Scházíme se kvůli krásné věci - Nadině debutu "Černá". Co pro vás černá znamená?

Bára: Mám ráda černou, je to taková barva mého života, nejen jako barva, ale jako filozofie. Co se týká Nadi, je to titulní píseň alba, která ji vystihuje jako takovou, a myslím, že panu Horáčkovi se v tomto textu podařilo charakterizovat její život v symbolech, v náznacích pak její osud a její sílu.

Michal: Černá je tak jednoduchá barva a šanson má být přesně tak udělaný. Mělo by tam znít něco silného a už skoro nic jiného. Tady je to silný Nadin hlas a způsob její interpretace. Tak to Bára pojala jako producentka. Je to střídmé, na rozdíl od desek s Petrem Hapkou, kde byla spousta vynikajících muzikantů a instrumentálních výkonů. Tady to je sázka jenom na Naďu, jež to celé nese. Je to symbol jednoduchosti, stejně tak i černá, která není barva duhy. Naznačuje to období, kdy se Naďa připravovala mimo studia, mimo konzervatoře. Často to dělala při svých nejednoduchých profesích, třeba když bývala vrchní číšnici v nějaké putice dlouho do noci... Sáhla si na dno svých sil, není to popina ani trochu. A do hudby to pak přrnáší svojí zkušeností, kterou ten hlas nese. Proto jsem vybral téma černá.

Deska vychází po čtrnácti letech, co byla Naďa v Superstar. Slyšela jsem ale, že se o debutu mluvilo už před osmi lety. Proč vyšel až teď?

Michal: Spousta lidí říkala, že je to bezva, ale tím to taky skončilo. Zlom nastal, když přišla Bára Basiková. Neříkala, že to je jen bezva, ale řekla si, že to zprodukuje, přesvědčila společnost tím, že se do toho pustí, i když to předtím nedělala. Je vidět, že tomu věřila, že dá něco k tomu. A to je hezké samo o sobě. Dobrodružné. Pořád je to jedna z věcí, kde je víra v lidech. Nejsou to jen řeči a zaplaťpánbůh za to.

Báro, jak jste se cítila v této nové roli?

Bára: Produkovat jsem to nechtěla, neměla jsem to vůbec v plánu. Ta prvotní myšlenka byla splnit Nadě přání. Řekla jsem si, že když mám nějakou pozici, jméno, kontakty, tak udělám vše pro to, aby Naďa měla desku. Oslovila jsem firmu a prostě jsem za ni bojovala. Šlo mi hlavně o to, aby se to realizovalo. Jak bude album vypadat, kdo se na něm bude podílet, to jsem vůbec neřešila. Mně šlo o to to vůbec spustit. Když mi to firma odsouhlasila, zeptali se mě její zástupci, jestli to nechci zkusit produkovat. Zvážila jsem to a nakonec si řekla, proč ne.

Jak dlouho trvalo, než jste se rozmyslela?

Bára: Na rozmyšlenou jsem si vzala pár dní, protože jsem tímto návrhem byla zaskočena. Když ale pracujete s někým, koho dlouho znáte, a pohybujete se v branži nějaký ten pátek, můžete vycházet ze svých zkušeností, kontaktů, ze vzájemné příjemné komunikace jak s panem Horáčkem, tak s Naďou. Šlo mi o to ukázat na desce Naďu takovou, jaká ve skutečnosti je. Ne pěvecky, ale i lidsky, aby se představila debutovým profilovým albem v plné kráse.

Chtěla jsem, aby se nahrávka skládala z repertoáru, který Naďa už má, protože s panem Horáčkem spolupracuje už mnoho let. Má v repertoáru jedny z nejkrásnějších písní, spousta zpěvaček by jí je mohla jen závidět. Je to něco mimořádného a svědčí to o kvalitě, hodnotě. Takže jsme tam dali písně léta prověřené. Z iniciativy firmy pak vznikly nové skladby. Pan Horáček napsal několik textů na objednávku, ty následně zhudebnili dosud neznámí autoři, protože pan Horáček dává šanci i novým jménům. Šlo mi nejvíc o to, aby dominantou alba byl Nadim specifický silný projev a sdělení, protože Michalovy texty zpívá dokonale. Věříte jí každé slovo, sdělení je opravdové a strhující. Orchestrace a aranžmá skladeb jsou proto velice komorní, vše stojí na klavíru. Naďu doprovází její dvorní klavíristka Anička Cibulová.

A co ostatní nástroje?

Bára: Do pár skladeb jsme použili akustické nástroje, jako je akordeon, housle, kontrabas a bicí. To byla moje vize udělat to minimalisticky a čistě. Z technického hlediska bylo velké plus, že Naďa nazpívala písně v kuse. Většinou se točí tak, že se prvně udělá hudební základ, podkres a pak přijde interpret a nahraje zpěvy. Aby došlo k dokonalosti, tak se pak stříhají a vylepšují. Naďa to zazpívala na první dobrou takřka v devadesáti procentech alba. Protože je spontánní ve svém projevu, syrová, o to víc taková autentická. Takže si stoupla do studia, tam to s klavírem natočila hned a pak se přidaly nástroje. Hudebníkům jsem nechala volnou ruku, aby sami přišli se svojí invencí, s nápady, které se jim vybaví s danou skladbou. Noty, šablony, mustry nebyly dopředu dané. Bylo to spontánní a vycházelo to ze srdce. Všechno jsou Nadini hráči, kamarádi.

