Machine Gun Kelly už ví, kým chce být. A v Praze si za tím šel

10.09.2019 23:49 - Jan Trávníček | foto: Čestmír Jíra / Musicserver.cz

Pokud nás čtete pravidelně, asi jste už na nějaký ten report z koncertů Machine Gun Kellyho v našich krajích narazili. Většinou se zmiňujeme o tom, že je jako umělec na rozcestí a jeho koncerty působí nesourodě. A zdá se, že si toho byl sám vědom. Turné k albu "Hotel Diablo" proto pojal naprosto odlišně. Vyprodáno.

Live: Machine Gun Kelly

místo: Forum Karlín, Praha
datum: 9. září 2019
support: Marpo & Troublegang, Amazonica
Fotka je ilustrační a pochází ze stejného prostoru dva roky nazpátek, na aktuálním koncertě jsme fotografa neměli.

Co že to vlastně bylo špatně? Vyloženě zlého na tom nebylo nic, Machine Gun Kelly uměl dělat dobré koncerty i před lety a na tom se nic nezměnilo. Nešlo si ale nevšimnout, že při nich sedí na dvou židlích. Na jedné straně agresivní rap a rockový projev se živou kapelou, na straně druhé poklidný rádiový hip-hop se samply a popovými zpěvačkami v refrénech. Snaha skloubit to všechno dohromady tady byla, ale pokud jste na jeho koncertě před pár lety byli, dost možná vás samotné zarazilo, jak zvláštně to působí. Asi jako kdybyste vyrazili na AC/DC a oni mezi "Highway To Hell" a "T.N.T." najednou vložili "Quit Playing Games (With My Heart)".

Ještě než si ale povíme, jak to vlastně devětadvacetiletý rapper vyřešil, musíme se trochu pověnovat i Marpovi. Ten má před zimním vydáním nové desky "DVA", a kudy jezdí, tam zve na chystaný megakoncert v Letňanech. Nutno říct, že jako lokální předkapelu nešlo vybrat nikoho lepšího. Takto silný žánrový průnik je až vzácný a co pro své, v černých šátcích Troublegangu ozdobené příznivce Marpo se svým týmem nachystali, to hlavní hvězda dokonala. Burácivý, agresivní rap s buldočí vzteklostí a zabejčením, které se stává posedlostí. Novinka "Generace velkejch snů" jako bonus.

Vzteklá půlhodinka plná energie pořádně nabudila, je jen škoda, že někteří, inteligencí nepříliš obdaření jedinci to vzali jako výzvu k dělání neplechy. Smrad z cigaret i mariuhany v nekuřáckém prostředí, vrážení do slečen, které se viditelně nechtěly účastnit circle-pitů, rozlité pivo lepící se k podrážkám bot nebo plivance těch nahoře na hlavy těch pod nimi. Marpo & spol. za své nevychované příznivce tak úplně nemůžou, je ale škoda, že tito návštěvníci svou bezohledností zážitek ostatním kazili. Je docela paradoxní, že v hudebním žánru, který se slovem "respekt" ohání víc než kterýkoliv jiný, je ho mezi jeho příznivci vůči ostatním tak málo.

Machine Gun Kellyho můžete nesnášet za to, jak se pouští do Eminema (diss "Rap Devil" s blonďatou superstar v mířidle sniperky na projekci taktéž zazněl), nebo ho naopak uznávat za jeho úctu k Chesteru Benningtonovi, račte si tedy vybrat. Jak už ale bylo naznačeno výše, své koncerty hodně změnil. Přitvrdil. Zdivočel. A zároveň se zprofesionalizoval. Pódium měl koncipované do podoby posuvných dveří od "Hotelu Diablo" a to, jak se jeho nové album jmenuje, ten večer zopakoval snad desetkrát.

Začal agresivně, pak nechal trochu vydechnout a nakonec zase přitvrdil. Popu se ale zbavil. Nejsladší skladba jeho aktuálního setlistu, singl "Bad Things", zazněla jen v úryvku a refrén zpíval on sám, nikoliv z half-playbacku puštěná Camila Cabello jako dříve. Namísto toho spustil turbo rap v "Breaking News 2", vzal si poprvé a zdaleka ne naposled elektrickou kytaru v "Let You Go" nebo se v novince "Candy" zpovídal ze své zkušenosti s prášky a závislostí. Že jsou jeho texty hodnotnější a sdělnější, by si měli uvědomit hlavně fanoušci Post Maloneho, jehož nová deska se teď trochu nezaslouženě streamuje jako o život.

Písní zaznělo bezmála třicet, spousta z nich ale jen ve zkrácených verzích, jako například covery Billie Eilish a Oasis, které byly oba úplně zbytečné. Také vzpomínka na životopisný film "The Dirt" o historii Mötley Crüe, v němž rapper hraje bubeníka Tommyho Leeho, a proto se za bicí v té minutě a půl songu "Shout At The Devil" i sám posadil, byla spíš jen takové drobné rozptýlení. K tomu všemu hrálo jen minimum samplů, vše podstatné obstarávala živá kapela, v níž kvílení elektrických kytar (místy i po vzoru Evžena Hofmanna pěkně za krkem) hrálo prim.

Číslem navíc byl okamžik, kdy rapper vytáhl na pódium fanouška s cedulí "Vsadím se, že dokážu zarapovat 'Alpha Omega' líp, než ty". Týpek byl skvělý a na takový duet se svým idolem bude určitě ještě dlouho vzpomínat.

Pak už ale přišel prostor na hymnu. "I Think I'm Ok" už v srpnu dával Yungblud na maďarském Szigetu jako jeden z vrcholů svého setu a už tehdy mu to lidi zobali z ruky. Teď už ten singl hraje třeba i Evropa 2 a jeho věhlas stále roste. Ve Foru Karlín to mělo sílu uragánu. A bylo to tak strhující, až si ji Machine Gun Kelly protáhl a ve finále ji zahrál dvakrát za sebou. Tak bombastický banger to je. Odezva byla fenomenální a je jen otázkou času, než právě s ní, coby zlatým vrcholem, bude rapper své koncerty zakončovat.

Kdyby tak udělal už nyní, nikdo by mu nemohl nic vyčítat. Byl to famózní set. Jenže on měl ve svém potetovaném rukávu ještě pár es. "Bad Mother Fucker" i "Till I Die" byly obě silné hard-rockové smršti, v nichž si kytary přišly na své. A v "27" zase nechal na projekci všechny ty, které jsme nejen v tom věku předčasně ztratili. Maca. Chestera. Amy. Kurta. Jimiho. Jima. A spousty dalších. Colson Baker, jak zní jeho pravé jméno, totiž dobře ví, co to znamená mít bordel v hlavě. A kam až to může vést.

Byl to skvělý koncert. Zatím nejlepší, jaký u nás odehrál. Autor čtyř studiovek se na něm ukázal jako povědomá, ale přece zcela nová hvězda, která má co říct a říká to nahlas. Naštvaně. Tak, že vás rozeskáče. Ale zároveň donutí i přemýšlet. Forum Karlín bylo pokořeno. Čas pokročit na další level.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY