Když něco končí, něco jiného začíná. Je to možná otřepaná fráze, ale v případě Caroline Polachek trefná. Konec hipsterské kapely Chairlift před třemi lety stál u zrodu silné muzikantské osobnosti, která dnes obstojí i bez Aarona Pfenninga po svém boku.

Úplně sama u vzniku "Pang" ale taky nebyla. Už její prvotina "Arcadia" (vydaná pod pseudonymem Ramona Lisa) i dvojka "Drawing the Target Around the Arrow" (již vyslala do světa coby CEP) naznačovaly, že tahle žena se experimentů nebojí. A zhruba před rokem jí velmi zachutnaly experimenty, které ve svém studiu PC Music kuchtí pánové A. G. Cook a Danny L Harle. Slovo dalo slovo a její třetí sólový počin je silně ovlivněn zvukem, který můžeme slyšet třeba na poslední řadovce Charli XCX.

Čtrnáctku skladeb zdobí nejrůznější klinkání, řachtání, cvrkání a cvrlikání a zastřešuje Carolinin medový hlas. Kolegové z médií o něm mluví jako o vokálu obdařeném organickým autotunem, občas dojde i na ten skutečný, zpěvačka se nebojí si výsknout, hystericky se nadechnout nebo svůj zpěv zlomit do nářku.

Ty písně totiž nejsou tak veselé, jak by se mohlo na první poslech zdát. Polachek si prošla rozvodem, ze kterého se na albu vyzpívává. Nejde však o nějaké hořké lamentování, spíše jen o vyjádření pocitů, jež v ní zbyly z lásky, která prostě vyšuměla. "The only thing that's separating you and me tonight is an ocean of tears," zpívá například v "Ocean of Tears" a vy jí to věříte. A když dozní červnový, pilotní singl "Door", je vám jasné, že jste slyšeli jednu ze skladeb roku.

Karolína Poláčková navíc klade obrovský důraz na vizuální stránku věci. Klip ke zmíněné "Door" je definicí desítkového videa a stylizace jí samotné dává další rozměr feminismu třetího tisícileti. Toho feminismu, ve kterém jsou si ženy vědomy své síly a nebojí se ji použít (jakými útrapami musela hrdinka z přebalu alba projít, než ji vrtulník vytáhl z moře, můžeme jen tipovat, důležité však je, že žije, a další dobrodružství tudíž budou následovat).

"Pang" je artpopová nahrávka, která v tomhle dvousloví klade trochu větší důraz na ten art, aniž by přitom zadupávala ten pop. Caroline Polachek na ni naskládala skladby, které jsou pořád ještě písničkami. Nebojí se experimentů, futuristickou produkci však pevně drží na uzdě. Je to popové dílo, které je artové, zábavné, dojemné, moderní a které právem poputuje do žebříčků toho nejlepšího, co v roce 2019 vzniklo.