A hned na začátek je třeba říct, že s albem podařeným. Už to není ta hrubozrnná Vanessa z profetovaných devadesátek ani lehce do industriálu hozená Vanessa v období svého návratu se studiovkami "Ave Agony" a "Antidotum". Na "Ghost Army" povstává další reinkarnace uskupení, jež se tentokrát prezentuje jako trio Samir Hauser, Moimir Papalescu a živý bubenický stroj Jaroslav Stuchlý. Nadále chybí někdejší hudební mozek kapely Daniel Rodný.

Ztráta je to citelná, slyšitelná, novému materiálu to však na kvalitě neubírá, zvláště vzpomeneme-li si na hudebně lehce bezradné "Antidotum", které zvukově navazovalo na "Ave Agony", na němž se Rodný ještě podílel. To se o desítce (respektive jedenáctce - CD verze obsahuje píseň navíc) nových skladeb dá říct jen obtížně. Možná je to i větším množstvím producentů, kteří se na natáčení podíleli: o většinu se podělili právě kmenový člen skupiny Papalescu a Key Head, svou troškou do celku přispěli Tomáš Mutina z Terminal State a THXM a také členové Disharmony. A i přes široký rozptyl producentů má tato česko-slovenská (dva posledně jmenovaní jsou ze Slovenska) sestava jednotnou náladu a zvuk. O ten se ostatně postaral Amak Golden ve svém studiu.

"Ghost Army" dusá moderně, hudebně barevně, přesto stejnoměrně temně. Zároveň jsou trochu obroušené jak divoké EBM, tak industriální hrany, novinka tak působí lehce poklidnějším dojmem. Prim hrají syntezátory a jejich chladný retro zvuk, fuč jsou hrubé kytary. A tento návrat k výhradní elektronice a výraznějšímu množství samplů Vanessu pevně ukotvuje v hudební současnosti. Je v tom onen oblíbený retro feeling, "Ghost Army" však není nějakým pomníkem vlastní hudební minulosti. Skupina se stále dovede posouvat.

Co však zůstává, je schopnost těchto bardů sekat kolem sebe hlava nehlava. Jejich zvrácený pohled na svět ani po letech nepřichází o charakteristickou temnou poetiku. Je to hlavně schopnost Hausera coby textaře (a svébytného performera, u kterého se jeho druhé já Bruno Ferrari projevuje v nepřeslechutelném talentu podat text s jistou dávkou nevlezlé teatrálnosti). Nikdy nebyl velký básník, v textech písní ale vždy dovede vykreslit atmosféru pár slovy a nekompromisně seknout do živého. Temné historky typu "Matka je zlo" a "Fotr v lochu" (že by dvojice sociálních studií nepřikrášlované reality života?) mu jdou na výbornou stejně jako obrazy dekadentních sexuálních večírků, v nichž se nebojí rýpnout si i do politiky ("Mr. 4/8"). Nepletu-li se, novum je širší přesah v podobě "Captagon" a "Špína Evropy", na hit a koncertní stálici aspiruje "Nepodobat se jim", svým způsobem nová hymna všech, kteří stojí mimo dav.

Vanessa vždycky stála stranou - provokovala, byla svá, citlivější povahy doslova popouzela. A ani v nové reinkarnaci na "Ghost Army" to není hezký poslech. Zároveň ale svým speciálním jazykem ukazuje prstem na problémy, které tu jsou, a na fakt, že my máme tendenci dívat se stranou. Tahle banda má prostě stále talent na to drapnout posluchače za vlasy a vymáchat mu ksicht ve špíně. A v tom je její až obdivuhodná životnost, která překonala již několikerou smrt.