Že Billy Corgan dlouho nevydrží jen tak bezhlavě posedávat, se dalo čekat už v okamžiku, kdy byl ohlášen rozpad Smashing Pumpkins. Paličatý, diktátorský, produktivní, nesmlouvavý, úspěšný, tím vším prý "pan plešatá hlava" byl a bude. Když se vcelku krátce po konci původního souboru vynořily zprávy, že Corgan a pár jeho přátel vystoupilo na několika klubových koncertech v okolí Los Angeles, jen málokdo byl překvapen. A málokdo bude překvapen při poslechu debutové desky "Mary Star Of The Sea" téže skupiny, kterážto se pojmenovala Zwan.

Upřímně - pokud by v čele Zwan nestál Billy a neobklopil se relativně zvučnými jmény, bylo by lze úspěšně pochybovat, jestli by Zwan, resp. tato hudba vůbec měla šanci na vydání u některého z labelů. "Mary Star Of The Sea" je totiž příjemný, ale veskrze obyčejný kytarový rock s občasnými přesahy kamsi ve směru grunge. Rozhodně deska potěší ty, kteří nesouhlasili s postupným "měknutím" Smashing Pumpkins. Ne snad, že by novinka Zwan byla hodna srovnávání s "Mellon Collie...", ale nepochybně je energičtější než třeba "Adore". To je ostatně hlavní deviza desky, její zvuková rozmanitost. "Mary Star Of The Sea" není stereotypní a především kvůli tomu zaslouží Zwan pochválit, neboť na albu se vzájemně doplňují dojemné ploužáčky ("Of A Broken Heart") s kytarovými peckami plnými ostrých kytar ("Ride A Black Swan") a rozverným rádiovým popem ("El Sol").

Novému projektu Billyho Corgana nechybí pochopitelně silná melodičnost, jíž disponovali "smašini", staví ji ovšem tentokrát na typickém schématu, kdy stejný prostor dostávají polohy akustické, striktně elektrické, pomalé i svižné. V podstatě můžeme říci, že Corgan se vrátil, nechal se inspirovat starým dobrým big beatem, nic neponechal náhodě a soustředil se na klasické písničky, v nichž k posluchači promlouvá jasným rockovým jazykem, netahá jej za klopy a nepokouší se o nějaké experimenty. Co si však mohl odpustit, je čtrnáct skladeb, protože zdaleka ne všechny jsou natolik zábavné, atraktivní, prostě dobré, aby stálo za to jim věnovat pozornost. Jak tomu bývá zvykem, především závěr desky se už nenese v sympatickém počátečním tempu. Dost možná se vám tedy stane, že budete album vypínat po desáté "Baby Let’s Rock".

Od "Mary Star Of The Sea" určitě nečekejte zázraky. Každopádně Corganovi pomohlo uvolnění ze sepjetí svěrací kazajky Smashing Pumkins, na které měla většina veřejnosti i v době klesajícího zájmu stále vysoké požadavky, coby na žánrotvorné seskupení, jež svými cédéčky určovalo vývoj rockové hudby devadesátých let. Od Zwan se toho příliš neočekávalo, nikdo vlastně pořádně nevěděl, co budou hrát, jak budou znít a hle!, Corgan přišel s pohodovou, v rámci možností nápaditou deskou, o níž můžeme jen stěží říct, že se stane kultovní. To ale platí o téměř všem, co dnes vychází. Takže pochvala, Billy, pochvala od nás!