Hledání správné polohy pokračuje. Kdo Voxela sleduje delší dobu, ví, že různými hudebními přerody už prošel. Začínal na castinzích v SuperStar, pak pomocí textu Xindla X nazpíval v roce 2012 svůj první singl "V síti". A pak se toho stalo ještě moc. Proslavil se díky textům Pokáče, který nakonec rozjel vlastní kariéru a svého klienta v popularitě ještě překonal. Vyzkoušel si elektro-pop pro rádia i čistě akustickou, folkovou podobu. S ní byl zatím nejúspěšnější. Hrát sám ho ale přestalo bavit, a tak, snad po vzoru Tomáše Kluse, začal zvát na pódium nejen další muzikanty, ale i svou ženu. A téměř všichni ti, kteří jeho cestu pozorovali nebo mu i aktivně pomáhali, se vměstnali do Paláce Akropolis, údajně největšího klubového prostoru, který zatím vyprodali.

Nejprve prostor ovládl Michal Horák. Jeho jméno už jste mohli v posledních letech několikrát zaznamenat, vítěz CzechTalentu Zlín 2013 už se představil jako předskokan na turné Chinaski, Tomáše Kluse nebo Pokáče, s nímž ostatně sdílí podobný styl psaní textů a situačního humoru. Milovník češtiny a starých motocyklů publiku představil své písně o dědovi, Němce, holce z autobusu, kterou nikdy neoslovil, nebo mrtvém křečkovi. Ta byla ostatně úplně nejvtipnější, najdete ji pod názvem "Hej teto".

Netrvalo dlouho a na stage naběhl i Václav Lebeda alias Voxel. S úsměvem od ucha k uchu a svou typickou srdečností naplno uvedl nejen staré a nové písně, ale i kapelu ve složení Cágo (baskytara a Voxelova tetování), Dominik Kopečný (bicí) a Jamie Oswald Skácelík (akustická kytara, ukulele). Ve spojení s nimi jeho muzika dostala nový rozměr a bohatší nástrojové obsazení jí sedí.

Prostor dostal i z poslední řady Hlasu známý Peter Juhás, který byl v kapele původně, nakonec ale kvůli časové vytíženosti právě ve zmíněné reality show musel přenechat místo Skácelíkovi. V tandemu s Voxelem tak na pódiu dostal prostor pro jednu vlastní píseň.

Hostů bylo ale více. Kromě zmiňované ženy Marušky, která si zazpívala i zahrála na klavír, si s předskokanem i hlavní hvězdou střihli duet také Pokáč a Michal Horák, na balkóně si diváci mohli všimnout Pavla Callty a samotný křest obstaral Kuba Ryba z Rybiček 48. Ani jeden z obou posledně zmiňovaných se ale do hudebního programu bohužel nezapojil.

A zatímco na první řady a radostí málem explodujícího milovníka Jasona Mraze dopadaly z druhého patry bubliny, přistihl jsem sám sebe, že se vlastně tolik nebavím. Jednak za to může fakt, že zatímco Pokáčem napsané texty jsou o parník lepší, než to, co nyní píše sám Voxel, jednak také prozření při přesunutí kapely na malé pódium u zvukaře, kde se dostalo na natáčení materiálů pro příští videoklip. Právě tam se totiž pánové dali do písně, kterou prý mají všichni moc rádi. "Severní vítr".

Teprve při trochu nefér srovnáním s letitou klasikou mi došlo, proč sedmadvacetiletému zpěvákovi nemůžu fandit tolik, kolik bych sám chtěl. Zatímco "Severní vítr" má děj, kouzelné slovní obraty a hlavně hloubku, otec dvou dětí zatím pořád ještě přeslazeně zpívá spíše o banalitách. Témata v jeho tvorbě jsou obecná. Všední. A nezajímavá. Rýmy jsou předvídatelné. A je úplně jedno, jestli to pak zabalí do irské lidovky nebo ostravského dialektu. To je na tom přece to nejjednodušší. U písničkáře jsou ale nejdůležitější texty.

Pokud se tedy Voxel ještě nedostal do fáze, kdy by chtěl prezentovat nějaké své světonázory (v novince "Ať se plní sál" se o to alespoň trochu pokusil - byť i za ní stojí Pokáč), mohly by snad jeho příští texty obsahovat více slovních hříček nebo vtipu. I to by mu obrovsky pomohlo rozšířit fanouškovskou základnu a vykřesat z desky nějaký ten hit. Prozatím jediným z prezentovaného setlistu, ke kterému má smysl se častěji vracet, byla vánoční skladba, u níž sněžilo a kterou koncert končil. To by mohlo být vodítko.

Dovětek se snahou předat nějakou tu konstruktivní kritiku by ale neměl zakrýt to, že se křest jako takový povedl. Lidi slyšeli naživo největší hity "Jednou", "Trip" nebo "V naší ulici" a odcházeli domů spokojení, pobavení i rozezpívaní. A to je asi nějak to hlavní, ne?