Začátek koncertu však nadějně nevypadal. Ačkoliv ho zahájila dobře známou dvojicí "Nelítám nízko" a "Vždycky se budeme znát", publikum reagovalo mimořádně vlažně. S příchodem Kühnova dětského sboru na energickou pecku "Až mě zachráníš" ale znatelně pookřálo a dál už se pokračovalo jen lépe a lépe.

Mohlo za to i zpěvaččino nespoutané charizma. Anna K. nesází na nacvičené proslovy nebo dlouhé děkovné řeči, pouze spontánně reaguje na aktuální dění. "Já mám sice odposlech, takže skoro nic neslyším, ale tamhle něco vrzlo, že? Jo aha, klouby," pobavila například bezprostředně snad všechny přítomné. Právě tímto vřelým přístupem vykouzlila v Hybernii příjemnou, hřejivou atmosféru. "Mně se hrozně líbí, když všichni máváte do rytmu. Kéž byste se viděli," pochválila si také.

Nešlo však pouze o zábavu, muzikantka ve správných momentech patřičně zvážněla. Stalo se tak například během nadčasového "Nebe" nebo nádherného "Tamaryšku". Žádné tlačení na emoční pilu, pouze vkusně prožitá performace povedených textů Tomáše Varteckého. A čert vem, že to třeba místy hlasově trochu ujelo, kapela se činila neustále. Speciálně za vypíchnutí stojí zapálená práce perkusisty.

A jak se vlastně povedlo melodie zakustičnit? Třeba taková "Mezi kostmi", obnažená pouze na klávesový doprovod, zní snad ještě lépe než na desce. Skladbu "Děti květin", z nějakého důvodu koncertní stálici, by snad stálo za to vyměnit za něco svěžejšího, a to i přesto, že při ní Luciana Krecarová s foukací harmonikou ožije ještě více. Když už bychom měli zůstat u těch dětí, co si střihnout třeba "Děti krásy?"

Anna K. nikdy nebyla a zřejmě ani nebude megalomankou. Pódium vzadu tak zdobila pouze vlnitá látka, na které se během večera měnily barvy. Velmi to prospělo třeba narůžovělé písni "V malinách". Za vrchol večera lze jednoznačně považovat "Co mi za to dáš", která představuje zpěvačku takovou, jakou ji máme nejradši: energickou, pozitivní a rozvernou. A ano, právě zde publikum hromadně povstalo - a až do přídavkové, klidnější části v této poloze ochotně zůstalo.

Šlo tedy o velmi povedený zážitek, který i díky "Vzácnýmu dnu" naladil na vánoční atmosféru. Anna K. se představila v jiné poloze, které se už definitivně nemusí bát. Světlo totiž lze rozdávat i bez mohutných popových aranží.