Eminem je fenomén. Všechno, na co sáhne, se mění ve zlato (respektive dolary) a z dnešního hudebního vesmíru si snad jen on může dovolit natočit film, který je drsný, ponurý a zároveň po celém světě velmi úspěšný. Poté, co "Osmá míle" slavila úspěchy v Americe a západní Evropě, přichází i do našich kin. 20. března má českou premiéru. A protože hudebních filmů do našich kin poslední dobou moc nepřišlo, byla by škoda jen tak ho přejít.

"Osmá míle" začíná příznačně - bílý rapper Rabbit stojí na odpudivých veřejných záchodcích černošského klubu, sluchátka na uších a v zrcadle si zkouší svoje rapové vystoupení. Kamera střídá pohled na muže v zrcadle a v reálném světě tak dlouho, až ztratíte přehled, co je skutečné a co jen odraz. Novodobou Alenkou v říši za zrcadlem není nikdo jiný než Eminem. A "Osmá míle" je příběh rapové hvězdy, pro kterou hrají zrcadla klíčovou roli. V závěru filmu se do něj podívá znovu - obrazně řečeno - když při rapovém souboji namísto obvyklých urážek na svého soupeře začne mluvit o sobě: "Je to tak! Moje holka spí s jiným, bydlím s matkou v přívěsu a mám mizernou práci, ale co? Fuck it! Je to můj život!" Tam někde - mezi zrcadly a skutečností - se rodí osobnost nejdůležitěšího rappera nového tisíciletí.

"Osmá míle" není dokonalý film, ale přesto má všechny předpoklady, aby nebyl ještě dlouho zapomenut. Málokterému hudebnímu filmu historie se podařilo tak dobře zbavit stigmata dlouhého videoklipu. To "Osmou míli" odlišuje třeba od Princova "Purple Rain", se kterým má jinak mnoho podobností (formování osobnosti budoucí hvězdy na ponurém předměstí atd.) Jinou paralelu bychom našli s černošskými hiphopovými filmy, jako je třeba "House Party" nebo "Friday", kde hrdina porazí svého soka svou výřečností a chytrostí. Zásadním rozdílem je ale fakt, že Eminem je typický bílý hrdina, který vidí za černobílý svět. A okamžiky, kdy Eminem komentuje rapem dění kolem sebe (scéna při přestávce v továrně, setkání s konkurenční partou), navazují snad až na tradici minstrelů nebo středověkých bardů. Přitom to ale vůbec nevypadá směšně.

"Osmá míle" sleduje slasti a strasti Rabbita a jeho partičky (bílých i černých), která sní o hvězdné kariéře rapové skupiny. Jejich život v průmyslovém Detroitu má podobu nekonečného bloumání od večírků ke rvačkám a zase zpět. Rabbit chce z tohoto světa za každou cenu utéct a jeho zbraní je rap. A místem, kde si má vybojovat slávu, jsou soutěže rapperů v místním klubu. Tyto scény tvoří páteř filmu a hlavně kvůli nim stojí za to film vidět. Při battles (jak se jim říká) se Eminem snaží získat respekt převážně černošského publika detroitského klubu. Přímý souboj pouličních básníků - za kterými obvykle stojí jejich party - spočívá ve volné improvizaci na beatový podklad. Padesátisekundový freestyle a o vítězi rozhoduje ohlas osazenstva klubu.

Battles jsou kořením filmu, od prvního vystoupení, kdy je Rabbit tak ztrémovaný, že ze sebe nedokázal vypravit ani hlásku, až po poslední scénu filmu, ve které konečně zvítězí. Fascinující bitvu rýmů má podobnou atmosféru jako box a v "Osmé míli" je také podobně snímána. Kdo bude chtít, uvidí v Rabbitovi a jeho cestě za úspěchem třeba nového Rockyho. Určitá podobnost se sportovními filmy možná trochu kazí dojem, kromě nijak invenčního příběhu cesty ke slávě ale stojí za to sledovat, jak Rabbit roste v rapovém umu až po závěrečný slovní výbuch v poslední scéně.

Režisér Curtis Hanson natočil film jako syrové drama o bezvýchodnosti života na předměstí Detroitu. Časté použití ruční kamery, ponurá atmosféra ulic města nebo továrny na auta (včetně scény soulože Rabbita a jeho přítelkyně (Brittany Murphy) mezi lisovacími stroji) přispívají k naturalistickému vyznění filmu. Hlavní devízou filmu je ale Eminem sám. Největším překvapením je vidět mistra slovního chrlení jako zamyšleného a většinu času vlastně jen mlčícího hrdinu. Ze své party pouličních rádoby-rapperů je ve filmu rozhodně nejtišší. O to silnější je pak vyznění scén, ve kterých opravdu začne rapovat. Eminema v souvislosti s "Osmou mílí" srovnávají s Jamesem Deanem nebo Elvisem, Rabbit má ale v sobě hodně i z jiné popkulturní ikony - Kurta Cobaina. Vyžívá se v sebeironii a svoje deprese a pocity méněcennosti převrací ve své přednosti. Jinak je příběh "Osmé míle" typickým (mohl bych klidně napsat i tuctovým) příběhem amerického snu z nuly na vrchol, kterému ale chybí typický americký patos.

Kromě Eminemova soustředěného výkonu je velkou devízou filmu hudba. Soundtrack k "8 Mile" jsme už na MusicServeru recenzovali. Vévodí mu samozřejmě současný Eminemův hit "Lose Yourself", který ve filmu zazní v úplném závěru. Tento soundtrack ale obsahuje nové skladby dnešních hvězd, zatímco ještě o něco zajímavější výběr "More Music From 8 Mile" se vrací do poloviny 90. let. Tedy jinak řečeno do doby, kdy hiphopu vládli Notorious B.I.G., Tupac a Wu Tang Clan. Hiphop zažíval nejlepší léta a právě hudba tehdejšího rapového undergroundu filmového Eminema provází na jeho cestě ke slávě. Zmíněný druhý soundtrack tak působí autentičtěji než kompilace nových písní.

Hip hop se v posledních několika letech stal celosvětovým fenoménem a "Osmá míle" ukazuje velmi jasně proč. Ukazuje totiž, že hip hop je dalším výhonkem generační hudební rebélie, která má sice různá jména a tváře (jazz, rock‘n'roll, punk, rave) ale pořád je stejně přítažlivá a stejně úspěšná. Pokud jste vyrůstali ve městě, pak mi potvrdíte, že Eminemův příběh by se mohl stejně tak klidně udát i u nás. Nenechte se zmýlit, stejné rapové battly se už konají každý víkend i v našich klubech a co je důležitější - po městech chodí i ti stejní Rabbitové. A z jejich zklamání a deziluze se může zrodit hvězda (doufejme že ne rudá!) Eminemova typu.