Bývaly doby, kdy výběry "Best Of" vydávaly zasloužilé bandy po dlouhých letech, dá se říci za zásluhy. Dneska naopak, zdá se, není daleko doba, kdy se budou dělat po dvou, třech deskách. Anebo třeba do zásoby. Jak jinak si vysvětlit obsah přelepky "Obsahuje 5 novinek a 9 singlových hitů"?

Reef jsou živoucím důkazem skutečnosti, jak naivní a nebál bych se říct hloupá, jsou nejrůznější prohlášení o tom, že některé žánry jsou už mrtvé. A také důkazem toho, že posluchači se ve své většině - na rozdíl od některých hudebních kritiků - pramálo zajímají o to, zda-li je jejich oblíbenec nějak progresivní či nikoliv. Protože tahle parta (omlouvám se za vyzrazování veřejného tajemství) není ničím jiným, než současnou reakcí na tradiční, z klasického r'n'r vyšlé soubory typu hard rockových Led Zeppelin.

Jsem si více než jistý, že pokud by s něčím podobným, co najdeme na kolekci "Together", obsahující nahrávky z let 1995 - 2003, bývali byli přišli v sedmdesátých letech, byly by z nich další megahvězdy typu Black Sabbath či Deep Purple. Dnes je sice trochu jiná doba, ale nic to nemění na skutečnosti, že pokud bude tahle čtveřice schopná i nadále přicházet s těmito prostými, jednoduchými, ale vůbec ne hloupými písničkami, tím, čemu se v Čechách trochu úsměvně říká "poctivej bigbít", nemusí se o svou budoucnost vůbec obávat. Jestli je totiž tahle deska něčeho důkazem, tak je to fakt, že i dnes se najde řada posluchačů, kteří prostě potřebují někoho, kdo jim zazpívá obyčejnou, melodickou, klasicky vystavěnou písničku. Kdo si vystačí bez samplů, s tradiční písňovou strukturou, bez dnes tolik častého kolážovitého vrstvení zvuků. A to Reef dovedou. A aby bylo jasno - zdaleka nemluvím jen o dokonale zvládnutém řemesle.

Že si Reef dokáží prosadit svůj názor bez ohledu na názor okolí, dokumentuje třeba i povedený booklet, ve kterém jsou všechny důležité informace o vydání, produkci a sestavách, ve kterých byly jednotlivé skladby nahrány, vtěsnány na jedinou stránku, zatímco zbylých čtrnáct stran je věnováno fotografiím. Tak jako samotný obsah desky je průřezem hudebním, skoro čtyři desítky fotografií dokumentují proměny vizuální.

Jak už bylo řečeno, očekávat od Reef futuristické kousky by bylo bláhové. Ale na druhou stranu - pokud vyjdeme z téze, že minulé desetiletí bylo desetiletím zvuku, pak ani na tomto poli nelze nahrávce nic vytknout. Pojetí je totiž tradiční, ale nikoliv zastaralé či úmyslně archaické. Produkce této kolekce udělala svoje, pokud nejste skalním fanouškem, asi sotva poznáte, které že jsou ony novinky a které kousky jsou staršího data. V praxi téhle retrospektivní desky to znamená, že vývoj se ubírá spíš cestou nápaditějších aranžmá a dotahováním celku než cestou žánrové proměny. Plusem je citlivé poskládání kompletu - nechybí tu typická balada, dobře šlapající mainstream, ani agresivní nářez. Z úhlu pohledu kategorie best of alb docela povedená deska. Jen ta třetina novinek mi vrtá v hlavě.