Naďa: Houslistovi jsme třeba poslali materiál předem a ve studiu mu pak dali sluchátka. Ostatní to kolikrát neslyšeli, pustili si to a za patnáct minut to měli všichni hotovo, jak to cítili.

Bára: Přitom tam hráčsky nikdo neexhibuje, každý pokorně posloužil tomu projektu, ale má tam svoje nezaměnitelné místo. Někdy méně je více.

Jak dlouho nahrávka vznikala?

Bára: Myšlenka je stará rok a čtvrt a v následné realizaci ve studiu jsme byli tři týdny.

To je jak po másle. Bylo na přípravě něco obtížného?

Naďa: Čtrnáct let toho čekání. Ale zas by nebyly ty písničky, které tam jsou. Nebylo by to osahané, to moje.

Je, Naďo, výsledek splnění vašeho snu?

Naďa: Ano.

Autorem všech textů je zde Michal Horáček. Naďo, není vám líto, že textařkou nejste vy sama?

Naďa: Umíte si představit, že bych tu písničku ukázala panu Horáčkovi? Nemám takové ambice, obzvláště vedle takového textaře, jako je on. Skládám dětské básničky pro svoje děti, legrační, naivní, děti si to říkaly, když byly malé, dodnes z toho žijí a dělají si z toho legraci. Jsem ale spokojená, že na albu můžu mít to nejlepší.

Michal: Já bych taky chtěl umět zpívat, ale bohužel. Bára má třeba velké zkušenosti s psaním - v roce 1982 napsala knihu, kterou chválil i Bohumil Hrabal. Všichni nemůžeme umět vše. "Černá" je výsledkem společné práce, do které všichni přidali to nejlepší ze sebe. Je to stejný jak s chlastem - když do koktejlu přidáte nějakou samohonku, už to není ono.

Pamatujete si okamžik, kdy jste Naďu zaregistrovali?

Michal: Tenkrát to bylo tak, že role porotce obnášela, že jsem si za den musel poslechnout dvě stě lidí. Je to náročný tím, že pro ty, co přijdou později, už nemáte tolik šťávy. Naďa přišla ke konci.

Naďa: Čekala jsem patnáct hodin.

Michal: I když jsme byli unavení, zaujala mě takovým způsobem, že se od té doby stala součástí všech mých projektů. Počítám s ní i do budoucna, jestli se mi podaří nějaký nápad. Když jsem slyšel duet Nadi s Bárou, to, jak moc k sobě jdou, je to pro mě do budoucna nový impuls. Rád bych jim něco nabídl.

Čí byl ten duet nápad?

Bára: Napadlo to firmu, vůbec jsem se tam necpala. Je to Nadina deska a já jsem chtěla, aby to bylo fakt její. Ten duet je bonbónek. Michal mimochodem napsal nádherný text.

Naďa: Je to rozhovor nás dvou.

Bára: Je to i o negativních věcech, kterými jsme si prošly.

Michal: Je to dospělá věc, obě si k sobě ladí, povídají si v té písni.

Bára: Celkově desku vnímám jako rozhodující moment, který Naďu odpíchne od jiné práce směrem k hudbě. Startující moment.

Co je na desce zvláštního?

Michal: Je tam jedna píseň Petra Hapky, která dosud nebyla na žádném albu, "Krev a šroubky". Je to velkolepá skladba, melodika. Naďa inspirovala kamarády, kteří se složili na klip.

V klipu zpívá s Michaelem Kocábem. Proč v této verzi není song na desce?

Bára: Chtěli jsme to udělat jinak, protože si myslím, že to není potřeba.

Michal: Neladilo by to do koncepce.

Naďa: Kdyby tam bylo devět písní nahých a k tomu tato monstrózní, nehodilo by se to.

Michal: Samo o sobě to stojí za zhlédnutí a za poslech do rádií.

Na albu je i předělaná píseň "S cizím mužem v cizím pokoji", kterou původně zpíval právě Kocáb.

Bára: To už bylo udělané pro "Kudykam".

Michal: Naďa už vystupovala ve Státní opeře, proto je dobrý, že je to i na desce, je to odzpívané před velkým publikem.

Ke kterému kousku z alba máte nejblíž a proč?

Naďa: Nejcitovější věc jsou "Havrani", láska. Když jsem tu písničku slyšela, měla jsem chuť běžet za panem Horáčkem, zda by mi ji nedal. Tehdy mi řekl, ať si ji zpívám. Když jsme začali plánovat desku, poprosila jsem Barunku, že bych chtěla "Havrany", a ona mně je zařídila.

Michal: Je to zvláštní, protože víme, že Hapka neměl žádnou konzervatoř. Je to píseň o pěti tónech, ze kterých dokázal udělat velkou věc. Tam se ukáže cit, to hapkovství. Těch jeho pět tónů je lepších než deset tisíc tónů od jiného skladatele.

Bára: To je přesný, krásně řečeno, nech si to vytesat do kamene. Všechny skladby jsou krásné, a když jsem dělala dramaturgii alba, chtěla jsem to poskládat, aby skladby měly gradaci. Začátek každé z nich vás ale uvede do zvláštního napětí, tranzu, takže to bylo hodně těžký sestavit. Každá píseň na mě působí silně, ale kdybych měla nějakou upřednostnit, tak to bude titulní "Černá", tam je vše o Nadě, je to její píseň.

Je v plánu desku představit i naživo? Budete koncertovat?

Naďa: Desku jsme pokřtili v červnu a turné bude následovat zhruba od půlky září.

Nabízí se ještě jedna otázka: Bude na koncertech s Naďou vystupovat i Bára?

Michal: Bude. Bára si pozve Naďu.