna ta intra, outra a nástřely skladeb, které se jim nechtělo úplně produkčně dodělávat, člověk radši přeskočí a udělá si výrazně kratší playlist, v němž figurují kompletní písničky. "Daddy", "Arabesque", "Orphans" či titulní "Everyday Life" jsou bezpochyby skvělé kusy, kterých se nedá nabažit. V jiných částech playlistu se ale nedá zbavit dojmu, že experimentování kapela nenechala dorůst do takové míry, aby byl výsledek alespoň stejně zajímavý, natož zajímavější, než jejich typicky coldplayovské písničky. Body ale skupina rozhodně získala za uvedení nahrávky na scénu - všechny ty inzeráty v lokálních novinách, speciální koncert v Jordánsku, celé grafické zpracování a podobně... Tohle se jim rozhodně povedlo.

---

Dan Hájek - Různorodost dělá z "Everyday Life" to, co na Coldplay obdivujeme (7/10)
Vztah ke kapele: "Speed Of Sound" a "Fix You" mi vytvořily ke Coldplay pevné pouto, které, i když se někdy trochu oslabí, trvá i s dalšími deskami.

Coldplay mě vždy bavili proto, že hledali správné výrazivo pro melodiku a místy vytvořili hodně košaté, na aranže bohaté kompozice. V tomto ohledu působí "Everyday Life" asi nejvíce rozmáchle, až překombinovaně, ale s každým dalším poslechem vše do sebe více a více zapadá. Tuto desku lze vnímat i jako koncepční (nejen díky onomu rozdělení na části "Sunrise" a "Sunset"), věnuje se životnímu cyklu a vztahům napříč generacemi, což vytváří onen tmelící element celého alba. Hudební rozkročení zjevně vycházelo z míst, na kterých se natáčelo, a výsledek tak nesklouzává ke zbytečnému opakování. "When I Need A Friend" coby gospelová variace na téma přátelství je odzbrojující a ono střídání kratších a delších skladeb napomáhá běhu vyprávění příběhů. Naopak "Orphans" prezentuje jejich nejtypičtější tvář. "Everyday Life" je pro mě návratem ve velké formě, přesto se nemohu ubránit dojmu, že mě zatím nesemlelo tak jako svého času "Ghost Stories". To mi v porovnání nabízí ucelenější a sevřenější obraz tvorby této party.

---

Jakub Malar - Hudební experimentování à la Coldplay (7/10)
Vztah ke kapele: Až do alba "Mylo Xyloto" patřili k mým oblíbencům. Od té doby čekám, kdy mě opět překvapí.

Čistě z komerčního hlediska jsou britští Coldplay již několik let na vrcholu a určitě z něj ještě nějaký čas nespadnou. Co se týče toho tvůrčího, tam to již nějakou dobu skřípe a v poslední dekádě je kritici víceméně odepsali. Jenže to jde snadno, když skládáte hudbu, která má fungovat především na stadionu, ale na deskách jí chybí emoce (snad s výjimkou některých skladeb z alba "Ghost Stories"). O to víc překvapí, že nejnovější počin nabízí především hudební dobrodružství a některé nápady lze zařadit k tomu nejzajímavějšímu v jejich kariéře. Jestli bych měl doporučit jedinou skladbu, kterou by si měl pustit každý, který nad kapelou již dávno zlomil hůl, tak je to "Arabesque". Kompozice s příchutí blízkého východu, v níž se kapela spojila s legendou afrobeatu Femim Kutim a belgickým zpěvákem Stromaem, zní jak z jiného světa. Slabších momentů je na albu sice dost, ale celková atmosféra je hravá a uvolněná. Pokud by mělo být příslibem věcí příštích, máme se ještě na co těšit.

---

Ondřej Michal - Coldplay natočili desku, zapomněli k ní ale přiložit návod k použití (5/10)
Vztah ke kapele: První dvě alba mě baví dodnes. Poslech těch dalších je jenom ztrátou času.

Coldplay patří bez debat k největším hvězdám současného hudebního nebe. Jsou v pozici, kdy mohou vydat prakticky cokoliv, třeba nahrávku chrápání Chrise Martina a fanoušci ji budou bezmezně opěvovat a vynášet do nebes. A to je přesně ten správný čas na vydání "experimentálního alba", rozuměj desky, jakou by jim za jiných okolností vydavatelství hodilo na hlavu. Více než řadová kolekce působí "Everyday Life" dojmem snůšky odřezků, které jim při natáčení opravdových desek zapadly za mixážní pult. A když je pak uklízečka našla, bylo jí je líto vyhodit. Coldplay jsou hodní kluci, kterým záleží na přírodě, proto se před vydáním alba nechali slyšet, že nevyjedou ani na turné. A jistojistě to mysleli upřímně a vůbec nešlo o marketing. A i kdyby ano, bylo by to stejně jedno, protože "Everyday Life" se jim zkrátka nepovedlo. Přitom je tam všechno, na co si jen vzpomenete: sborový zpěv, gospely, smyčcové nástroje, dechová sekce nebo hostující arabská zpěvačka. Bezva, jenže co je to platné, když to dohromady tvoří shluk nesourodých polotovarů a hudebních torz bez hlubšího konceptu? Situaci nezachrání ani "Church", která dá vzpomenout na starší tvorbu. Těžko říct, k čemu je nová deska vlastně dobrá. Možná by k ní kapela měla přikládat návod k použití.