Jít na koncert Vypsané fiXy většinou není sázkou do loterie, protože jejich vystoupení bývají zhoubně živelná, stejně jako ironicky vtipná. Na křtu ve Futuru ze čtvrtka 13. března jakoby bylo ironií plýtváno po litrech, nikoli však přičiněním kapely, spíš božím zásahem. Už když se představila hostující skupina Overground a dohrála třetí písničku, kytaristu Joe Karafiáta začalo zlobit kombo. Pro tuto chvíli ještě muzikanti zapeklitě paličatý přístroj přemluvili a ten je nechal odehrát více méně v poklidu celých jim vyhrazených třicet minut. Kdo z přítomných již debutovou desku znal, nemohl být zklamán, protože Whiskyho kolektiv neponechal nic náhodě a odehrál standardní set, během něhož masíroval okolo stojící a přihlížející diváky pravověrným rock'n'rollem o ještě o kus dynamičtějším, než jak vyznívá z alba. Pochopitelně nemohla chybět herečka Dorota Nvotová - manželka Whiskyho a členka souboru, která zpívala, hrála na saxofon a na piano a trochu se styděla (takřka vůbec nepohlédla mezi návštěvníky). Zato její choť, občanským jménem Milo Láber, neodložil z ruky sklenici piva, ani úsměv z tváře neztratil a dokola se vesele pohupoval a chraplavě vykřikoval jejich "Primitive RAK & Roll".

Overground svou půlhodinku slávy zakončili přesně ve 21:30. Nastalo prázdných dvacet minut, během kterých občas někdo něco sklidil z pódia, ale vesměs se nedělo nic. Až těsně před příchodem Vypsané fiXy se intenzita jevištního pohybu zvýšila. V rozporu s refrénem úvodní písně "Pohyb, oheň, šluk a dým" se v prvních řadách skrumáž zahušťovala, pomatení mladí punkeři a punkerky si mermomocí užívali svých lokálních pět minut slávy, když "jenom kvůli cigárum" pobíhali z jednoho rohu pódia na druhý, ale celé Futurum (nebylo vyprodáno, ale návštěva stála za to) se evidentně dobře bavilo. Márdi nezapomínal sem tam přihodit nějakou vtipnou poznámku, pozorovat Mejna při práci - jak se s basou mazlí a vychutnává si každý okamžik - bylo samo o sobě "poučné" a velmi legrační, ani Mejla nezůstal stranou. Nevím už, při které skladbě to bylo, ale prostě mu selhalo definitivně kombo. A tak odešel, takže ze dvou kytaristů byl rázem jeden. Avšak Márdiho tento handicap nevyvedl z míry a dál si mydlil tu svou, došlo na většinu písní z novinky "Bestiálně šťastní" (namátkou "Štěstí Jimi Dixona", "Domácí motokrosař", "Žebříky", "Hlava") i na pecky z debutu (nemohly pochopitelně chybět "Stereoid", "Nina", "Uganda", "Lunapark" atd.).

Těsně před přídavkem Márdi trošku cynicky prohodil, že je škoda, že s nimi nemůže hrát Mejla, ale že to vlastně nevadí. V podstatě měl pravdu. Vypsaná fiXa ukázala nejen, jak snadno se dá improvizovat, aniž by to nutně muselo posluchače šokovat či nudit, ale také předvedla, že po těch minimálně třech letech hektického koncertování (přes sto vystoupení ročně) se z Pardubických stali ideální baviči, kteří mísí humor s myšlenkou, punk s rock'n'rollem, a tak trochu i koncerty s divadlem. Zkrátka ve čtvrtek 13. března zažilo Futurum a všichni v něm příjemný, tvrdší hudbou nabitý večer, kterému i přes technické problémy v podstatě nic nechybělo. I deska se polévala, jasně, zkropili ji přátelé z Wohnout, Divokýho Billa, Letů mimo a Walk Choc Ice, ale jelikož bylo patrné, že tomuto aktu nikdo nepřikládal velkou váhu, ani jsem ho nechtěl zmiňovat...

Vypsaná fiXa, Overground, křest desky, Futurum, Praha, 13.3.2003