Podzim českému blues očividně přeje. Letos už máme za sebou podařené druhé album Band of Heysek, barvitou sólovku Marka Hlavici a teď se, celkem v tichosti, na svět vyklubala deska "Voices From Beyond" formace Livin Free. Jak se debut čtveřice muzikantů známých z dalších povedených projektů podařil?
Livin Free celkem zdatně naplňují pojem superskupina, tedy uskupení složené z hudebníků ostřílených hrou v jiných ne neznámých kapelách. Tahle formace začala coby sólový počin Honzy Holečka (momentálně nejvytíženější v
Energitu Luboše Andršta, též Afterglow či dříve
Red Baron Band). Ten si k sobě přibral nespornou legendu basové kytary (a spoluhráče z Energitu) Vladimíra "Gumu" Kulhánka, u něhož by byl seznam spoluprací předlouhý. Druhou polovinu skupiny, u které vůbec není od věci použít fráze o
propojení hudebních generací, tvoří jádro blues-crossoverových
The Bladderstones, jeden z nejzajímavějších mladých kytaristů
Tomáš Frolík a značně univerzální bubeník
Michael Nosek.
Livin Free jsou komplet, výsledkem jsou "Voices From Beyond", které vyrůstají z lásky Honzy Holečka k blues a blues rocku, hudbě,
která nepodléhá módním trendům a úchylkám (jak se píše na webu Energitu). Žánrové zařazení k syrovému blues rocku, zemitému jižanskému rocku a vůbec kytarové hudbě amerického střihu je zde přirozeně na místě, nepůsobí na sílu či jako nápodoba, nýbrž přirozeně vyvěrá z podstaty muzikantů.
Začíná se podivuhodně poklidně, kytarovou instrumentálkou Tomáše Frolíka "Voices From Beyond", která jako by omotávala svými zasněnými tóny a stahovala
někam jinam. Překvapivé intro (byť s nepřeslechnutelným bluesovým feeelingem) je ve výrazném kontrastu k následujícím osmi skladbám. Ty totiž působí tak trochu jako z jiného světa. Hudebně i textově pevně vězí za oceánem, jejich autoři se nezatěžují s dobovou aktualizací a snahou o přenos reálií. Blues rock se může držet v intencích zažité tradice a nepokoušet se prošlapávat nové cestičky, a přesto působí svěže a je neskutečně zábavný. I bez snahy o novátorství.
Co do nástrojového obsazení je sestava LF klasickým žánrovým kombem, které stylu vládlo v sedmdesátých letech. Výrazně se opírá o specifickou barvu Holečkových hammondek - tu se prosazují coby výrazný sólový prvek, onde jen dobarvují celkový sound a uvolňují prostor poklidné, neexhibující kytaře.Frolík přesně cítí, kdy podtrhnout celek hutným riffem ("Livin' Free",
zeppelinovština "Hill Cross Blues") a kdy na sebe nenápadně upozornit jemným, ale zatraceně pádným lickem. Vypíchnutí si zaslouží ještě sólo v "Emptiness", o které se postaral hostující matador
Luboš Andršt. Byť je zvláštně nazvučené a znějící
jakoby zdálky - možná důsledek studiové dotáčky), patří k tomu nejprocítěnějšímu, co jsem tu měl možnost za dlouhou na místní scéně slyšet.
Rytmický fundament je díky barvité base "Gumy" Kulhánka až překvapivě melodický a proměnlivý. Nestojí tolik na opakujících se rytmických figurách jako spíš na jejich občasném, případně použitém narušení. Ve spoustě případů (za všechny již zmíněná "Livin' Free") jde basa spíše s kytarou než s bicími, v závěrečné "Mirrors" se na začátku mění v hlavní melodický nástroj, když Hammondovy varhany a kytaru
odsouvá do role
dokreslovačů atmosféry. Vokální kvality Honzy Holečka nelze opomenout. Hudebně je v tomto stylu doma, zpívá (a hraje) přesně to, co sám chce, a je dokonale - samozřejmě v intencích kapely, kterou tvoří jedna silná osobnost vedle druhé - svým pánem. Dovede být jemný, svůj projev však graduje až do prožitého křiku rozervané duše. Výrazná je v tomto případě již zmíněná "Mirrors", která album zakončuje v poklidné, až melancholické tónině. Jenže za skladbou visí jakýsi otazník v podobě ticha, po kterém nic nenásleduje. Jako by jinak sevřená nahrávka zůstala neukončená, neuzavřená. Chybí zde podobně razantní začátek (zmíněné intro nepočítaje), jakým byla "Dirty Old Town"…
Ale to je v celku bezvýznamná vada na kráse. "Voices From Beyond" jsou zajímavou malou deskou velkých muzikantů, která vznikla evidentně pro radost. Tajně doufám v pokračování.