O Temples se skutečně mluví v superlativech snad na všech frontách už od vydání debutu "Sun Structures". Svůj status velkých nadějí kytarového rocku potvrdili i na aktuální třetí desce "Hot Motion". Tu stejně jako předchozí nahrávku "Volcano" představili v Praze, jen prostory Paláce Akropolis vyměnili za větší. Do Roxy s sebou tentokrát přivezli ještě španělskou písničkářku Anni B Sweet.

Ta před zvolna plnícím se klubem započala svůj set o pár minut dříve, než bylo avizováno. Ačkoliv je zpěvačka se svými čtyřmi alby již zkušenou umělkyní, na pódiu působila až legračně nesměle a bázlivě. Tedy alespoň v momentech, kdy nerozeznívala svůj silný vokál. V tu chvíli bylo jasné, čím si získala srdce hlavních hvězd večera. Ana López Rodríguez, jak se rodačka s Malágy ve skutečnosti jmenuje, si ve své tvorbě pohrává s indiepopovými, folkovými i lehce rockovými prvky a sází především na taneční feeling, který vyloženě vybízí k bezděčnému pohupování.

Úsměvným momentem bylo, když jí hned zkraje druhé písně, kdy už její doprovodní hudebníci nastartovali své instrumenty, spadlo capo, a ona tak musela s omluvami song zastavit. Zkrátka roztomilost sama.

S nástupem Temples bylo Roxy už slušně zaplněné a přítomní uvítali kapelu bouřlivým potleskem. Její členové včetně doprovodného bubeníka Rense Ottinka, kterého si trio bere s sebou na turné, vypadali skutečně, jako by je do současné Prahy někdo přenesl v čase ze 70. let. Vizuální mix Rolling Stones, T. Rex, Queen a vůbec celé té proslulé éry dokázali dotáhnout k dokonalosti, včetně účesů, pohybů i zvuku.

Set odstartovali skvělou peckou "The Howl". Jedna z nejsilnějších skladeb z novinky si hned získala publikum, které skupině připravilo skvělé zázemí. Zpívalo texty, nadšeně reagovalo na každou píseň setu, zvláště pak na čerstvé kusy z "Hot Motion", tančilo, tleskalo, dokonce i na vyznání lásky došlo. Chemie mezi pódiem a zbytkem sálu byla hmatatelná, a to i přes to, že Temples nejsou žádní extroverti a prezentace jejich tvorby byla vlastně podobně jako u předskokanky poměrně nesmělá.

To ale Pražanům nebránilo tomu, aby si je zamilovali. I letmý úsměv na velmi mladistvých tvářích hráčů vyvolal bouřlivý potlesk, stejně jako když zpěvák James Edward Bagshaw popíjel plzeňské.

Závěr večera pak obstaraly hitovky "Atomise" a "Shelter Song". Zvlášť první jmenovaná byla hudební lahůdkou - počáteční poklidné tempo muzikanti proměnili v zuřivou kytarovou exhibici. Přídavek ve formě "Mesmerise" byl pak už jen příjemnou tečkou na závěr povedeného večera.

Tyhle cestovatele časem z dob pradávných počátků rocku si Praha zamilovala. Doufejme tedy, že se na další návštěvu Česka staví dříve než za další dva roky.